Otevřít hlavní menu

Belgie na Eurovision Song Contest

Belgie na Eurovision Song Contest

Belgie se soutěže Eurovision Song Contest zúčastnila celkem šedesátkrát. Byla jedním ze sedmi států, které se účastnily prvního ročníku soutěže roku 1956. Jedinými zeměmi, které na soutěži vystupovaly vícekrát než Belgie, jsou pouze Německo, Francie a Spojené království. Eurovizi Belgie vynechala pouze třikrát, a to v letech 1994, 1997 a 2001 kvůli špatným umístěním v tomto období. Na soutěži Belgie zvítězila jednou na ročníku 1986.

Belgie
Vlajka
Televizní stanice VRT, RTBF
Počet účastí
Počet účastí 60
První účast 1956
Nejlepší výsledek 1. místo: 1986
Nejhorší výsledek poslední: 1961, 1962, 1965, 1973, 1979, 1985, 1993, 2000
0 bodů: 1962, 1965
Externí odkazy
Belgie na Eurovision.tv

V prvních dvaceti letech na soutěži Belgie dosáhla nejlepšího výsledku v roce 1966, kdy se zpěvačka Tonia umístila na čtvrtém místě. Dalšího úspěchu země dosáhla na Eurovizi 1978, kdy se belgický reprezentant, Jean Vallée, umístil na druhém místě. První a zároveň poslední belgické vítězství přišlo v roce 1986 ve norském Bergenu, kdy na první příčku dosáhla tehdy třináctiletá Sandra Kim s písní „J’aime la Vie“. V nejlepší trojce Belgie naposledy skončila v roce 2003, když skupina Urban Trad prohrála v Rize, když o pouhé dva body nestačila na zástupce Turecka. Poslední Belgie skončila celkem osmkrát, naposledy v roce 2000. Ani jeden bod nezískala Belgie v letech 1962 a 1965.

S příchodem semifinálí v roce 2004, Belgie do finále nepostoupila ani jednou mezi lety 2005 a 2009. V posledních letech se ale belgické výsledky výrazně zlepšily. Z celkem devíti účastí se země do finále probojovala pětkrát, přičemž čtyřikrát i do nejlepší desítky. Z těchto úspěšných účastí se Belgie umístila dvakrát na čtvrtém místě v letech 2015 s reprezentantem Loïcem Nottetem a 2017 s reprezentantkou Blanche, šesté místo obsadil roku 2010 zpěvák Tom Dice a na desátém místě skončila zpěvačka Laura Tesoro v roce 2016.

Obsah

HistorieEditovat

Soutěž Eurovision Song Contest v Belgii organizují dva vysílatelé, vlámská společnost Vlaamse Radio- en Televisieomroep (VRT) a frankofonní společnost Radio télévision belge de la communauté française (RTBF). Každý rok se obě společnosti v organizaci a výběru reprezentanta navzájem střídají, přičemž VRT obsluhuje sudé roky a RTBF liché roky. Tento princip funguje od roku 2002.

Zatímco VRT obvykle organizuje národní výběrové kolo s názvem Eurosong, RTBF reprezentanty volí spíše pomocí interního výběru. Toto pravidlo však neplatí vždy, například v letech 1998, 2005 a 2011 uspořádala národní kolo i RTBF. VRT zase vsadilo na interní výběr v letech 2010 a 2018.

20. stoletíEditovat

Prvním významnějším belgickým úspěchem na soutěži se stal ročník 1966, kdy se reprezentantka Tonia umístila na čtvrtém místě. Tento výsledek byl v roce 1978 překonán Jeanem Valléem, který skončil na druhém místě. Do roku 1980 Belgie skončila poslední celkem pětkrát, a to v letech 1961, 1962, 1965, 1973 a 1979.

Po dvou poměrně úspěšných ročnících 1982 a 1984 se v roce 1985 Belgie již pošesté umístila na posledním místě. O rok později však Belgie zaznamenala svůj největší úspěch, kdy tehdy třináctiletá Sandra Kim zvítězila s písní „J’aime la Vie“ v norském Bergenu. Přestože sama uvedla, že je jí 15 let a splňuje tak pravidla k účasti, v době soutěže jí bylo pouze 13. I tak jí ale bylo povoleno si trofej ponechat. Současná věková hranice pro reprezentaci na Eurovizi je 16 let, Sandra Kim tak již zůstane nejmladším vítězem soutěže. Tímto úspěchem se Belgie stala poslední francouzsky mluvící zemí s alespoň jednou výhrou, doplnila tak Francii, Lucembursko, Monako a Švýcarsko. Zpěvačka také překonala rekord v počtu dosažených bodů. Získala celkem 176 bodů, tento rekord vydržel až do roku 1993, když vítězné Irsko obrdželo 187 bodů. Belgická reprezentantka získala 77,2 % možného bodového zisku, což je osmý nejlepší výsledek v historii soutěže.

Posedmé Belgie skončila na posledním místě roku 1993. V 90. letech se země dostala do nejlepší desítky pouze jednou na ročníku 1998 v Birminghamu, když reprezentantka Mélanie Cohl dosáhla na šesté místo.

2000–2009Editovat

Poosmé a naposledy Belgie skončila na posledním místě v roce 2000 ve Stockholmu. Nejlepšího výsledku nového století dosáhla Belgie v roce 2003, kdy zemi reprezentovala skupina Urban Trad zazpívala píseň ve vymyšleném jazyce a se 165 body skončila na druhém místě, pouhé dva body za tureckou vítězkou Sertab Erener. Píseň v imaginárním jazyce předvedla i skupina Ishtar na ročníku 2008, umístila se ale až na 17. místě v prvním semifinále, nepostoupila tak do finále. Neúspěch Belgie zaznamenala také v roce 2009, kdy s jedním bodem skončila na předposledním místě.

2010–2014Editovat

Reprezentantem Belgie v roce 2010 se stal zpěvák Tom Dice, který dva roky předtím skončil druhý ve vlámské verzi soutěže X Factor. Byl vybrán interně televizí VRT 25. listopadu 2009. Účastnil se prvního semifinále, ve kterém se umístil na prvním místě, a Belgie tak poprvé od zavedení semifinálových kol postoupila do finále. Ve finále pak nakonec skončil na šestém místě, což byl nejlepší belgický výsledek od roku 2003, zároveň nejlepší výsledek vlámského výběru od roku 1959. Všechny ostatní úspěchy totiž Belgii zařídili reprezentanti vybraní televizí RTBF.

V roce 2011 Belgii reprezentovala skupina Witloof Bay, která skončila těsně před branami finále, když na 11. místě o jeden bod zaostala za Moldavskem.

Pro ročník 2012 vsadila televize VRT na interní výběr reprezentanta a pro tento rok zrušila národní kolo Eurosong. Rozhodla se pro sedmnáctiletou zpěvačku Iris, volbu písně ale nechala na hlasování veřejnosti. V semifinále nakonec s 16 body, tedy druhým nejnižším bodovým ziskem v tomto ročníku, obsadila předposlední příčku a do finále nepostoupila.

Na 58. ročníku soutěže v roce 2013 zastupoval Belgii vítěz soutěže The Voice Belgique, Roberto Bellarosa. Byl vybrán interně televizí RTBF. Zpěvák postoupil do finále, kde se umístil na 12. místě.

V roce 2014 se společnost VRT opět vrátila k národnímu kolu, pro které bylo vybráno 30 interpretů. Více než 50 % všech diváckých hlasů získal zpěvák Axel Hirsoux. Ze sedmi odborných mezinárodních porot obdržel čtyřikrát nejvyšší možný počet bodů, a tak národní kolo vyhrál. Belgii reprezentoval s pomalou baladou „Mother“. V semifinále nakonec skončil na 14. místě ze 16, a do finále nepostoupil.

2015–současnostEditovat

V roce 2015 vybrala televize RTBF dalšího účastníka soutěže The Voice Belgique, Loïca Notteta. Ten v této soutěži skončil na druhém místě. S písní „Rhythm Inside“ získal v semifinále 149 bodů a z druhého místa postoupil do finále. Tam nakonec obdržel 217 bodů a umístil se na 4. místě. Tento výsledek znamenal nejlepší belgické umístění od roku 2003, a zároveň nejvyšší skóre v historii belgické účasti. Poprvé také došlo k tomu, že reprezentant na čtvrtém místě získal více než 200 bodů.

VRT oznámila 26. května 2015, že se pro další ročník vrátí k národnímu kolu Eurosong. Tentokrát bylo ale vybráno pouhých 5 účastníků. Celé toto národní kolo bylo rozděleno do tří večerů, přičemž diváci mohli hlasovat pouze během toho posledního. S písní „What’s the Pressure“ nakonec soutěž vyhrála zpěvačka Laura Tesoro 17. ledna 2016 a porazila tak další čtyři účastníky, Toma Frantzise, Adila Aaraba, Amaryllis Uitterlinden a Astrid Destuyver. Laura Tesoro vystoupila jako poslední na druhém semifinále a ze třetího místa s 274 body postoupila do finále. Na velkém finále naopak vystoupila jako první a umístila se na 10. místě se 181 body.

Valonský vysílatel RTBF představila reprezentantku pro ročník 2017 22. listopadu 2016. Stala se jí zpěvačka Ellie Delvaux vystupující pod uměleckým jménem Blanche. I ta se v minulosti zúčastnila talentové soutěže The Voice Belgique, stejně jako její eurovizní předchůdci Roberto Bellarosa, Axel Hirsoux a Loïc Nottet. Vzhledem k účasti zpěvačky Laury Tesoro, která Belgii reprezentovala o rok dříve, na soutěži The Voice van Vlaanderen, se Blanche stala již pátou reprezentantkou Belgie se zkušeností na soutěži The Voice v řadě.

Reprezentační píseň „City Lights“ byla televizí oficiálně zveřejněna 8. března 2017. Den předtím však tato skladba unikla na službě Spotify. Blanche se zúčastnila prvního semifinále, ze kterého postoupila dále do finále, kde skončila na 4. místě. Belgie se tak potřetí za jednu dekádu umístila v první šestce. Jindy se tak stalo pouze v 80. letech.

Během eurovizního víkendu v roce 2017 uvedl Peter Van de Veire, známá belgická rádiová osobnost, že společnost VRT vybere reprezentanta pro následující ročník interně. Reprezentantka Laura Groeseneken byla představena 28. září 2017 během talkshow Van Gils & gasten vysílané na rádiu Één. Přestože byla skladba „A Matter of Time" mezi bookmakery jedna z favoritů, umístila se v semifinále až na 12. místě, a poprvé od roku 2014 se tak Belgie nedostala do finále.

ReprezentantiEditovat

     vítěz
     2. místo
     3. místo
     poslední místo
Rok Interpret Skladba Jazyk Finále Body Semifinále Body
1956 Fud Leclerc „Messieurs les noyés de la Seine" francouzština 2[1] [1] bez semifinálí
1956 Mony Marc „Le plus beau jour de ma vie" francouzština 2[1] [1]
1957 Bobbejaan Schoepen „Straatdeuntje" nizozemština 8 5
1958 Fud Leclerc „Ma petite chatte" francouzština 5 8
1959 Bob Benny „Hou toch van mij" nizozemština 6 9
1960 Fud Leclerc „Mon amour pour toi" francouzština 6 9
1961 Bob Benny „September, gouden roos" nizozemština 15 1
1962 Fud Leclerc „Ton nom" francouzština 13 0
1963 Jacques Raymond „Waarom?" nizozemština 10 4
1964 Robert Cogoi „Près de ma rivière" francouzština 10 2
1965 Lize Marke „Als het weer lente is" nizozemština 15 0
1966 Tonia „Un peu de poivre, un peu de sel" francouzština 4 14
1967 Louis Neefs „Ik heb zorgen" nizozemština 7 8
1968 Claude Lombard „Quand tu reviendras" francouzština 7 8
1969 Louis Neefs „Jennifer Jennings" nizozemština 7 10
1970 Jean Vallée „Viens l’oublier" francouzština 8 5
1971 Lily Castel & Jacques Raymond „Goeiemorgen, morgen" nizozemština 14 68
1972 Serge & Christine Ghisoland „À la folie ou pas du tout" francouzština 17 55
1973 Nicole & Hugo „Baby, Baby" nizozemština 17 58
1974 Jacques Hustin „Fleur de liberté" francouzština 9 10
1975 Ann Christy „Gelukkig zijn" nizozemština, angličtina 15 17
1976 Pierre Rapsat „Judy et Cie" francouzština 8 68
1977 Dream Express „A Million in One, Two, Three" nizozemština 7 69
1978 Jean Vallée „L’amour ça fait chanter la vie" francouzština 2 125
1979 Micha Marah „Hey Nana" nizozemština 18 5
1980 Telex „Euro-Vision" francouzština 17 14
1981 Emly Starr „Samson" nizozemština 13 40
1982 Stella „Si tu aimes ma musique" francouzština 4 96
1983 Pas de Deux „Rendez-vous" nizozemština 18 13
1984 Jacques Zegers „Avanti la vie" francouzština 5 70
1985 Linda Lepomme „Laat me nu gaan" nizozemština 19 7
1986 Sandra Kim „J’aime la vie" francouzština 1 176
1987 Liliane Saint-Pierre „Soldiers of Love" nizozemština, angličtina 11 56
1988 Reynaert „Laissez briller le soleil" francouzština 18 5
1989 Ingeborg „Door de wind" nizozemština 19 13
1990 Philippe Lafontaine „Macédomienne" francouzština 12 46
1991 Closeau „Geef het op" nizozemština 16 23
1992 Morgane „Nous, on veut des violons" francouzština 20 11
1993 Barbara Dex „Iemand als jij" nizozemština 25 3
1994 neúčast
1995 Frédéric Etherlinck „La voix est libre" francouzština 20 8
1996 Lisa del Bo „Liefde is een kaartspel" nizozemština 16 22 12 45
1997 neúčast bez semifinálí
1998 Mélanie Cohl „Dis oui" francouzština 6 122[2]
1999 Vanessa Chinitor „Like the Wind" angličtina 12 38
2000 Nathalie Sorce „Envie de vivre" francouzština 24 2
2001 neúčast
2002 Sergio & The Ladies „Sister" angličtina 13 33
2003 Urban Trad „Sanomi" imaginární 2 165
2004 Xandee „1 Life" angličtina 22 7 TOP 11 předchozího ročníku
2005 Nuno Resende „Le grand soir" francouzština nepostup do finále 22 29
2006 Kate Ryan „Je t’adore" angličtina, francouzština 12 69
2007 The KMG's „Love Power" angličtina 26 14
2008 Ishtar „O Julissi" imaginární 17 16
2009 Copycat „Copycat" angličtina 17 1
2010 Tom Dice „Me and My Guitar" angličtina 6 143 1 167
2011 Witloof Bay „With Love Baby" angličtina nepostup do finále 11 53
2012 Iris „Would You?" angličtina 17 16
2013 Roberto Bellarosa „Love Kills" angličtina 12 71 5 75
2014 Axel Hirsoux „Mother" angličtina nepostup do finále 14 28
2015 Loïc Nottet „Rhythm Inside" angličtina 4 217 2 149
2016 Laura Tesoro „What’s the Pressure" angličtina 10 181 3 274
2017 Blanche „City Lights" angličtina 4 363 4 165
2018 Sennek „A Matter of Time" angličtina nepostup do finále 12 91
2019
  1. a b c d Bodové zisky Eurovize 1956 jsou neznámé, byl oznámen pouze vítěz. Na oficiálních stránkách soutěže jsou všichni ostatní účastníci řazeni na 2. místě.
  2. Španělsko dalo původně 12 bodů, tedy nejvyšší možný počet Izraeli a 10 bodů, tedy druhý nejvyšší možný počet Norsku. Po vysílání však vyšlo najevo, že španělský hlasatel špatně oznámil bodová ohodnocení a španělskou první příčku mělo dostat Německo, které tak od Španělska nedostalo ani jeden bod. Poté, co tato chyba byla opravena, Německo se umístilo na 7. příčce před Norskem. Norsko společně s Izraelem přišlo po úpravě o 2 body, po jednom bodě pak i Chorvatsko, Malta, Portugalsko, Spojené království, Nizozemsko, Belgie, Estonsko a Turecko.

Historie hlasováníEditovat

  • Belgie udělila nejvíce bodů těmto zemím – pouze finále:
Pořadí Země Body
1 Spojené království  Spojené království 184
2 Švédsko  Švédsko 170
3 Německo  Německo 169
4   Nizozemsko 168
  Francie 168
  • Belgie udělila nejvíce bodů těmto zemím – semifinále i finále:
Pořadí Země Body
1   Nizozemsko 250
2 Švédsko  Švédsko 216
3 Irsko  Irsko 208
4 Spojené království  Spojené království 184
5 Německo  Německo 169
  • Belgie získala nejvíce bodů od těchto zemí – pouze finále:
Pořadí Země Body
1   Nizozemsko 173
2   Francie 135
3 Irsko  Irsko 124
4 Portugalsko  Portugalsko 122
5 Spojené království  Spojené království 119
  • Belgie získala nejvíce bodů od těchto zemí – semifinále i finále:
Pořadí Země Body
1   Nizozemsko 229
2   Francie 174
3 Portugalsko  Portugalsko 166
4 Irsko  Irsko 162
5 Spojené království  Spojené království 143

Pořádání soutěžeEditovat

Rok Město Místo Moderátor
1987 Brusel Centenary Palace Viktor Lazlo

Externí odkazyEditovat