Chil Rajchman
Chil (Enrique) Meyer Rajchman, známý též jako Henryk Reichman, případně pod falešným jménem Henryk Ruminowski (14. června 1914 – 7. května 2004) byl jedním ze 70 židovských vězňů, kterým se podařilo utéct z Treblinky, o níž později napsal knihu. Také svědčil v protinacistických procesech.[1]
| Chil Rajchman | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 14. června 1914 Lodž |
| Úmrtí | 7. května 2004 (ve věku 89 let) Montevideo |
| Povolání | podnikatel a spisovatel |
| Témata | podnikatel |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatChil Rajchman se narodil 14. června 1914 v polském městě Lodž. Jeho matka zemřela, když byl ještě malý a o šest dětí, Chila, jeho dvě sestry a tři bratry, se staral otec. Rodina měla finanční potíže. V té době sílil antisemitismus, proto se jeho starší bratr Moniek rozhodl v roce 1939 emigrovat do Sovětského svazu.[2]
Po nacistické invazi do Polska se rodina přestěhovala do Pruskova, kde bylo na podzim roku 1940 zřízeno ghetto, kam byla rodina záhy umístěna. Všichni tamní Židé ale byli v únoru následujícího roku přemístěni do ghetta ve Varšavě. Chil a jeho sestra Anna tehdy získali pracovní povolení a měli se vydat do východopolského města Ostrów Lubelski. Vlak plný Židů z ghetta byl ale zastaven nacistickými jednotkami a cestující skončili v transportu do vyhlazovacího tábora Treblinka.[3]
Hned po příjezdu byl Chil oddělen od své sestry, která v táboře zemřela, a umístěn do pracovní jednotky Sonderkommando. Bylo mu nařízeno, aby stříhal vlasy ženám předtím, než je zplynují. Později měl za úkol vytrhávat obětem zlaté zuby a pomáhat při likvidaci těl (většinou šlo o spalování).[4][5]
Rajchman byl jedním z asi 700 příslušníků Sonderkommanda, kteří se 2. srpna 1943 vzbouřili proti strážcům a jedním z asi sta vězňů, kterým se podařilo uniknout z tábora. Po tomto incidentu byl tábor oficiálně vyřazen z provozu. Rajchman se dostal do Varšavy, kde získal falešné doklady na jméno Henryk Ruminowski a přidal se k odboji. Nakonec byl jedním ze sedmdesáti uprchlých vězňů, kteří se dožili konce války.
Dva týdny po osvobození Varšavy sovětskými jednotkami (17. ledna 1945) se Rajchman vrátil do rodného města.[2] Většina tamních Židů přišla během války o život, mezi nimi i Rajchamnův otec a všichni sourozenci s výjimkou staršího bratra Monieka, který ji strávil na území Sovětského svazu. Rajchman bratra vyhledal a sám se v roce 1946 oženil s Lilou.[1] Trojice (Chil s Lilou a Moniek) brzy emigrovala ze Svazu do Francie a následně do Uruguaye. Společně se usadili v Montevideu, kde se Rajchman stal aktivistou v místní židovské komunitě. Pomáhal se zakládáním Muzea holocaustu a byl přítomen u odhalení Památníku obětem holocaustu.
Roku 1980 byl tehdy šestašedesátiletý Rajchman kontaktován americkou ambasádou a pozván do Států. V březnu toho roku byl v rámci procesu vyslechnut Úřadem zvláštního vyšetřování amerického ministerstva spravedlnosti. Jeho výpověď byla klíčová v procesu s muži z jednotky Trawniki, strážci Treblinky, kteří padli do sovětského zajetí a byli vydáni do USA. Krom toho svědčil proti Johnu Demjanjukovi, vedoucím stráží v Treblince, který po válce utekl do USA. Toho sice Rajchman nepoznal na fotografii, ale identifikoval ho při fyzickém setkání. Demjanjuk byl později vydán do Izraele a v roce 1988 odsouzen během procesu s válečnými zločinci.[6][7]
Lila Rajchmanová zemřela při nehodě v roce 1991. Chil Rajchman ji přežil o třináct let, zemřel v roce 2004 v Montevideu. Zanechal za sebou tři děti a jedenáct vnoučat.[1]
Odkaz
editovatKniha
editovatRajchman sepsal během pobytu ve Varšavě v letech 1944–1945 paměti. Pro psaní použil jidiš. Trvalo ale ještě několik desítek let, než kniha poprvé vyšla. Stalo se tak v roce 1997 v Montevideu, paměti tehdy dostaly název Un grito por la vida: memorias (Nářek na celý život: paměti). Po Rajchmanově smrti v roce 2004 vyšly paměti i v dalších jazycích. Prvním z překladů byl francouzský; kniha vyšla v roce 2009 pod názvem Je suis le dernier Juif (Jsem poslední Žid). Ve stejném roce vyšla německá verze Ich bin der letzte Jude; Treblinka 1942/43. (Jsem poslední Žid; Treblinka 1942/43) O dva roky později vyšla kniha v Británii jako The Last Jew of Treblinka A Memoir (Paměti: Poslední Žid z Treblinky) a obsahovala krom samotného Rajchmanova díla předmluvu od Elieho Wiesela. V češtině se kniha jmenuje Útěk z Treblinky a vyšla v roce 2010.[4]
Dokument
editovatChil Rajchman a s ním další přeživší z Treblinky, Schmuel Willenberg a Kalman Taigman, vystoupili v roce 2002 v uruguayském dokumentárním filmu Despite Treblinka (Navzdor Treblince). Film měl premiéru na Kubě v rámci 24. Mezinárodního filmového festivalu latinskoamerických snímků.[1]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Chil Rajchman na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Despite Treblinka. web.archive.org [online]. 2009-06-11 [cit. 2021-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-11.
- ↑ a b Chil Meyer Rajchman. encyclopedia.ushmm.org [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pruszków | Wirtualny Sztetl. sztetl.org.pl [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online.
- ↑ a b RAJCHMAN, Chil; BEINFELD, Solon. The last Jew of Treblinka : a survivor's memory, 1942-1943. [s.l.]: New York : Pegasus Books 186 s. Dostupné online. ISBN 978-1-60598-139-0.
- ↑ Diapositive.pl Jewish Identity and Culture. www.diapositive.pl [online]. [cit. 2021-04-14]. Dostupné online.
- ↑ HEDGES, Chris. Israel Recommends That Demjanjuk Be Released. The New York Times. 1993-08-12. Dostupné online [cit. 2021-04-14]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ HING, Bill Ong. Defining America through immigration policy. Philadelphia: Temple University Press xi, 324 pages s. Dostupné online. ISBN 1-59213-232-4, ISBN 978-1-59213-232-4. OCLC 52347820
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chil Rajchman na Wikimedia Commons
