Bedřich Abeles
Benjamin Bedřich Abeles (23. června 1925 Vídeň[1] – 14. prosince 2020 Leicester)[2] byl americký fyzik, jehož výzkum germanium-křemíkových slitin v 60. letech 20. století ve Spojených státech vedl k vývoji technologie, používané jako zdroj elektřiny pro kosmické sondy programu Voyager. Vyrůstal v Rakousku a v Československu. V jednom z transportů „Wintonových dětí“ se dostal do Velké Británie. Po druhé světové válce se vzdělával v Československu a v Izraeli, kde získal doktorát z fyziky. Poté žil a pracoval jako výzkumný fyzik ve Spojených státech až do odchodu na odpočinek v roce 1995. Za své zásluhy o vědu obdržel Stuart Ballantinovu medaili a v roce 1991 byl uveden do Síně slávy vynálezců v New Jersey.
| Bedřich Abeles | |
|---|---|
| Narození | 23. června 1925 Vídeň |
| Úmrtí | 14. prosince 2020 (ve věku 95 let) Leicester |
| Alma mater | Univerzita Karlova České vysoké učení technické v Praze |
| Povolání | fyzik |
| Zaměstnavatel | Sarnoff Corporation |
| Ocenění | medaile Stuarta Ballantina (1979) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mládí a vzdělání editovat
Narodil se roku 1925 ve Vídni, od roku 1934 žil v Československu.[3] V červenci 1939, ve věku 14 let, byl jako jedno z několika set židovských dětí převezen z Prahy do Londýna zásluhou humanitárního úsilí Nicholase Wintona, díky němuž tyto děti přežily holocaust.[3]
V 15 letech pracoval jako číšník a korespondenčně studoval angličtinu, matematiku, fyziku a chemii. V 18 letech sloužil jako pozemní mechanik u 311. bombardovací perutě britského letectva (RAF).[3] Po válce se vrátil do Československa a studoval na Univerzitě Karlově a na Českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 1949 odjel do Izraele, kde v Jeruzalémě získal doktorát fyziky.[3] Jeho dizertační práce, kterou publikoval v roce 1955, nesla název „Galvanomagnetické efekty v bismutu a slitinách Bi-Sn.“[4]
Vědecká kariéra editovat
Po získání doktorátu (PhD) pracoval Abeles v Izraeli na výzkumu germaniové elektroniky. Poté odešel do Spojených států pracovat na Princetonské univerzitě při výzkumu pro Radio Corporation of America.[3] Během své kariéry pracoval ve výzkumném centru David Sarnoff Research Center a poté v Exxon Research and Engineering v Annandale ve státě New Jersey. Žil se svou rodinou v Princetonu a do výzkumného střediska Exxonu dojížděl. V 60. letech pracoval s Georgem D. Codym na vývoji germanium-křemíkových slitin, které byly použity ve vývoji radioizotopových termoelektrických generátorů, sloužících k pohonu kosmických raket a satelitů v meziplanetárních letech při výzkumu vesmíru.[5] Jako profesor také učil na University of Texas.[3]
Ocenění a pozdější život editovat
Benjamin Bedřich Abeles a George D. Cody získali za svou práci v roce 1979 Stuart Ballantinovu medaili za inženýrství od Franklinova institutu,[6] a byli v roce 1991 uvedeni do Síně slávy vynálezců v New Jersey.[5] V roce 1990 bylo při příležitosti 65. Abelesových narozenin uspořádáno na jeho počest sympózium „Fyzikální jevy v granulárních materiálech.“ V roce 1995 odešel Abeles na odpočinek.[3] Žil poté ve Velké Británii, cestoval po Evropě a vracel se i do Spojených států, kde žijí jeho děti a vnoučata. Živě se zajímal o nová témata, která studoval na Univerzitě třetího věku.[3] V závěru svého života byl posledním československým válečným veteránem z druhé světové války, žijícím ve Spojeném království. Zemřel ve věku 95 let dne 14. prosince 2020 v Leicesteru v Anglii.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benjamin Abeles na anglické Wikipedii.
- ↑ Letecká karta Bedřicha Abelese [online]. VUA Praha [cit. 2023-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ a b Zemřel fyzik Bedřich Abeles. Sloužil v RAF, vynalezl pohon pro Voyager. iDNES.cz [online]. 2020-12-15 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Wintonovo dítě vyvinulo zdroj energie pro kosmické sondy [online]. lidovky.cz [cit. 2013-08-16]. Dostupné online.
- ↑ התופעות הגלונומגנטיות בביסמוט ונתכי ביסמוט-בדיל [online]. Weizmann Institute of Science [cit. 2013-08-17]. Dostupné online.
- ↑ a b 1991 Award Winners [online]. New Jersey Inventors Hall of Fame [cit. 2013-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 February 2016.
- ↑ Franklin Laureate Database: Benjamin Abeles [online]. Franklin Institute [cit. 2013-08-16]. Dostupné online.
