Benešovský holub
Benešovský holub, též benešovský selský holub, „benešák“ je plemeno holuba domácího pocházející z České republiky. Vznikl jako jednostranně užitkový holub do volných chovů, ale postupem času došlo ke zdůrazňování znaků exteriéru a barevnosti peří a šlechtění na užitkovost přešlo do pozadí.[1] V okrasných chovech je držen i ve voliérách.[2] V seznamu plemen EE a tudíž i v českém vzorníku plemen náleží mezi užitkové holuby, neboli holuby tvaru, a to pod číslem 0054.
| Benešovský holub | |
|---|---|
 Benešovský holub červený | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Česko |
| Využití | extenzivní užitkový chov okrasný chov |
| Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
| Směr užitkovosti | masné plemeno |
| Tělesná charakteristika | |
| Hmotnost | 550 - 650 g[1] |
| Tělesný rámec | střední až velký |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | Užitkoví holubi |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
Historie editovat
Benešovský holub byl vyšlechtěn na Benešovsku ve třicátých až čtyřicátých letech 20. století.[3] K vytvoření plemene byl použit moravský pštros, poštovní holub, koburský skřivan a rys.[3] Bylo uznáno v roce 1947 a to nejprve pod názvem benešovský hřivnáč, od roku 1948 pak jako benešovský selský holub.[3] V roce 1970 byl založen klub chovatelů benešovských selských holubů.[1]
Původní ráz plemene byl modrý bezpruhý. V padesátých a šedesátých letech byl šlechtěn též ráz bílý a to za použití bílého poštovního holuba a bílého kinga.[3] Poprvé byl bílý benešovský holub představen na výstavě v Benešově v roce 1963 a k oficiálnímu uznání tohoto zbarvení došlo v roce následujícím na základě výsledků celostátní výstavy výletků v Praze.[3] Bílé zbarvení nebylo zvoleno náhodně, bílí holubi jsou vhodnější pro jatečné účely. V sedmdesátých letech 20. století došlo k uznání rázů černého, červeného a žlutého, které byly vytvořeny přikřížením moravského pštrosa, později přibyl též ráz stříbřitý, tygr a hnědý.[1]
Popis editovat
Benešovský holub je silný holub polního typu, který se velikostí a tvarem těla podobá moravskému pštrosovi. Ve srovnání s holubem skalním je mohutnější, jeho tělo je středně dlouhé a hruď široká. Hlava je kulatá, dobře klenutá s poněkud vyšším a širším čelem, zobák je silný a krátký. Oční duhovka je oranžová až červená, jen u bílého rázu vikvová. Obočnice jsou černošedé, u bílých, recesivně žlutých a červených načervenalé, u stříbřitých ptáků šedočervené. Krk je široce nasazeny a celá postava benešovského holuba je statná, široká, hlubší a dopředu klenutá.
Opeření je dobře přilehlé. Chová se pouze v bezpruhém kresebném rázu. Původním zbarvením byla modrá, dále bílá, další barevné rázy byly získány křížením s moravským pštrosem, po kterém zdědil benešovský holub dostatečně lesklé a syté opeření, dále byl křížen s holubem kingem.[1]
Benešovský holub by měl být dobrý letec a polař, schopný obstarat si většinu potravy sám. Mezi původní ceněné vlastnosti benešovského holuba patřila jeho skromnost, shánčlivost a plodnost.[3] Skromnost, plodnost a vitalitu si do značné míry stále zachovává.[1] I v současnosti je vhodný i do extenzivně užitkových chovů k jatečným účelům, uplatní se jako výstavní holub a také jako chůvka pro větší či těžší plemena holubů.[1]
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Benešovský holub na Wikimedia Commons
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g VESELÝ, Alexandr. Současné české holubářství (4) Benešovský holub [online]. Fauna, 30.01.2012 [cit. 2013-05-29]. Dostupné online.
- ↑ TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Užitkoví holubi, s. 95.
- ↑ a b c d e f BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII Plemena holubů, s. 105–108.
Literatura editovat
- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s.
- BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s.