Carolina Hurricanes

americký hokejový klub hrající NHL

Carolina Hurricanes je profesionální americký klub ledního hokeje, který sídlí ve městě Raleigh v Severní Karolíně. Do NHL vstoupil v ročníku 1997/1998 a hraje v Metropolitní divizi v rámci Východní konference. Své domácí zápasy odehrává v hale PNC Arena s kapacitou 18 680 diváků.[1] Klubové barvy jsou červená, černá, bílá a stříbrná.

Carolina Hurricanes
PNC Arena
PNC Arena
Název Carolina Hurricanes
Přezdívka "Canes", "Bunch of Jerks"
Stát USA Spojené státy americké
Město Raleigh, Severní Karolína
Založen 1997
Soutěž NHL (Metropolitní divize)
Klubové barvy červená, černá, bílá a stříbrná
Stadion
Název PNC Arena[1], Raleigh
Kapacita 18 680[1]
Souřadnice
Vedení
Vlastník Thomas Dundon (majoritní)
Peter Karmanos Jr. (minoritní)
Prezident Don Waddell
Generální manažer Don Waddell
Realizační tým
Trenér Rod Brind'Amour
Asistenti trenéra

Jeff Daniels
Dean Chynoweth

Jason Muzzatti – trenér brankářů
Chris Huffine – video trenér
Kapitán Jordan StaalKapitán
Asistenti kapitána Jordan Martinook
Jaccob Slavin
Klubové úspěchy
Tituly 1× vítěz Stanley Cupu (2005/06)
Oficiální webové stránky
Aktuální soupiska
Přehled medailí
Stanley Cup
Stříbrná medaile 2001/2002 Carolina Hurricanes
Zlatá medaile 2005/2006 Carolina Hurricanes

Největšího úspěchu dosáhlo mužstvo v sezóně NHL v roce 2006, když získalo poprvé a prozatím naposled Stanley Cup.

Historie týmuEditovat

Carolina Hurricanes má za sebou kočovnou historii. Tým byl původně založen v Bostonu, působil i ve Springfieldu, Hartfordu, Greensboru a Raleighu. V době kdy se jmenoval Hartford Whalers, se stal členem NHL. Svoji kariéru zde ukončil slavný Gordie Howe, jednu chvíli s ním hrála i další legenda, Bobby Hull. V Hartfordu tým vydržel 18 let, za tuto dobu vyhrál jedinou sérii play-off. Stalo se tak v roce 1986, kdy porazil tehdejší Quebec Nordiques (dnes Colorado Avalanche). Až na tuto výjimku se ale Hartford Whalers řadil spíš k podprůměru. Jeho největší hvězdou byl centr Ron Francis, kterého draftovali v roce 1981. Navzdory tomu, že byl hlavní oporou týmu, v roce 1991 jej vyměnili do Pittsburghu Penguins.

Severní Karolína (1997–současnost)Editovat

O prázdninách roku 1998 se Francis do svého mateřského klubu vrátil, už ne ale do Hartfordu, ale do Greensbora, kam se klub mezitím přestěhoval. V té době byl klub zařazen do severovýchodní divize ve východní konferenci. Hlavními oporami týmu byli útočníci Keith Primeau a Sami Kapanen, v bráně se jednu dobu mihla legenda Kirk MacLean, jedničkou však byl Trevor Kidd.

V roce 1998 byla Carolina přeřazena do jihovýchodní divize, do ligy totiž vstoupil tým Nashville Predators. Tuto divizi klub v této sezóně vyhrál, hlavně díky výkonům lotyšského brankáře Arturse Irbeho. V prvním kole play-off narazili na Boston Bruins, kterému ale podlehli 2:4 na zápasy. To by nebylo tak tragické, kdyby se tenkrát v autě při přesunu domů nezabil obránce týmu Steve Chiasson. V následující sezóně 1999/2000 se klub v tabulce jihovýchodní divize propadl na třetí místo a do play-off nepostoupil. K postupu do play-off chyběl „Hurikánům“ jediný bod. V následujícím ročníku bylo mužstvo o něco silnější, hlavně díky přítomnosti Roda Brind'Amoura a Sandise Ozolinše. Do play-off tým postoupil díky vyššímu počtu výher než měl devátý Boston (oba týmy měly stejný počet bodů). Zde vypadl hned v prvním kole, nestačil na obhájce Stanley Cupu z New Jersey. Hodně tvrdý byl ale způsob, jakým obránce New Jersey Devils Scott Stevens vyřadil ze hry Shanea Willise a Rona Francise.

2001/02 Stanley Cup FinalsEditovat

V následující sezóně se stala Carolina velkým překvapením. Jádrem mančaftu byli hlavně brankáři Arturs Irbe a Kevin Weekes, útočníci Rod Brind'Amour, Jeff O'Neill, Bates Battaglia a Sami Kapanen. Kvalitní výkony a výsledky vynesly tým na první místo Jihovýchodní divize. V play-off to bylo ještě lepší. „Hurikáni“ v prvním kole smetli New Jersey Devils 4:2 na zápasy, ve druhém kole Montreal Canadiens stejným poměrem a ve finále konference Toronto Maple Leafs, rovněž 4:2 na zápasy. Senzačně tak postoupili do finále Stanley Cupu. Tam je ale čekal nelehký soupeř, hvězdami nabitý Detroit Red Wings, v jehož dresu chytal Dominik Hašek. Ačkoliv Hurricanes ohromili Wings v první zápase, kdy Francis vystřelil vítězství svého týmu už v první minutě prodloužení, Red Wings následně vyhráli čtyřikrát za sebou a získali Stanley Cup. Zápas č. 3 v Raleighu představoval thriller, který až ve 3. nastavení rozhodl Igor Larionov a stal se tak nejstarším hráčem, který dal vítězný gól ve finále. Komentátoři nazvali tento souboj jedním z nejlepších finálových zápasů v historii NHL a Don Cherry označil RBC za nejhlasitější budovu v NHL.

2005/06 Stanley Cup ChampionsEditovat

Ročník 2004-05 znamenal v NHL výluku a ta vedla ke snížení rozpočtu na 26 000 000 dolarů. Canes se však stali jedním z největších překvapení NHL, zaznamenali nejlepší sezonu ve své historii. V základní části skončili s výsledkem 52-22-8 a nasbírali 112 bodů. V play-off, poté, co prohráli první dva zápasy série konferenčního čtvrtfinále proti Montrealu Canadiens, Laviolette posadil do té doby brankářskou jedničku Martina Gerbera ve prospěch nováčka Cama Warda. Hurricanes vyhráli obě hry v Montrealu a celou sérii 4:2. V dalším kole, které se ukázalo jako překvapivě jednostranné, Carolina čelila New Jersey Devils, které smetli 4:1 na zápasy.

Ve finále Východní konference stálo v cestě Buffalo Sabres, které skončilo jen jediný bod za Hurricanes v základní části. Diskutabilní série se rozhodovala až v 7. zápase, kde Rod Brind'Amour vstřelil vítězný gól a Hurricanes postoupili do finále Stanley Cupu podruhé v historii.

 
Stanley Cup prapor za vítězství v PNC Arena

O pohár se utkali s překvapením západu - Edmontonem Oilers. Série se zdála být zprvu jednoznačná, po 4 zápasech za stavu 3:1 měli Hurricanes pohár nadosah, doma však padli v prodloužení, následně v Edmontonu nevstřelili ani gól a o vítězi tak musel rozhodnout zápas č. 7 v Raleigh. Hurricanes už znova doma nezaváhali, František Kaberle svým vítězným gólem zajistil pro Severní Karolínu první profesionální prvoligový sportovní titul. Stejně tak se Hurricanes stali prvním týmem v historii NHL, který prohrál devět nebo více her v play-off a přesto vyhrál Stanley Cup. V roce 2011 je napodobili Boston Bruins.

2007/08Editovat

Hurricanes nebyli schopni navázat na jejich úspěch stejně jako v letech 2003–2004. V sezoně 2006-07 skončili třetí ve své divizi a jedenáctí celkově ve Východní konferenci. Tímto výsledkem se zapsali nelichotivě do historie, když se jako druhý tým po Chicagu Blackhawks nedokázali kvalifikovat do playoffs sezonu před ani po mistrovském titulu. V sezoně 2007-08 Carolina opět nepostoupila, jelikož Washington uzmul divizní titul v posledním dni sezóny, takže Hurricanes obsadili druhé místo v divizi a deváté v konferenci a stali se teprve druhým klubem v NHL, který nedokázal postoupit do play-off dvě následující sezóny po triumfu.

2008/09Editovat

Po pomalém startu do sezóny 2008-09 byl trenér Peter Laviolette nahrazen na začátku prosince svým předchůdcem, Paulem Mauricem. Klub do té doby balancující opět na hraně postupu do playoff 7. února získal Jussiho Jokinena z Tampy Bay Lightning. Následná bilance 12-3-2 včetně 9 výher v řadě zajistila Hurricanes postup do vyřazovacích bojů ze 6. místa a po třech letech se fanoušci v Raleigh dočkali prodloužené sezony.

V playoff se hurikán rozfoukal opět naplno, jak už bývá téměř zvykem, a odnesli to New Jersey v prvním kole. Ve 4. zápase série za stavu 3:3 Jussi Jokinen rozhodl, kdy do konce základní hrací doby zbývalo 0,2 sekundy! Vstřelil tak nejtěsnější vítězný gól v historii NHL, který už se bude jen stěží překonávat. Vyrovnaná série dospěla až ke hře č.7, Devils vstupovali do závěrečných dvou minut zápasu v Prudential Center v Newarku s vedením 3:2, ale poté Canes udeřili. V čase 58:40 Jussi Jokinen vyrovnal na 3:3 a v čase 59:12 Chad Larose vysunul Erica Staala do sóla po pravém křídle a ten prostřelil brankáře Brodeura. Šokovaní Devils už nedokázali v tak krátkém čase odpovědět a prohráli zápas i sérii 3:4. Staalova branka se stala nejpozdějším vítězným gólem v 7. zápase v historii.

Ve druhém kole byli soupeřem Boston Bruins, ale než se stihli rozehrát, prohrávali 1:3 na zápasy. Celou sérii však dokázali ještě dvěma výhrami zdramatizovat a o vítězi musel rozhodnout znovu 7. zápas a stejně jako v prvním kole v něm byli úspěšnější Hurricanes. Scott Walker rozhodl zápas v čase 78:46 a posunul Carolinu do konferenčního finále proti Pittsburgh Penguins. Na pozdějšího šampiona už Canes nenašli recept a vypadli po výsledku 0:4.

2010–2018Editovat

Od roku 2010 Hurricanes čekají na další úspěch, už čtyřikrát v řadě nepostoupili do playoffs a rádi by začali psát novou éru. Draftovaní hráči jako Jeff Skinner, Justin Faulk, Ryan Murphy, Elias Lindholm, Haydn Fleury nebo naposledy Noah Hanifin dávají klubu naději do budoucna. Navíc se podařilo uzavřít dlouhodobou smlouvu s Alexanderem Seminem a z Pittsburghu přišel Jordan Staal. Pro sezonu 2013-14 Hurricanes představili nové dresy.

2018–současnostEditovat

Novým majitelem hokejového klubu Carolina Hurricanes se stává americký miliardář Tom Dundon. Šestačtyřicetiletý investor si plácl na 52 procent od který zůstává nadále, ale už jen jako spoluvlastník Peterem Karmanosem.

Don Waddell letos při draftu nezahálel a přivedl k talentovanému Nečasovi z minulého Draftu, hráče Svečnikova který se stal dvojkou Draftu 2018.

Hráči jako Nečas, Teräväinen, Aho, Svečnikov, plus další noví hráči kteří zatím přišli, jako Petr Mrázek (podpis nového kontraktu), obránce Dougie Hamilton (výměna z Calgary), důrazný forward Micheal Ferland (výměna z Calgary) a poslední obránce Adam Fox (výměna z Calgary). Bohužel jsou tady i odchody legend a hráčů kteří tady prožili hezké chvíle, legenda a vítěz Stanley Cupu Cam Ward (podpis Chicago), mladý perspektivní obránce Noah Hanifin (Calgary výměna), zajetý útočník Elias Lindholm (výměna Calgary). Jak uvedl majitel, nikdo nemá svoje místo jisté kromě pár hráčů a Sebastiana Aha. Nicméně budou určitě další výměny protože není konec přestupního období a podepisování smluv, před začátkem nové sezóny 2018/19.

ÚspěchyEditovat

Individuální trofejeEditovat

Zdroj: [2]

Počet Hráč Roky
Conn Smythe Trophy
1 Cam Ward 2006
King Clancy Memorial Trophy
1 Ron Francis 2002
Lady Byng Memorial Trophy
1 Ron Francis 2002
Lester Patrick Trophy
1 Peter Karmanos 1998
Frank J. Selke Trophy
2 Rod Brind'Amour 2006,2007
Calder Memorial Trophy
1 Jeff Skinner 2011

ZajímavostiEditovat

Honorovaná číslaEditovat

Vyřazená čísla z oběhuEditovat

Individuální rekordy jednotlivých sezónEditovat

sezóna NHL Branky v ZČ Asistence v ZČ Body v ZČ
1. 1997/1998 26 Sami Kapanen 37 Sami Kapanen 63 Sami Kapanen
2. 1998/1999 30 Keith Primeau 35 Sami Kapanen 62 Keith Primeau
3. 1999/2000 25 Jeff O'Neill 50 Ron Francis 73 Ron Francis
4. 2000/2001 41 Jeff O'Neill 50 Ron Francis 63 Jeff O'Neill
5. 2001/2002 31 Jeff O'Neill 50 Ron Francis 77 Ron Francis
6. 2002/2003 30 Jeff O'Neill 35 Ron Francis 61 Jeff O'Neill
7. 2003/2004 19 Josef Vašíček 33 Justin Williams 45 Josef Vašíček
2004/2005 Sezóna zrušena
8. 2005/2006 45 Eric Staal 55 Cory Stillman 100 Eric Staal
9. 2006/2007 33 Justin Williams 56 Rod Brind'Amour 83 Ray Whitney
10. 2007/2008 38 Eric Staal 44 Eric Staal 82 Eric Staal
11. 2008/2009 40 Eric Staal 53 Ray Whitney 77 Ray Whitney
12. 2009/2010 30 Jussi Jokinen 41 Eric Staal 70 Eric Staal
13. 2010/2011 33 Eric Staal 43 Eric Staal 76 Eric Staal
14. 2011/2012 24 Eric Staal 46 Eric Staal 70 Eric Staal
15. 2012/2013 23 Jiří Tlustý 35 Eric Staal 53 Eric Staal
16. 2013/2014 33 Jeff Skinner 40 Eric Staal 61 Eric Staal
17. 2014/2015 23 Eric Staal 34 Justin Faulk 53 Eric Staal
18. 2015/2016 28 Jeff Skinner 28 Eric Staal
28 Elias Lindholm
51 Jeff Skinner
19. 2016/2017 37 Jeff Skinner 34 Elias Lindholm 63 Jeff Skinner
20. 2017/2018 29 Sebastian Aho 41 Teuvo Teräväinen 65 Sebastian Aho
21. 2018/2019 30 Sebastian Aho 55 Teuvo Teräväinen 83 Sebastian Aho
22. 2019/2020 38 Sebastian Aho 48 Teuvo Teravainen 66 Sebastian Aho
23. 2020/2021 bude oznámeno bude oznámeno bude oznámeno
Zdroj na NHL.com

Češi a Slováci v Carolina HurricanesEditovat

Sezóna Hráči – Češi Hráči – Slováci Soupiska Playoffs
1997/1998 Robert Kron nikdo Zde  Ne
1998/1999 Robert KronMarek Malík nikdo Zde Zde
1999/2000 Robert KronMarek Malík nikdo Zde  Ne
2000/2001 Josef VašíčekMarek Malík nikdo Zde Zde
2001/2002 Josef VašíčekMarek MalíkJaroslav Svoboda nikdo Zde Zde
2002/2003 Radim VrbataJan HlaváčJosef VašíčekJaroslav SvobodaPavel BrendlTomáš Kůrka Tomáš Malec Zde  Ne
2003/2004 Radim VrbataJosef VašíčekJaroslav SvobodaPavel BrendlTomáš Kůrka Tomáš Malec Zde  Ne
2004/2005 Sezóna zrušena
2005/2006 Stanley Cup - František KaberleJosef VašíčekRadim Vrbata nikdo Zde Zde
2006/2007 František KaberleJosef Vašíček nikdo Zde  Ne
2007/2008 František Kaberle nikdo Zde  Ne
2008/2009 František KaberleJakub Petružálek nikdo Zde Zde
2009/2010 Jiří Tlustý nikdo Zde  Ne
2010/2011 Jiří Tlustý nikdo Zde  Ne
2011/2012 Jiří TlustýJaroslav Špaček nikdo Zde  Ne
2012/2013 Jiří TlustýMichal Jordán nikdo Zde  Ne
2013/2014 Jiří TlustýRadek Dvořák Andrej Sekera Zde  Ne
2014/2015 Michal Jordán nikdo Zde  Ne
2015/2016 Michal JordánAndrej Nestrašil nikdo Zde  Ne
2016/2017 Andrej Nestrašil nikdo Zde  Ne
2017/2018 Martin Nečas nikdo Zde  Ne
2018/2019 Martin NečasPetr Mrázek nikdo Zde Zde
2019/2020 Martin NečasPetr Mrázek nikdo Zde Zde
2020/2021 Martin NečasPetr Mrázek nikdo Zde
Češi - Zdroj na Eliteprospects.com

Slováci - Zdroj na Eliteprospects.com

Umístění v jednotlivých sezonáchEditovat

Stručný přehled

Zdroj: [3]

  USA / Kanada (1997 – )
Sezóny Liga Úroveň Z V VP R PP P VG OG +/- B Pozice Play-off
1997/98 NHL (Atlantická divize) 1 82 33 8 41 200 219 -19 74 6.  Ne
1998/99 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 34 18 30 210 202 +8 86 1. Čtvrtfinále VK
1999/00 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 37 10 0 35 217 216 +1 84 3.  Ne
2000/01 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 38 9 3 32 212 225 -13 88 2. Čtvrtfinále VK
2001/02 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 35 16 5 26 217 217 0 91 1. Finále SC
2002/03 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 22 11 6 43 171 240 -69 61 5.  Ne
2003/04 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 28 14 6 34 172 209 -37 76 3.  Ne
2004/05 NHL (Jihovýchodní divize) 1 Soutěž byla v této sezóně z důvodu chybějící kolektivní smlouvy zrušena.
2005/06 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 52 8 22 294 260 +34 112 1. Vítěz SC
2006/07 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 40 8 34 241 253 -12 88 3.  Ne
2007/08 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 43 6 33 252 249 +3 92 2.  Ne
2008/09 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 45 7 30 239 226 +13 97 2. Finále VK
2009/10 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 35 10 37 230 256 -26 80 3.  Ne
2010/11 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 40 11 31 236 239 -3 91 3.  Ne
2011/12 NHL (Jihovýchodní divize) 1 82 33 16 33 213 243 -30 82 5.  Ne
2012/13 NHL (Jihovýchodní divize) 1 48 19 4 25 128 160 -32 42 3.  Ne
2013/14 NHL (Metropolitní divize) 1 82 36 11 35 207 230 -23 83 7.  Ne
2014/15 NHL (Metropolitní divize) 1 82 39 12 31 219 227 -8 90 7.  Ne
2015/16 NHL (Metropolitní divize) 1 82 35 16 31 198 226 -28 86 6.  Ne
2016/17 NHL (Metropolitní divize) 1 82 28 8 15 31 215 236 -21 87 7.  Ne
2017/18 NHL (Metropolitní divize) 1 82 30 6 11 35 228 256 -28 83 6.  Ne
2018/19 NHL (Metropolitní divize) 1 82 39 7 7 29 245 223 +22 99 4. Finále VK
2019/20 NHL (Metropolitní divize) 1 82 Čtvrtfinále VK
2020/21 NHL (Metropolitní divize) 1 82
Zdroj na NHL.com

Přehled kapitánů a trenérů v jednotlivých sezónáchEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c "Arena Info" [online]. pncarena.com [cit. 2019-10-16]. [www.pncarena.com/arena_info Dostupné online]. (anglicky) 
  2. "League Index" [online]. hockey-reference.com [cit. 2019-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. "Standings" [online]. nhl.com [cit. 2018-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat