Otevřít hlavní menu

Boris Valentinovič Volynov, rusky Волынов, Борис Валентинович , (*18. prosinec 1934 Irkutsk,[1] SSSR), je sovětský letec a kosmonaut ruské národnosti z lodí Sojuz.

Boris Valentinovič Volynov
Boris Volynov na sovětské poštovní známce (vlevo)
Boris Volynov na sovětské poštovní známce (vlevo)
Státní příslušnost Sovětský svaz SSSR/Rusko Rusko
Datum narození 18. prosince 1934 (84 let)
Místo narození Irkutsk SSSR
Předchozí
zaměstnání
Inženýr
Hodnost Plukovník
Čas ve vesmíru 52d 07h 17m
Kosmonaut od 1960
Mise Sojuz 5, Sojuz 21
Kosmonaut do 1982
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Mládí a výcvikEditovat

Vyrůstal v hornickém městě Prokopijevsk v Kuzbasu.[2] Matka byla lékařkou, nevlastní otec sloužil v armádě. Boris se přihlásil do leteckého učiliště, chtěl být letcem, přijali ho jen jako navigátora. Ale časem dosáhl svého snu, létal a stal se kosmonautem. Do Hvězdného městečka ho přijali s první skupinou. Kolega kosmonaut German Titov jej popsal jako vysokého mladého člověka s jasnýma očima a vlnivými tmavými vlasy. Vše dělal klidně a uvážlivě, nicméně Jurij Gagarin připomínal i jeho temperamentnost a výtečné znalosti.

Lety do vesmíruEditovat

Do vesmíru se dostal roku 1969 na Sojuzu 5 společně s Jelisejevem a Chrunovem. Po spojení se Sojuzem 4 na orbitě oba jeho partneři přestoupili ze Sojuzu 5 na Sojuz 4, na Zemi, na území Kazachstánu tedy přistál sám. Se čtyřmi vyraženými zuby, protože padáky nestačily loď ubrzdit. Po úspěšném letu získal první řády a vyznamenání, ale hlavně se musel přeškolit na novou techniku. Když startoval Saljut 3, byl v Řídícím středisku létání jako spojovací operátor.[3]

Po sedmi letech letěl podruhé na Sojuzu 21 společně s kosmonautem Vitalijem Žolobovem. Připojili se k orbitální stanici Saljut 5, kde pracovali 49 dní. Start i přistání byly stejné, jako při prvním letu.[zdroj?] Až dodatečně se přiznali k ostré hádce a ohrožení pistolí, kterou Volynov vytáhl na svého kolegu.[zdroj?] Na Zem se vrátili předčasně[zdroj?] a za trest[zdroj?] již nikdy ani jeden z nich do vesmíru neletěl.[4] Ve svých dvou letech strávil na oběžné dráze 52 dní.

Po letechEditovat

V roce 1990 byl plukovníkem a toho roku byl vyřazen ze Střediska kosmonautů. Cestoval po mnoha různých konferencích a srazech kosmonautů, např. v roce 2005 byl na 21.ročníku Kosmických dní v Německu. Je ženatý, má dvě děti.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354. 
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 5, s. 55. 
  3. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Boris Valentinovič Volynov, s. 239. 
  4. Kosmonauti se kdysi málem postříleli. Zavalení horníci naštěstí nemají zbraně [online]. Technet.idnes.cz [cit. 2010-08-26]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat