Buzola (také busola) je jednoduchý přístroj pro orientaci a navigaci v terénu. Základem buzoly je kompas k určování světových stran doplněný otočným úhloměrem k měření azimutu. První buzolu (konkrétně kapalinový kompas) sestrojil český vynálezce Josef Ressel.[1]

Buzola s průzorem a zrcátkem.

TypyEditovat

 
Buzoly pro orientační běh

Běžná, univerzální buzola má otočný kompas upevněný na průhledné plastové destičce a případně je doplněna výklopným zrcátkem. Kromě toho existují i speciální buzoly či kompasy pro specifické použití.

Speciální buzoly se používají na orientační běh a další orientační sporty, kde je kladen důraz na rychlé ustálení střelky kompasu. Specializovaná buzola má úchyt na palec, který zároveň přidržuje mapu, a postrádá azimutální stupnici, azimut se přenáší z mapy do terénu přímo, bez odečítání stupňové hodnoty.

Ve vojenství jsou buzoly konstruovány s ohledem na odolnost a často používají jiné dělení obzoru než azimutové stupně, například 6 400 mils v NATO, původně používané pro zaměřování cílů dělostřelectva a odvozené od miliradiánů, tisícin radiánu.

Speciální buzoly také používají geodeti a kartografové, které mají precizní provedení s optickým zaměřovačem a přesností 0,5°. Kromě dělení azimutu na 360° používají i dělení na 400 gradů (400 gon).

Funkční součástiEditovat

KompasEditovat

 
Kompas buzoly s nastavitelnou deklinací

Základem buzoly je kompas, který svou střelkou ukazuje na severní magnetický pól Země. Střelka musí být vyvážena podle magnetické inklinace oblasti, ve které bude používána. Pro optimální funkci střelky mají kvalitní buzoly její osu uloženou do obvykle safírových ložisek a pouzdro naplněné kapalinou, která zpomaluje pohyb střelky a tím urychluje její ustálení.

Ve spodní části otočného pouzdra kompasu je branka, značka, kam se umisťuje střelka natočením buzoly při jejím používání. Kromě branky zde může být i stupnice magnetické deklinace, která usnadňuje se znalostí aktuální magnetické deklinace pro danou geografickou polohu určení skutečného (geografického) severu. Některé buzoly umožňují nastavení korekce deklinace pootočením branky. Pro přibližnou orientaci (s odchylkou v řádu několika málo stupňů) v oblasti střední Evropy lze deklinaci pominout.

Otočný úhloměrEditovat

 
Kotouč s vnější azimutovou stupnicí, vnitřní pro magnetickou deklinaci a rovnoběžnými ryskami

Otočné pouzdro kompasu je opatřeno úhlovou stupnicí, na které lze odečíst úhel, které svírají rysky na otočném kotouči s hranou pevné destičky buzoly. Azimut se měří tak, že se tělo buzoly natočí ve směru od startovního do cílového bodu a kotouč pootočí tak, aby rysky směřovaly na sever.

V mapě se rysky srovnávají s poledníky, které jsou na ní vyznačené, a hrana destičky se spojnicí startu a cíle. V terénu se určuje azimut obdobně, ale kotouč je třeba nasměrovat dle kompasové střelky a destička buzoly směřuje k danému cíli (orientačnímu bodu v terénu). Tímto způsobem lze určit směr pohybu v terénu dle požadovaného azimutu (například zjištěného v mapě) nebo naopak změřit azimut orientačního bodu v terénu.

Při přenosu azimutu mezi mapou a terénem je třeba zohlednit magnetickou deklinaci. Některé buzoly umožňují kalibraci otočného kotouče pro její korekci.

Průzor a zrcadloEditovat

Pro přesnější určení azimutu v terénu jsou některé buzoly opatřeny průzorovým hledáčkem a výklopným zrcátkem s ryskou. Hledáček umožňuje přesněji zaměřit cílový bod v terénu a zrcadlo současně při zaměřování kontrolovat udržení střelky v brance, tedy správné natočení otočného kotouče.

Doplňkové prvkyEditovat

Buzola také bývá na hranách opatřena pravítky pro odčítání vzdáleností v mapách různých měřítek. K dalším obvyklým součástem patří zvětšovací lupa a šablony pro vyznačování míst v mapě. Buzoly také bývají opatřeny popruhem k zavěšení kolem krku a fosforescenčními prvky k použití za tmy.

ReferenceEditovat

  1. Josef Ressel na Eduportálu [online]. Techmania Science Center [cit. 2022-03-30]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat