Cílové ze Svojšic
Cílové ze Svojšic jsou starý rytířský rod pocházející z vesnice Svojšice[1] u Petrovic u Sušice. Cílové ze Svojšic, později zmiňovaní jako ze Svojšic a na Dolejším Krušci, byli významní obchodníci ve zdejším kraji a působili v nižších úřadech či ve službách významných šlechtických rodů.[1]
| Cílové ze Svojšic | |
|---|---|
 | |
| Země | České království |
| Tituly | Rytířský rod |
| Zakladatel | Jan Cíl |
| Mytický zakladatel | Beneš z Čejkovic |
| Rok založení | 14. století |
| Jiné jméno dynastie | Cílové ze Svojšic a na Dolejším Krušci |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Zakladatelem šlechtického rodu Cílů ze Svojšic, byl Jan řečený Cíl. První zmínky o Janu Cílu pochází z roku 1401[1], kdy se stal patronem kostela a vlastnil podací hlas ve Svojšicích. Jan Cíl nechal postavit pravděpodobně mezi léty 1401–1417 pozdně gotickou svojšickou tvrz. Jan Cíl je zmiňován také jako syn Beneše z Čejkovic[1][2], zemřel pravděpodobně roku 1440. V roce 1450 byl připomínán Jan ze Svojšic, patrně potomek Jana Cíla. [1] Roku 1468 byl Jan jmenován mezi odpovědníky Jana II. z Rožmberka.[2] Kromě Jana působil ve druhé polovině 15. století ve Svojšicích Chval Cíl († 1491), který byl pochován ve svojšickém kostele. Chval Cíl zanechal nezletilé syny Jana a Petra († 1554), jichž se jako poručníci ujali Otík ze Stropčič a Vintíř z Vlčkovic.[2] Oba bratři se jim poručili se všemi svými dědinami, nábytky a svrchníky. Roku 1505 postavil jistý Cíl ze Svojšic jednoho pěšího do vojska.[2] Jan je připomínán roku 1539. Petr Cíl († 1554), se stal významnou osobností svého rodu. Roku 1520 nechal těžit na svých statcích drahé kovy, připomínán je roku 1529, 1539 a roku 1543, kdy vlastnil Svojšice s příslušenstvím, Odolenov, Jiřičnou, Novou Vísku, Krušec, celé Trpěšice, Čímicích, v Trsicích, Zámyšli a Čeleticích a podací právo ve Svojšicích.[1][2]
Roku 1545 přikoupil od Jindřicha z Rýzmberka ves Staňkovy [2] (dnes Dolní a Horní Staňkov) a díl Čepic. Zemřel roku 1554 a je pochován ve svojšickém kostele, kde se nachází náhrobník s reliéfem cílovského znaku. Dne 23. prosince 1555[1] se rozdělili Petrovi potomci o otcův majetek. Jan Cíl dostal statek později Jiřičenský a to vsi Jiřičná, Trsice, Novou Vísku, Čeletice a Odolenov. [1][2]
Beneš Cíl nabyl Dolejší Krušec, Javoříčko, Čimice, Trpěšice, Myslívo Zadní a Novou Vísku, čili pozdější statek Krušecký. Nezletilý Václav Cíl († 1609) získal tvrz Svojšice, dvůr a ves Svojšice a ves Čeletice.[1][2] O podílu dcery Voršily nejsou zprávy.[2] Statku se ujal Václav po dovršení dospělosti, za choť pojal Kateřinu Lehomskou z Malevic. Počali syna Jiříka Václava († 1594/1596), který je spolu s otcem připomínaný ještě roku 1589. Jiřík Václav zemřel pravděpodobně mezi roky 1594 a 1596. Vedle něho žili na Svojšicích Václavovi synové z druhého manželství s Žofií z Příchovic. Petr Kryštof († 1613), Jan Jindřich a nezletilí Jan Rohovec a Vilém Tomáš. Vilém Tomáš později držel Podolí, Jan Jindřich Podmokly, kde vlastnil roku 1603 šest poddaných. Ostatní seděli na Svojšicích (Petr Kryštof a Jan Rohovec)[2]. Václav koupil 29. června 1599 poplužní dvůr v Lehomě. Roku 1603 vlastnil Václav ve Svojšicích patnáct poddaných. Větší část Svojšic – 26 poddaných, resp. šest komínů, náležela v téže době Janu Jindřichu Běšínovi z Běšin. Václav Cíl zemřel roku 1609. V témže roce je ve Svojšicích připomínán Bedřich Karel Cíl.[1][2]
Po smrti Václava 1609 přišel statek svojšický k rozdělení na dva díly. Kromě toho zde byl ještě jeden díl Svojšic, který Václavovi v době jeho smrti pravděpodobně nepatřil. Neboť roku 1615 seděli na Svojšicích synové Jiříka Václava Zikmund Vojtěch a Petr Cíl ze Svojšic a Jan Jindřich Běšín z Běšin z nichž každý držel ve vsi držel pět poddaných[1].
Zikmund Vojtěch byl ženat s Eliškou z Janovic, držel první díl tvrze svojšické až do roku 1647, kdy jej prodal svému zeti (manželu Elišky Kateřiny ze Svojšic) Adamu Bartoloměji Kocovi z Dobrše a na Kunraticích. Ten držel díl Svojšic čtyřicet let a postoupil ho až dne 10. listopadu 1684[1] svému zeti Ladislavu Zikmundovi Běšínovi z Běšin.[1] Druhý díl na tvrzi Svojšice patřil bezpochyby rodu Cílovskému, neboť ještě roku 1700 seděli na Svojšcích Petr, Zikmund Albrecht, Jindřich Karel a Bedřich[2]. Z nichž Petr roku 1708 zemřel, další ze synů Jiříka Václava rytíř Jan Jindřich Cíl ze Svojšic roku 1619 skoupil Petrovy díly Svojšic, které připadly po jeho smrti bratřím Zikmundovi Vojtěchovi a Bedřichovi Karlu Cílovi a tak získal tvrz s dvorem, pivovarem a polovicí vsi Svojšic.[2] Potomci šlechtického rodu Cílů v současnosti žijí v oblasti Plzně a Klatov.
Lidmila Františka z Kocova, vdova po Ladislavovi z Běšin, obnovila z poslední vůle manžela roku 1713 faru ve Svojšicích.[1][2]
Erb editovat
Štít s modrým panským kloboukem se střapci na zlatém poli s modrými a zlatými přikrývadly, jako klenot zápalný granát
Zajímavostí na erbu Cílů ze Svojšic je, že se výška klobouku v erbu Cílů se měnila podle velikosti jejich majetku. Nejvíce majetek Cílů rozšířil Petr Cíl za jehož vlády čítal majetek Cílů kromě svojšické tvrze a Dolejšího Krušce také 18 vesnic. Pečeť rodu Cílů s vyobrazením panského klobouku se střapci.
Stavovské povstání editovat
Pobělohorské konfiskace se majitelů svojšického panství příliš nedotkly. Jan Jindřich byl roku 1629 pokutován a Zikmund Vojtěch byl uznán roku 1623 nevinným. Naproti tomu hůře dopadl Heřman Cíl ze Svojšic a na Dolejším Krušci, ačkoliv se stavovského povstání v letech 1618–1620 neúčastnil, byla tvrz roku 1620 obsazena císařským vojskem a nejspíš i vypálena. Zkonfiskované panství bylo i přes Heřmanovy námitky roku 1623 prodáno Johaně Malovcové z Bukovan.
Příbuzní editovat
Příbuzní rodu Cílů ze Svojšic jsou: Cílové na Dolejším Krušci, Běšinové z Běšin, Janovských z Janovic a Klenové, Klenovští z Klenové, z Hořovic, Záborských z Brloha, Záborský z Prostého, z Příchovic, Želinský ze Sebuzína, z Pakoměřic, ze Sudoměřic, z Hradiště, z Barnšteina, z Tanfeldu, z Kokořova, z Hazenburku, z Malevic, z Čejkovic.
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého [online]. Praha: František Šimáček, 1897 [cit. 2023-01-30]. S. 124–125. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n ŠVÁBEK, V. Svojšice. In: Ročenka Klubu Augusta Sedláčka. Plzeň: Dům Kultury ROH Plzeň, 1987. Dostupné online. S. 58–67. Archivováno 30. 1. 2023 na Wayback Machine.