Císařský pramen
Císařský pramen je přístupný minerální pramen na území národní přírodní rezervace Soos ve Vonšově, části města Skalná v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Je nejznámější a nejvydatnější pramen v národní přírodní rezervaci.
| Císařský pramen | |
|---|---|
.jpg) V září 2021 | |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Karlovarský |
| Obec | Skalná |
| Místní část | Vonšov |
 | |
| Zeměpisné souřadnice | 50°8′54″ s. š., 12°24′11″ v. d. |
| Parametry | |
| První záchyt | 1908[1] |
| Teplota | 17,2 °C (1974)[2] 14–18 °C[3] |
| Vydatnost | 42 l/min (1974)[2] 16 l/min[4] |
| Mineralizace | 5600 mg/l (1974)[2] |
| Obsah CO2 | 2500 mg/l (1974) 2800 mg/l (2019)[1] |
| Ostatní | |
| Typ | silně mineralizovaná studená kyselka[5] |
| Nadm. výška | 435 m n. m. |
| Přístupnost | přístupný (při trase placené naučné stezky) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Přírodní poměry editovat
Pramen vyvěrá v malé téměř bezodtoké kotlině tzv. sooské pánvičce v centrální části Chebské pánve.[6] Nepatrnou část území odvodňuje na severu potok Sázek a na jihu Vonšovský potok.[7]
.jpg)
Podmínkou existence fenoménu Soosu je vnitřní dynamika, zejména odplyňování plastického zemského pláště a napětí v křehké zemské kůře, vedoucí k tříštění a tektonickým pohybům ker. Pod lokalitou Soos se z podloží Chebské pánve zvedá krystalinický hřbet tvořený svory a žulami. Hřbet má charakter hrástě a vznikl tektonickými pohyby a na povrchu je rozbrázděn zlomy. Vrtem H-9 se prokázalo, že strop hrástě sahá až 41 m pod zemský povrch. Horniny hrástě jsou překryty dvěma tenkými soubory vrstev. Spodní soubor je mocný kolem 25–50 m a je tvořen jílovými horninami cyprisového souvrství miocenního stáří (kolem 17 miliónů let). Vytvářejí jílový nepropustný strop, kterým mohou pronikat tlakové vody a plyny jen po zlomech. Svrchní soubor vrstev pliocenního stáří kolem 4 miliónů let tvoří písky a jílovité písky vildštejnského souvrství. Mocnost souvrství je asi 15 m a má nesouvislé rozšíření s volnou hladinou podzemních vod. Je dotováno atmosférickými srážkami, zčásti i minerálními vodami. V holocénu, během posledních 10 tisíc let, se nad povrchem sooského hřbetu vytvořila mělká sníženina, tzv. sooská pánvička, kterou vyplňují písčito-jílové sedimenty, humolity (statiny a rašeliny). Souběžně se sedimentací probíhaly a probíhají po trhlinách a zlomech procesy vývěrů plynů a kyselek. Celkem zde bylo napočítáno přes 200 vývěrů.[8] Kromě výskytu mofet (plynných exhalací suchého oxidu uhličitého) vyvěrají na území Soosu tři základní typy kyselek, které se v závislosti na hloubce jejich tvoření odlišují teplotou a obsahem minerálních látek. Hranice mezi mofetou a kyselkou se může měnit podle počasí a hladiny podzemní vody. Některé kyselky patří do skupiny prostých minerálních vod s nízkou mineralizací, jiné do typu silně mineralizovaných kyselek.[9] Všechny silné vývěry kyselek a plynů jsou situovány nad zlomy v centrální části sooské pánvičky, na křemelinovém štítu nebo v jeho blízkosti. Hlavní výstupní stvol minerálních vod a plynů se předpokládá pod Císařským pramenem. Mineralizace pramenů na území Soosu se pohybuje v širokém rozpětí od 100 mg/l až do 6 300 mg/l. Prameny východně od centrálních vývěrů jsou slaběji mineralizované a jejich složení je více ovlivňováno větvením výstupního stvolu. Zároveň klesá jejich teplota a převažují ionty původem z cyprisového souvrství.[8]
Historie editovat
Pramen byl využíván ve zdejší solivárně již před rokem 1843 a z jeho vody získávána Glauberova sůl a zelená skalice. Z této doby pochází pravděpodobně i zachycení Císařského pramene. V roce 1876 byl výsostným místodržitelským nařízením prohlášen za veřejný léčivý pramen a v roce 1877 povoleno používat název Císařský pramen pro odbyt vody.[4] Pramen lahodné chuti byl poprvé navrtán roku 1874,[10] v roce 1908 zachycen 4 metry hlubokou studní.[1] Z jeho vody se v solivaru získávala průmyslovým způsobem koupelová sůl, v okolí se těžila rašelina již od 19. století pro otop, později pro léčebné lázeňské účely. Historii těžby slatiny, křemeliny a jímání minerálních vod na Soosu za účelem extrakce solí rozšířil Mattoni, který koupil rozsáhlé území v Soosu a vybudoval zde roku 1868 solivar. Továrnu prodali Mattoniové roku 1904 městu Karlovy Vary. Těžená křemelina sloužila k výrobě žáruvzdorných cihel, izolačních obkladů a leštících prášků. Luhování minerální soli z křemeliny probíhalo až do roku 1936. Po vyhlášení národní přírodní rezervace v roce 1964 byla veškerá průmyslová činnost ukončena. Po vyhlášení chráněného území došlo po roce 1980 k přestrojení studny, prohloubení vrtu na asi 10 metrů a jeho vystrojení trubkou s perforací ve spodní části. Pramenná váza s odtokem do malé vany je na místě původní studny a břehy vany jsou osazeny keramikou. Ve vaně je zřetelně vidět bouřlivé probublávání oxidu uhličitého ze dna.[10][8]
Císařský pramen spolu s pramenem Věra, vzdálené od sebe asi 300 m, jsou jedinými zachycenými vývěry minerálních vod na území Soosu.[10]
Vlastnosti a složení editovat
Teplota pramene v průběhu roku mírně kolísá a dosahuje až 18 °C a Císařský pramen je tak nejteplejším přírodní vývěrem v Chebské pánvi.[3] Celková mineralizace činí přibližně 5 600 mg/litr. Obsah oxidu uhličitého je vysoký, dosahuje 2 800 mg/litr, což dodává minerálce vysokou perlivost a příjemnou chuť. Minerální voda má zvýšený obsah sodíku v hodnotě 1 575 mg/litr a železa v hodnotě 40 mg/litr. Hodnota pH je 6.[2] Významnou složkou je síran železnatý a Glauberova sůl. Císařský pramen a některé divoce vyvěrající kyselky na území rezervace mají podobné chemické složení jako minerální vody v blízkých Františkových Lázních.[10]
Přístupnost editovat
Minerální pramen je zakreslený v turistických mapách. Je součástí naučné stezky Soos a přístup k němu je proto v provozních hodinách zpoplatněn. Nedaleko od pokladny u začátku naučné stezky se nachází poměrně velké parkoviště pro automobily.[7]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c Císařský pramen [online]. minerálky.wz.cz [cit. 2019-08-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d KOLÁŘOVÁ, Margita; MYSLIL, Vlastimil. Minerální vody Západočeského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický, 1979. 286 s. Kapitola Hájek, s. 96–100.
- ↑ a b Císařský pramen na informačním panelu č. 3 naučné stezky Soos. [s.l.]: Městské muzeum Františkovy Lázně
- ↑ a b BROŽ, Karel. Minerální prameny Soosu. Františkolázeňské listy. Říjen 2013, roč. XXI, s. 9. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-01. Archivováno 1. 8. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ Vyhláška č. 423/2001 Sb., Přírodní léčivé zdroje a zdroje přírodních minerálních vod, příloha č. 1. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online.
- ↑ Geomorfologická mapa území [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2019-08-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Mapy.cz [cit. 2019-08-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c ROJÍK, Petr. Geologická podmíněnost Soosu. In: VELEBIL, Jiří; BRABEC, Jiří. Květena Soosu a okolí. 1. vyd. Cheb: Muzeum Cheb p.o. Karlovarského kraje, 2018. ISBN 978-80-85018-96-7. S. 15–17.
- ↑ Minerální prameny na informačním panelu č. 9 naučné stezky Soos. [s.l.]: Městské muzeum Františkovy Lázně
- ↑ a b c d JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. S. 378–382.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Císařský pramen na Wikimedia Commons - Císařský pramen v databázi eSTUDÁNKY
