Wikipedie

Chana Maron

izraelská herečka

Chana Maron, rodným jménem Chana Meierzak (hebrejsky חנה מרון‎; 22. listopadu 1923 Berlín, Výmarská republika – 30. května 2014 Tel Aviv, Izrael) byla izraelská herečka, komička a divadelnice narozená ve Výmarské republice (dnešní Německo).

Chana Maron
חנה מרון
Maron při zkoušce v roce 1957
Maron při zkoušce v roce 1957
Rodné jménoChana Meierzak
Narození22. listopadu 1923
Berlín, Výmarská republika
Úmrtí30. května 2014 (ve věku 90 let)
Tel Aviv, Izrael
Příčina úmrtínemoc
Občanstvíněmecké, izraelské
Povolánífilmová a divadelní herečka
OceněníIzraelská cena (1973)
Partner(ka)Josi Jadin
Jicchak Jašar
Ja'akov Rechter
DětiDafna Rechter
Amnon Rechter
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra editovat

Chana Meierzak se narodila 22. listopadu 1923 v Berlíně ve Výmarské republice.[1] V dětství hrála v několika divadelních hrách, filmech a rozhlasových hrách. V roce 1931 se objevila ve filmu Vrah mezi námi od Fritze Langa. Navštěvovala Montessori školu, kde se učila francouzsky. V roce 1932 strávila rok v Paříži.[2] V roce 1933, po nástupu nacistické strany k moci, emigrovala s rodinou do Britského mandátu Palestina.[3]

V roce 1940 se stala členkou divadla ha-Bima. Během druhé světové války se dobrovolně přihlásila do Teritoriální armády spadající pod Britskou armádu, kde sloužila dva roky a poté se připojila k Židovské brigádě. V roce 1945 se stala členkou divadla Kameri nacházejícího se v Tel Avivu. Byla členkou komise, ve které pomáhala utvářet repertoár souboru, včetně nových děl izraelských dramatiků. Zpočátku hrála vedlejší role, ovšem po úspěchu v roli Miky ve filmu Chodil po polích od Moše Šamira se stala jednou z předních izraelských hereček.[2]

Provdala se za hereckého kolegu Josi Jadina (syna archeologa Eleazara Sukenika a bratra izraelského generála Jiga'ela Jadina).[4] Byli spolu šest let.[5] Její nejznámější role byly v Pygmalionu, Skleněném zvěřinci (původním názvem The Glass Menagerie) a Hello, Dolly! a hrách Nathana Altermana.[1]

Dne 10. února 1970 zaútočili palestinští teroristé na letištní autobus, kterým se Moron dopravovala na letiště Mnichov-Riem k letu společnosti El Al do Londýna. Při útoku granátem utrpěla vážná zranění a musela jí být amputována noha.[6][7] I přes tato zranění pokračovala o rok později v herecké kariéře.[6][7] Stala se mírovou aktivistkou.[7][8]

Hrála ve filmech Teta Clara (1977), Sup (1981) a Slepá ulička (1982). V roce 2000 založila Herzlijský divadelní soubor.[1] Podílela se na výstavě Altermanových básní a na výstavě děl Bertolta Brechta.[9] Koncem roku 2003 se vrátila do divadla Kameri, kde získala roli v komedii.[10] V roce 2004 hrála v divadelním představení, jež rekonstruovalo soudní proces s lidmi, kteří odmítali nastoupit vojenskou službu u Izraelských obranných sil.[11]

V roce 2011 byla uvedena do Guinnessovy knihy rekordů jako herečka s nejdelší divadelní kariérou (trvající 83 let).[12][13]

 
Chana Maron (vpravo) s Josi Jadinem (vlevo) a Sol Hurokem (uprostřed)

Provdala se za architekta Ja'akova Rechtera, s nímž měla tři děti: Amnona (architekt), Ofru (filozofka) a Dafnu (herečka).[14][15] Chana Maron zemřela 30. května 2014 v Tel Avivu ve věku 90 let.

Odkaz v kultuře editovat

V roce 2016 vyšel v němčině grafický románový životopis od Barbary Yelin: Vor allem eins: Dir selbst sei treu. Die Schauspielerin Channa Maron, doslova Především jedno: buďte věrní sami sobě. Herečka Chana Maron.[16]

V roce 2017 Barbara Yelin spolu s Davidem Polonskim připravila podle svého grafického románu také výstavu. Ta probíhala na německých středních školách (na Gymnáziu Heinze Berggruena v Berlíně a na Humboldtově gymnáziu ve Vaterstettenu), na Mezinárodním festivalu literatury v Berlíně a v Goethe-Institutu v Tel Avivu a Jeruzalémě.[17]

Ocenění a vyznamenání editovat

 
Chana Maron demonstruje proti majitelům kina v Tel Avivu, 1950

Reference editovat

 
Chana Maron a Orna Poratová, 1949

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanna Maron na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d חנה מרון לגבורות [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-18. (hebrejsky) 
  2. ↑ a b URIAN, Dan. Hanna Meron (Marron) [online]. jwa.org [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-10. 
  3. ↑ Timeline [online]. Židovská agentura [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-01. 
  4. ↑ Yossi Yadin obituary [online]. The New York Times, 2001-05-21 [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-16. 
  5. ↑ Yossi Yadin; Actor, 81 [online]. The New York Times [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-10. 
  6. ↑ a b ALMAGOR, Dan. Musical Plays on the Hebrew Stage [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-17. 
  7. ↑ a b c KRYSTAL, Meirav. למעלה מעמק הבכא [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-26. (hebrejsky) 
  8. ↑ a b ד"ר של כבוד לחנה מרון ואהרן אפלפלד [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-17. (hebrejsky) 
  9. ↑ YUDILEVICH, Meirav. Hanna Maron is our sunshine [online]. Ynet [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-31. (hebrejsky) 
  10. ↑ OREN, Amos. Hanna Maron returns to the Camera [online]. Ynet [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-17. (hebrejsky) 
  11. ↑ YUDILEVICH, Meirav. Heuberger and Maron in a play reenacting the Refuseniks' trial [online]. Ynet [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-20. 
  12. ↑ Israeli actress breaks world record [online]. ISRAEL21c, 2011-09-22 [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-08-14. 
  13. ↑ Longest career as a theatrical actress [online]. guinnessworldrecords.com [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ SHOHAT, Zipi. Battling the Demons, on Stage and in Life [online]. Ha'arec, 2012-10-05 [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-06. 
  15. ↑ Philosophy Department [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11. 
  16. ↑ Vor allem eins: Dir selbst sei treu. Die Schauspielerin Channa Maron [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-25. 
  17. ↑ CHANNA MARON: DIR SELBST SEI TREU [online]. Goethe-Institut [cit. 2021-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-25. 
  18. ↑ Israel Prize Official Site – Recipients in 1973 [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-08. (hebrejsky) 
  19. ↑ YUDILEVICH, Meirav. All about Hanna [online]. Ynet, 2003-12-06 [cit. 2021-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-31. (hebrejsky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chana_Maron&oldid=23391332“