Wikipedie

Constant Lambert (skladatel)

anglický skladatel a dirigent (1905-1951)

Leonard Constant Lambert (23. srpna 1905, Fulham, Londýn, Anglie – 21. srpna 1951, Londýn, Anglie) byl britský skladatel, dirigent a spisovatel. Významně přispěl k založení anglického Královského baletu Royal Ballet jako významného uměleckého hnutí[1] spolu s Ninettou de Valois a Frederickem Ashtonem.

Constant Lambert
Constant Lambert, malíř Christopher Wood
Constant Lambert, malíř Christopher Wood
Rodné jménoLeonard Constant Lambert
Narození23. srpna 1905
Fulham, Londýn, Anglie
Úmrtí21. srpna 1951 (ve věku 45 let)
Londýn, Anglie
Příčina úmrtídiabetes mellitus a zápal plic
Místo pohřbeníBrompton Cemetery
Národnostanglická
VzděláníRoyal College of Music
Christ's Hospital
Alma materChrist's Hospital
Royal College of Music
Povoláníbritský skladatel, dirigent a spisovatel
RodičeGeorge Lambert a Amelia Beatrice Absell
Manžel(ka)1. Florence Kaye
2. Isabel Delmer
DětiChristopher "Kit" Sebastian Lambert, hudební producent a manažer The Who.
Příbuzníaustralský malíř George Washington Lambert, otec
sochař Maurice Lambert, bratr
Znám jakospoluzakladatel Royal Ballet, anglického Královského baletu
Významná dílaThe Rio Grande
Summer's Last Will
Testament
Music Ho!
Ovlivněnýjazzovou hudbou
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Jeho pracovní závazky ke Královskému baletu včetně rozsáhlé celoživotní práce dirigenta omezovaly jeho skladatelské aktivity. Nicméně jedno dílo, kantáta Rio Grande, které mělo premiéru v roce 1929, dosáhlo okamžité a dlouhodobé popularity jako příklad symfonického jazzu, ne nepodobný stylu Rapsodie v modrém od George Gershwina. Skladba se dodnes pravidelně hraje. Jeho další práce zahrnují jazzový klavírní koncert (1931), hlavní baletní partitury pro představení Horoskop (1937) a rozsáhlou sborovou skladbu Summer's Last Will and Testament (1936), které někteří považují za jeho mistrovské dílo.

Lambert měl rozsáhlé zájmy i mimo hudbu, jak je patrné z jeho kritické studie Music Ho! (1934) ve které zasazuje hudbu do kontextu jiných umění. Mezi jeho přátele patřili John Maynard Keynes, anglický spisovatel Anthony Powell a členové skupiny The Sitwells.[2] Pro Keynese byl Lambert možná tím nejskvělejším mužem, kterého kdy potkal; pro Ninon de Valoise byl největším baletním dirigentem a skladatelem, jakého kdy Anglie měla; pro skladatele Denise ApIvora byl nejzábavnější osobností hudebního světa.[3]

 
George Washington Lambert: malířova žena Amy s jejich synem Constantem v náručí

Constant Lambert byl mladší syn australského malíře George Washingtona Lamberta a jeho manželky Amy. Spolu se svým starším bratrem Mauricem (25. června 1901 – 17. srpna 1964) se vzdělával na škole Christ's Hospital poblíž Horshamu v západním Sussexu. Již jako chlapec předváděl impozantní hudební talent a ve třinácti letech napsal své první orchestrální dílo. V září 1922 vstoupil Lambert na Royal College of Music v Kensingtonu, kde jeho učiteli byli Ralph Vaughan Williams, RO Morris a Sir George Dyson (kompozice), Malcolm Sargent (dirigování) a Herbert Fryer (klavír).[4] Mezi jeho současníky patřili pianista Angus Morrison, dirigent Guy Warrack, Thomas Armstrong (budoucí ředitel „Royal Academy of Music“) a skladatelé Gavin Gordon, Patrick Hadley a Gordon Jacob.[5]

 
Lambert ve věku kolem 11 let ve školní uniformě Christ's Hospital, malíř jeho otec George Washington Lambert

V roce 1925 (ve věku 20) získal významnou zakázku napsat hudbu k baletu Romeo a Julie pro soubor Ruský balet Sergeje Ďagileva (Roméo et Juliette, 1926, choreografie Bronislava Nijinska). Několik let se těšil uznání díky velkému úspěchu svého dalšího baletu (neoklasický Pomona z roku 1927, choreografie opět Nijinska) a díky své účasti jako vypravěče na mnoha veřejných představeních (a nahrávce) Williama Waltona a účasti na představení Façade Dame Edith Louisa Sitwell (7. září 1887 – 9. prosince 1964), britské básnířky a kritičky a nejstarší ze tří sourozenců Sitwellových. Façade byla série básní Edith Sitwellové, jež byly recitovány za instrumentálního doprovodu Williama Waltona.[6]

Ovlivněn jazzem editovat

Následovala Lambertova nejznámější skladba: Rio Grande (1929) na téma básně Sacheverella Sitwella. Skladba dosáhla značného úspěchu a Lambert udělal dvě nahrávky díla jako dirigent (1930 a 1949). Měl velký zájem o afroamerickou hudbu a jednou prohlásil, že by se mu v ideálním případě líbilo, kdyby v Rio Grande vystupoval černý sbor.[7] Měl velmi pozitivní pohled na jazzové rytmy a jejich začlenění do klasické hudby a jednou řekl, že:

„Hlavní zájem jazzových rytmů spočívá v jejich aplikaci na nastavení slov, a přestože například jazzová nastavení nemají v žádném případě flexibilitu nebo jemnost ve vysílání z počátku sedmnáctého století, nelze popřít jejich lehkost a vynalézavost ... slova vyžadují pro své úspěšné hudební zpracování nekonečně pestřejší a synkopovanější rytmus, než jaký lze nalézt u romantiků devatenáctého století, a nejlepší jazzové písně současnosti jsou ve svých metodách ve skutečnosti blíže skladatelům z konce patnáctého století než od té doby jakákoli hudba."

[8]

Lambert svůj zájem o jazz posunul mnohem dále v dílech Piano Sonata (1929) a Concerto for piano and nine Instruments (1931), kde se styl mění od „symfonického jazzu“ Gershwina a Paula Whitemana k něčemu mnohem vypjatějšímu, s formálními prvky kompozice úzce integrovanými, rytmy jsou ostré a extrémní a harmonie někdy blížící se až k atonalismu.[9] Druhá věta sonáty představuje blues v rondové formě.[10] Neobvyklé komorní budování Concerta se stává jakýmsi hybridem mezi jazzovou kapelou a souborem použitým Arnoldem Schoenbergem v Pierrot lunaire (Dreimal sieben Gedichte aus Albert Girauds) běžně známý jako Pierrot Lunaire.[11]

Kariéra editovat

Lambert byl jmenován v roce 1931 dirigentem a hudebním ředitelem baletu Vic-Wells (později The Royal Ballet),[1] ale jeho skladatelská kariéra stagnovala. Jeho hlavní sborové dílo Summer's Last Will and Testament (na téma stejnojmenné hry Thomase Nasheho), jedno z jeho emočně nejtemnějších děl, se ukázalo jako nevhodné v náladě po smrti krále Jiřího V., ale Alan Frank jej oslavoval jako Lambertovo „nejlepší dílo“.[12]

Druhá světová válka si vybrala svou daň na jeho vitalitě a kreativitě. Byl prohlášen za nezpůsobilého pro aktivní službu v ozbrojených silách; desítky let tvrdého pití se silně podepsaly na jeho zdravotním stavu, který se dále zhoršovak s rozvojem diabetu, jenž zůstal nediagnostikován a tudíž neléčen až do pozdního věku. Lambertovy zkušenosti z dětství (které zahrnovaly téměř smrtelný záchvat septikémie) v něm zanechaly celoživotní odpor a strach z lékařské profese.

Sám Lambert se domníval, že jako skladatel selhal, a po zklamání z Summer's Last Will and Testament dokončil pouze dvě hlavní díla – byly to baletní představení Horoskop (1938) a Tiresias (1951) – ačkoli existovalo i několik menších děl, jako např. Trois pièces nègres pour les touches blanches, napsaný pro sestry, identická dvojčata, klavírní duo Mary a Geraldine Peppin.[13] Místo toho se soustředil převážně na dirigování a úzce spolupracoval s Královským baletem až do svého odchodu do důchodu v roce 1947. Jako hostující dirigent byl uváděn ještě krátce před svou smrtí v roce 1951.[1]

Jako dirigent Lambert oceňoval Liszta, Chabriera, Émile Waldteufela a romantické ruské skladatele, z nichž většina byla v Británii uváděna jen zřídka. Lambert pořídil nahrávky některých jejich děl. Teprve od konce čtyřicátých let mu však vývoj BBC Third Program a Philharmonia Orchestra poskytl režijní příležitosti pracovat s nejlepšími hudebníky, po kterých toužil. Předtím byl dlouho odsouván do role příležitostného dirigenta a pracoval převážně s druhořadými hudebními tělesy.

Širší kulturní zájmy editovat

Lambert, zajímající se nejen o hudbu ale i o malířství, sochařství a literaturu[14] se od většiny svých tehdejších anglických skladatelů lišil ve vnímání důležitosti jazzu. Obdivoval hudbu Duke Ellingtona. Jeho chápání hudby mimo „vážný“ repertoár dokládá jeho kniha Music Ho! (1934),[15] s podtitulem „studie o hudbě v úpadku“, která zůstává jedním z nejlepších, i když někdy názorově kontroverzních publikací v angličtině zaměřených na hudební kritiku.

Lambertův otec, malíř George Lambert, který se narodil v Rusku a měl americké občanství, se považoval především za Australana. Constant si byl vždy vědom svých australských kořenů, ačkoli tuto zemi nikdy nenavštívil. Pro první představení své skladby Piano Concerto (1931) si Lambert nevybral britského klavíristu, ale Arthura Benjamina, který se narodil v Sydney a studoval v Brisbane. Přes jeho nesouhlas s homosexualitou si vytvořil dobrý pracovní vztah s Benjaminovým kolegou Australanem Robertem Helpmannem. Poté pověřil dalšího australského hudebníka Gordona Watsona úkolem hrát virtuózní klavírní part na premiéře jeho posledního baletu Tiresias.[16]

Osobní život editovat

 
Pomník na hřbitově Brompton Cemetery, Londýn

Lambertovo první manželství bylo s Florence Kaye, uzavřené 5. srpna 1931,[17] jejich synem byl Kit Lambert, jeden z manažerů britské hudební skupiny The Who. Ale brzy měl romantický s baletkou Margot Fonteyn. Podle přátel Fonteynové byl Lambert velkou láskou jejího života a ona si zoufala, když si konečně uvědomila, že si ji nikdy nevezme. Některé aspekty tohoto vztahu byly symbolizovány v jeho baletním představení Horoskop (1938), ve kterém byla Fonteyn hlavní tanečnicí. Po rozvodu s Kaye se v roce 1947 Lambert oženil s umělkyní Isabel Delmerovou, která navrhla scénické scény a kostýmy pro jeho balet Tiresias; po jeho smrti se provdala za Alana Rawsthorna.[18] Jeho bývalá žena Florence se v roce 1945 provdala za Charlese Edwarda Petera Holeho; jejich dcera Anne později přijala umělecké jméno Annie Lambert.

Mezi jeho blízké přátele patřili Michael Ayrton, Sacheverell Sitwell a Anthony Powell. Byl prototypem pro postavu Hugha Morelanda v Powellově A Dance to the Music of Time, především v páté části Casanova's Chinese Restaurant, ve kterém je ústřední postavou Moreland.[19]

Lambert zemřel 21. srpna 1951, dva dny po svých šestačtyřicátých narozeninách na zápal plic a nediagnostikovanou cukrovku komplikovanou silným alkoholismem. Pohřben byl na hřbitově Brompton v Londýně. O třicet let později, v roce 1981, byl ve stejném hrobě pohřben jeho syn Kit.[20]

Hlavní díla editovat

Balety

Chorály

Skladby

  • The Bird Actors Overture (1924)
  • Music for Orchestra (1927)
  • Aubade héroïque (1941)

Koncerty

  • Concerto for piano, 2 trumpets, timpani and strings (1924)
  • Concerto for piano and nine instruments (1931)

Instrumentální

  • Elegaic Blues (1927, orchestrated 1928)
  • Piano Sonata (1930)
  • Elegy, pro piano (1938)
  • Trois Pièces Nègres pour les Touches Blanches (Three Black Pieces for the White Keys), piano duet (4 ruce, 1949)

Hudba k filmu

  • Merchant Seamen (dokument, 1941)
  • Anna Karenina (1948)

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Constant Lambert na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Constant Lambert biography [online]. Royal Opera House [cit. 2019-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Motion Andrew. The Lamberts. George, Constant and Kit (1996)
  3. ↑ Constant Lambert – Beyond The Rio Grande by Stephen Lloyd, introduction
  4. ↑ Constant Lambert- Bio, Albums, Pictures – Naxos Classical Music. [online]. [cit. 2019-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Lloyd, Stephen. Constant Lambert: Beyond the Rio Grande (2015) s. 32
  6. ↑ DRIVER, Paul. Façade Revisited. Tempo. September 1980, roč. 133/134, čís. 133–134, s. 3–9. DOI 10.1017/S0040298200031211. (anglicky) 
  7. ↑ PALMER, Christopher. Constant Lambert: A Postscript. Music & Letters. April 1971, roč. 52, čís. 2, s. 173–176. DOI 10.1093/ml/LII.2.173. (anglicky) 
  8. ↑ https://www.hyperion-records.co.uk/dw.asp?dc=W3000_GBAJY9256501
  9. ↑ Hardy, Lisa. The British Piano Sonata, 1870–1945 (2012), s. 129–140
  10. ↑ Easterbrook, Giles. Notes to Hyperion CDH55937 (1995)
  11. ↑ 'Lambert, Concerto for Piano and Nine Instruments', A Tune A Day
  12. ↑ FRANK, Alan. The Music of Constant Lambert. The Musical Times. November 1937, roč. 78, čís. 1137, s. 941–945. DOI 10.2307/923287. JSTOR 923287. (anglicky) 
  13. ↑ Motion Andrew. The Lamberts. George, Constant and Kit (1996)
  14. ↑ PALMER, Christopher. Review of Constant Lambert by Richard Shead. Music & Letters. April 1974, roč. 55, čís. 2, s. 241–242. DOI 10.1093/ml/LV.2.241. (anglicky) 
  15. ↑ LAMBERT. Music Ho!. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  16. ↑ Graeme Skinner, musicologist. www.graemeskinner.id.au [online]. [cit. 2021-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-09. 
  17. ↑ FOSS, Hubert. Constant Lambert, 23 August 1905–21 August 1951. The Musical Times. October 1951, roč. 92, čís. 1304, s. 449–451. (anglicky) 
  18. ↑ Jacobi, Carol. Out of the Cage: The Art of Isabel Rawsthorne, London: The Estate of Francis Bacon Publishing, únor 2021
  19. ↑ Powell, Anthony: Memoirs, Vol 4, To Keep The Ball Rolling, 1976
  20. ↑ Kit Lambert: Find A Grave Memorial

Literatura editovat

  • Drescher, Derek (producent). Remembering Constant Lambert, BBC Radio 3 documentary, broadcast 23 August 1975.
  • Lloyd, Stephen. Constant Lambert: Beyond The Rio Grande. Woodbridge: The Boydell Press, 2014. ISBN 978-1-84383-898-2.
  • McGrady, Richard. The Music of Constant Lambert. In Music & Letters Vol 51, No 3, July 1970
  • Motion, Andrew. The Lamberts: George, Constant & Kit. New York: Farrar Straus Giroux, 1986. ISBN 0-374-18283-3.
  • Shead, Richard. Constant Lambert. London, 1972. ISBN 9780903620017.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Constant_Lambert_(skladatel)&oldid=23269125“