Britská angličtina

Britská angličtina (British English, BrE, en-GB nebo BE)[1] je termín, který zastřešuje varianty anglického jazyka, jimiž se mluví na Britských ostrovech. V užším slova smyslu se může vztahovat konkrétně na anglický jazyk v Anglii, v širším slova smyslu může obsáhnout i skotskou angličtinu, velšskou angličtinu a irskou angličtinu. Tom McArthur v Oxford Guide to World English uznává, že britská angličtina „sdílí všechny dvojznačnosti se slovem britský, a v důsledku toho může být používána a vykládána dvěma způsoby: v širším nebo užším pojetí, a to s určitým stupněm rozostření a nejednoznačnosti“.[2]

Psaná forma angličtiny je až na drobné výjimky v Británii jednotná, podoby mluvené angličtiny se však liší podstatně více než ve většině ostatních anglicky mluvících oblastí světa,[3] a tak je jednotné pojetí britské angličtiny obtížnější aplikovat na mluvený jazyk.

Bývalé britské kolonie a členové Commonwealthu se celosvětově přiklánějí k britské formě angličtiny, což platí i pro angličtinu používanou v Evropské unii. Britská vláda aktivně propaguje výuku angličtiny po celém světě.[4][5]

Dialekty editovat

Dialekty a přízvuky se liší nejen mezi jednotlivými zeměmi, ale i v rámci regionů:

Většina obyvatel Británie mluví s regionálním přízvukem. Přibližně 2 % Britů však mluví s přízvukem zvaným Received Pronunciation[6] (také „the King's English“, „Oxford English“ nebo „BBC English“), který není spjatý s žádným regionem[7] – jedná se o výslovnostní standard, který je často používán ve školství, vládních institucích či médiích a obvykle se používá jako vzor pro výuku angličtiny pro cizince.

Výslovnost editovat

Britská angličtina se od angličtiny americké liší především výslovností písmen R a T na určitých pozicích ve slově a výslovností některých samohlásek.[8]

Ve většině oblastí Anglie a Walesu se R nevyslovuje, když není následováno samohláskou, například ve slově sugar /ˈʃʊɡə/. Často se prodlužuje samohláska, která písmenu R předchází, například ve slově car /kɑː/. Tento jev je znám jako non-rhoticity.

Zatímco v americké angličtině se slova jako better a water vyslovují se souhláskou podobnou českému /d/, britská angličtina si zachovává ostré /t/.

Britská angličtina má na rozdíl od americké méně otevřenou samohlásku O – slovo shop se tedy vyslovuje s krátkým /ʃɒp/ na rozdíl od amerického dlouhého otevřeného /ʃɑːp/.

Samohláska A ve slovech jako bath a laugh se na jihu Anglie vyslovuje s dlouhým A: /bɑːθ/, /lɑːf/. V severních dialektech, které nejsou výslovnostním standardem, je A kratší, a připomíná tak americkou výslovnost: /bæθ/, /læf/.[8]

Vztah k angličtině Commonwealthu editovat

Britská angličtina je základem angličtiny zemí Commonwealthu.[9] Do této skupiny patří angličtina používaná v Austrálii, na Maltě, Novém Zélandu, v Nigérii a Jihoafrické republice. Patří sem také angličtina používaná v jižní a jihovýchodní Asii. Kanadská angličtina vychází z britské angličtiny, ale je ovlivněna i americkou angličtinou.[10] Britská angličtina a indická angličtina si jsou velmi blízké, ale indická angličtina má částečně odlišnou slovní zásobu.[11]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku British English na anglické Wikipedii.

  1. British English [online]. Lexico.com [cit. 2022-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 November 2020. (anglicky) 
  2. MCARTHUR, Tom. The Oxford Guide to World English. Oxford: Oxford University Press, 2003. 501 s. ISBN 0198607717. 
  3. www.theguardian.com. Dostupné online. 
  4. British Council [online]. 19 July 2018 [cit. 2023-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 January 2023. (anglicky) 
  5. About BBC Learning English [online]. [cit. 2023-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 February 2023. (anglicky) 
  6. Received Pronunciation [online]. [cit. 2017-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. SWEET, Henry. The Sounds of English. [s.l.]: Clarendon Press, 1908. Dostupné online. S. 7. (anglicky) 
  8. a b Trudgill, Peter (1984). Language in the British Isles. Cambridge, England: Cambridge University Press. pp. 56–57.
  9. Matthews, R. J. (December 1982). "New Zealand English: A Case Study". World Englishes. 2 (2): 75–80. doi:10.1111/j.1467-971X.1982.tb00525.x
  10. Tirban, N (2012). "The Major Difference between British and American English in Written and Oral Communication". Communication, Context, Interdisciplinarity (2012): 985–990.
  11. Dash, Niladri Sekhar (2007). "Indian and British English: A handbook of usage and pronunciation (review)". Language. 83 (2): 465. doi:10.1353/lan.2007.0065

Externí odkazy editovat