Chlorid germaničitý

chemická sloučenina

Chlorid germaničitý, GeCl4, je anorganická sloučenina germania a chloru. Je to bezbarvá, dýmavá kapalina s kyselým zápachem.[1] Používá se jako prekurzor pří výrobě čistého germania. Nachází také využití při výrobě optických vláken.

Chlorid germaničitý
Strukturní vzorec chloridu germaničitého
Strukturní vzorec chloridu germaničitého
Čistý chloridu germaničitého
Čistý chloridu germaničitého
Obecné
Systematický názevChlorid germaničitý
Anglický názevGermanium tetrachloride
Německý názevGermanium(IV)-chlorid
Sumární vzorecGeCl4
Vzhledbezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS10038-98-8
PubChem66226
SMILESCl[Ge](Cl)(Cl)Cl
InChIInChI=1S/Cl4Ge/c1-5(2,3)4
Vlastnosti
Molární hmotnost214,40 g/mol
Teplota tání−49,5 °C
Teplota varu86,5 °C
Hustota1,879 g.cm−3 (20 °C)
1,844 g.cm−3 (30 °C)
Index lomu1,464
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba

editovat

Většina germania se získává z popílků vzniklých při zpracování rud zinku a mědi, ale také při spalování uhlí.

Chlorid germaničitý lze připravit rozpouštěním oxidu germaničitého v koncentrované kyselině chlorovodíkové a následnou frakční destilací. Přečištěný GeCl4 můžeme následně hydrolyzovat a získat velmi čistý GeO2.[2]

Přípravu je možné provést i klasicky, reakcí kovového germania s chlorem za zvýšené teploty.[3]

Využití

editovat

Chlorid germaničitý je důležitým prekurzorem pro přípravu organokovových sloučenin germania, ale z ekologických důvodů je snaha využívat syntetické metody neobsahující chlor.[4]

Optická vlákna

editovat

Díky možnosti snadné přeměny chloridu germaničitého na oxid se využívá při výrobě optických vláken. Směs chloridu křemičitého a germaničitého je zaváděna do vyhřáté skleněné formy, kde dochází k jejich oxidaci za vzniku skelné směsi.[5] Oxid germaničitý má vysoký index lomu, takže lze obsahem chloridu germaničitého cíleně nastavit index lomu vznikajícího optického vlákna.[2][6] Koncentrace oxidu germaničitého je zpravidla okolo čtyř procent.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Germanium tetrachloride na anglické Wikipedii.

  1. GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 462. 
  2. a b Germanium_dioxide. www.chemeurope.com [online]. [cit. 2023-02-02]. Dostupné online. 
  3. HOUSECROFT, Catherine E. Anorganická chemie. Vyd. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze xxx, 1119 s. s. ISBN 978-80-7080-872-6, ISBN 80-7080-872-1. S. 446. 
  4. GLAVINOVIĆ, Martin; KRAUSE, Michael; YANG, Linju. A chlorine-free protocol for processing germanium. Science Advances. 2017-05-05, roč. 3, čís. 5, s. e1700149. Dostupné online [cit. 2023-02-02]. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.1700149. PMID 28508082. (anglicky) 
  5. BUBNOV, M. M.; GUR’YANOV, A. N.; SALGANSKII, M. Yu. Reaction of germanium tetrachloride with oxygen under MCVD fiber preform fabrication conditions. Inorganic Materials. 2007-09, roč. 43, čís. 9, s. 968–971. Dostupné online [cit. 2023-02-02]. ISSN 0020-1685. DOI 10.1134/S0020168507090105. (anglicky) 
  6. SAKAGUCHI, Shigeki; TODOROKI, Shin-ichi. Optical properties of GeO_2 glass and optical fibers. Applied Optics. 1997-09-20, roč. 36, čís. 27, s. 6809. Dostupné online [cit. 2023-02-02]. ISSN 0003-6935. DOI 10.1364/AO.36.006809. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat