Cornelio Malvasia
Cornelio Malvasia (1603, Bologna, Itálie – 1664) byl italský aristokrat, astronom a vojenský vůdce. Malvasia se narodil v roce 1603 aristokratické rodině v Bologni a byl bratrancem Carla Cesara Malvasia,[1] italského vědce a historika umění známého svými biografiemi barokních umělců s názvem „Felsina pittrice“, publikovaných v roce 1678.
| Cornelio Malvasia | |
|---|---|
.jpg) Cornelio Malvasia, voják a astronom | |
| Narození | 1603 Bologna |
| Úmrtí | 1664 (ve věku 60–61 let) Bologna, Itálie |
| Národnost | italská |
| Povolání | voják, astronom, astrolog |
| Příbuzní | Carlo Cesare Malvasia |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojenská kariéra
editovatBěhem válek v Castru vedl jízdu papežské armády proti parmskému vévodství. Stal se blízkým synovcům papeže Urbana VIII. a jeho pozdější korespondence a publikace nesly erb rodiny Barberini; tři včely. Jeho bratranec Carlo později dostal v Římě zakázku od kardinála Marzia Ginettiho, věrného zastánce rodiny Barberini.
Navzdory tomu, že se vévodství Modena během války o Castro postavilo na stranu vévodů z Parmy, se Malvasia později stal vojenským poradcem Alfonsa IV. d'Este, vévody z Modeny. Později byl jmenován maršálem francouzské armády v Itálii, zatímco Francesco II. d'Este, pozdější vévoda z Modeny, byl generálem této armády.
V roce 1656 navštívil Paříž a získal ocenění od francouzského krále Ludvíka XIV. – 400 louisdorů ročního důchodu za působení v armádě a diamantovou brož od kardinála Mazarina.[1]
Mecenáš astronomie
editovatI během své vojenské kariéry se Malvasia věnoval astronomii, optice, zabýval se vědeckým inženýrstvím – zkoumal možnosti principů navrhování a stavbě strojů, konstrukcí mostů, tunelů, silnic, vozidel, budov a pod. Je mu přičítáno přispění k vynálezu zaměřovacího kříže u dalekohledů, neboli „nitkového kříže“. Vynález je obvykle připisován Robertu Hookeovi.
Cornelio Malvasia byl zvolen v Bologni senátorem a počátkem 40. let 17. století začal stavět soukromou observatoř „Panzano Observatory“ poblíž Bologni.[2]
V roce 1645 pozval Malvasio francouzsko-italského matematika a inženýra Giovanniho Domenica Cassiniho do Bologny a nabídl mu místo ve své hvězdárně, která byla blízko dokončení. Většinu času strávili výpočtem novějších, lepších a přesnějších efemerid pro astrologické účely pomocí rychle se rozvíjejících astronomických metod a nástrojů [3] O 17 let později, v roce 1662 výsledek jejich společné práce Malvasio vydal pod názvem „Ephemerides novissimae motuum coelestium“. Dílo bylo věnováno kardinálu Giulio Cesare Sacchettimu, dvakrát nominovanému Antoniem Barberinim jako francouzský kandidát na papeže[4]. Práce obsahovala poněkud kontroverzní tvrzení, že Malvasio dokáže vystopovat Sacchettiho předky zpět až k starořímským bohům.[5]
Cornelio Malvasia si o vývoji nových metod dopisoval s řadou dalších astronomů.[6]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Cornelio Malvasia na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Malvasia's Life of the Caracci by Carlo Cesare Malvasia (conte) & Anne Summerscale (Reprint - Penn State Press, 2000)
- ↑ Biographical Encyclopedia of Astronomers by Virginia Trimble, Thomas Williams, Katherine Bracher, Richard Jarrell, Jordan D. Marché and F. Jamil Ragep (Springer Reference, 20/11/2007)
- ↑ Rodolfo Calanca: Archivováno 2. 5. 2021 na Wayback Machine. L'astronomia nel ducato estense tra il XVII ed il XIX secolo (Astronomy in the duchy of Este between the seventeenth and the nineteenth century)
- ↑ Papežské konkláve v roce 1644 konkláve 1655.
- ↑ Ave Papa/Ave Papabile: the Sacchetti family, their art patronage, and political aspirations by Lilian H. Zirpolo (2005), p. 17
- ↑ National Central Library of Florence: Archivováno 2. 1. 2015 na Wayback Machine. Correspondence from Carlo Manzini to Malvasia in 1650
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cornelio Malvasia na Wikimedia Commons
