Otevřít hlavní menu

Chościsko (okolo 795 – okolo 867) je legendární vojevůdce Polanů, předek a zakladatel dynastie Piastovců. V době, kdy zemřel mělo území, kterému vládl přesahovat území Velkopolska. Jeho politika a rod pokračoval synem Piastem a vnukem Siemomysłem, kteří sjednotili Polskou zem.

Chościsko
POL Przemysł II 1295 COA.svg
Narození okolo 795
Úmrtí 867
Předchůdce asi Popel
Následovník Piast
Děti Piast
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Původ dle Galluse AnonymuseEditovat

Chościsko – podle Galluse Anonymuse, kterého uvedl ve svém díle Cronicae et gesta ducum sive principum Polonorum. byl prapředek dynastie Piastů. Jeho jméno se odvozuje pravděpodobně od slova Ohon (polsky chost/chwost)[1] a objevuje se v Polské kronice (polsky Kronika Polska) hned dvakrát:

  • Na počátku pověsti o Piastovi: latinsky Pazt filius Chossistconis, polsky Piast, syn Chościska, česky Piast, syn Chściska.[2].
  • V první větě další kapitoly: latinsky Semovith filius Pazt Chossistconis, polsky Siemowit, syn Piasta Chościskowica, česky Siemovít, syn Piasta Chściskovnice.[2].

Jako Chościsko je nazván také kníže Popel (polsky Popiel) v první kapitole Polské kroniky. Je možné, že toto jméno zde bylo použito jako přídomek, nebo bylo přidáno do rukopisu v pozdější době. Druhá teorie je však více pravděpodobná, protože originální latinská forma pověsti O księciu Popielu zwany Chościsko[2] je gramaticky nesprávná. Interpolace mohla být provedena pod vlivem vzniku Velkopolské kroniky (polsky Kronika wielkopolska), která uvádí, že Popel vzhledem ke svým dlouhým vlasům dostal přezdívku Chościsko, neboli Koště[3].

Ta stejná kronika píše o Měškovi (polsky Mieszko), synovi Konráda Mazovského (polsky Konrad Mazowiecki), a sděluje, že měl přezdívku Chosziszco, což znamená, že rovněž nosil dlouhé vlasy, nebo zvláštní pokrývku hlavy – čepici (polsky czapke), nebo kalpak (polsky kołpak). Tato etymologie se stala výchozím bodem pro badatele.

Podle Jacka Banaškeviče (polsky Jacek Banaszkiewicz) jeho jméno znamená, nebo také charakterizuje osobu, která má dlouhé, pěstěné vlasy, téměř po ženském vzoru. To by stavělo prapředka Piastovců na úroveň s dalšími mýtickými zakladateli dynastických rodů, kteří jsou popisování podobným vzhledem. Banaškevič se odkazuje především na norské dvojčata Haddingy (polsky Haddingówie, norsky Haddingjar), dánského krále Hadinguse (legenda), nebo také na rod vandalů Hasdingů (polsky Hasdingów). Tyto jména spojuje stejný slovní základ od staronordického slova "hadd-r", což znamená účes.

Chościsko ve smyslu slovaEditovat

DlouhovlasýEditovat

Chościsko jako slovo je odvozeno od výrazu Hastingsko, což v řeči kmene Hasdingů znamenalo "dlouhovlasý"[4]. Slovo se pro v praslovanštině hůře vyslovovalo, proto jej převedli na výraz "chost", tedy "ohon".

KnížeEditovat

Existuje ještě jeden pohled, menšinový[5], že Chościsko je přídomek, který označuje společenský status – Kníže. Lze to usuzovat mezi jinými na základě zápisu v Hnězdeňských kázáních (polsky Kazania gnieźnieńskie): polsky – "... gdisczy szo kthoremy krolevy, albo xoszoczu szin narodzy ...", v češtině pak – "... kdysi se některému králi, nebo knížeti syn narodil ...", kde slovo "xoszoczu"[6], znamená Kníže.

Ve 12. století bylo velmi obtížné přepsat slovanský dialekt do latiny, a to především proto, že v latině chybí nosové (nazální) samohlásky a třené souhlásky (sykavky). Tedy písmeno "x" se mnohdy zapisovalo jako "ch". Existuje domněnka, že Gallus Anonymus, když psal svou "Kroniku ...", čerpal z nejstarších dochovaných písemných záznamů, kde byl Piast zapsán jako syn nějakého "Choszecza", nebo "Choszycza" – tedy "knížete" (polsky książęcia). Tato teorie se však zdá historikům jako málo věrohodná, protože Chościsko byl podle Galluse Anonymuse prostým člověkem (polsky zwykłym chłopem). Stejně jako Piast, kterého knížetem titulovaly až pozdější kronikáři.

Jiná verze hovoří o tom, že "chościsko", tedy "ohon", nebo "kosa", je výrazem pro slovo "cop" (polsky warkocz) a tedy jeden ze symbolů mužnosti v raném středověku. Dlouhé vlasy tehdy symbolizovaly moc, mezi jinými např. u Merovejců.

VesniceEditovat

V oblasti Dolní Lužice (GPS 51.852703, 13.715357) se poblíž města Luckau (GPS 51.852703, 13.715357) nachází osada Schlabendorf am See (GPS 51.807605, 13.818937), která se v dolnolužické srbštině vyslovuje jako Chóžyšća. Což znamená ohon.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Může jít o název rostliny Cytisus scoparius, případně koňský ocas, nebo také metličku z žíní z koňského ocasu. Viz Słownik staropolski II, 550—2.
  2. a b c Gallus Anonymus, Kronika Polska, s. 11
  3. STRZELCZYK, Jerzy. Mity, podania i wierzenia dawnych Słowian. [s.l.]: Rebis, Poznań, 2007. ISBN 978-83-7301-973-7. 
  4. Wolfram Herwig, The Roman Empire and its Germanic Peoples, trans.Thomas Dunlap, Berkeley/Los Angeles/London, University of California Press,p.19
  5. J. Roszko, "Kolebka Siemowita", Warszawa 1980. strana 169
  6. SLAVICETER. Słowianie i Słowianowierstwo [online]. 2015-12-12 [cit. 2019-02-27]. Dostupné online. (polsky) 

LiteraturaEditovat

  • Gallus Anonymus, Kronika Polska, tłum. Roman Grodecki, wstęp i opracowanie Marian Plezia, Wyd. Ossolineum, Wrocław 2003, ISBN 83-04-04610-5
  • Janusz Roszko, Kolebka Siemowita