Wikipedie

Béla Czirolnik

Československý boxer židovského původu.

Béla Czirolnik nebo slovensky Vojtech Czirolník (1893 Nitra – 22. května 1937 Plešivec) byl uherský a později československý zápasník a boxer židovského původu.

Béla Czirolnik
Béla Czirolnik
Osobní informace
Datum narození1893
Místo narozeníNitra Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí22. května 1937 (ve věku 43–44 let)
Místo úmrtíPlešivec ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
StátČeskoslovensko
RodinaHeřman Czirolnik (bratr)
Sportovní informace
KlubMűegyetemi Atlétikai és Football Club
Hoyerova boxerská škola
ManažeřiHeřman Czirolnik
Kategorietěžká váha
Údaje v infoboxu aktuální ke květnu 2024

Sportovní kariéra editovat

S boxingem začínal v Budapešti při studiích na vysoké škole v univerzitním klubu Műegyetemi AFC, ještě před první světovou válkou. Během války se dostal do ruského zajateckého tábora. Z tábora utekl a přes Skandinávii se vrátil domů. První světová válka měla na jeho psychice zanechat těžké rány.[1] Po zániku Rakousko-Uherska v roce 1918 měl obdržet československý pas, byť se usadil ve Vídni. Od roku 1919 vystupoval jako profesionál ve vídeňském hudebním divadle Apollo.

V roce 1920 vyzval k boxerskému zápasu Franka Rose, který krátce předtím přišel o republikový mistrovský pás v těžké váze. Zápas se uskutečnil 14. listopadu 1920 v Praze a vešel do dějin československého boxingu. Rozhodčí George Payne v 5. kole opustil po insultaci ring a zápas byl automaticky prohlášen za nerozhodný – zápas byl pomyslnou jiskrou ke vzniku první boxerské organizace UBP v Československu v roce 1921.[2][3] Odvetný zápas s Frankem Rosem doma ve Vídni v březnu 1921 prohrál a přišel tím prozatím o možnost ucházet se mistrovský titul.[4]

Od porážky s Rosem v březnu 1921 pomalu získával nálepku otloukánka profesionálního ringu. V dubnu 1922 prohrál s Němcem Otto Flintem K.O. v 6. kole.[5] V červenci porážka K.O. od dalšího Němce Michaela Steina a do třetice porážka v únoru 1923 od Němce Ernsta Rösemanna K.O. ve druhém kole. Jednalo se o přední německé boxery, kteří ho využili v přípravě na svůj vrcholný zápas sezóny. Po listopadové porážce od Američana Jimmyho Lyggetta v pražské Lucerně se z profesionálního ringu na čas ztratil.[6]

Hnacím motorem v jeho sportovní kariéře byl především jeho obchodně nadaný mladší bratr Heřman Czirolnik, který se po roce 1918 usadil v Praze. Existuje hypotéza, že za něho bez jeho vědomí domlouval zápasy, které vlastně on boxovat nechtěl. Je to známo z výpovědí držitele mistrovské pásu Franka Rose, kterého Béla Czirolnik v průběhu let přes český tisk neustále vyzýval k zápasu. Rose s výzvou pokaždé souhlasil, ale k dojednání smlouvy k zápasu nedocházelo.[7]

V roce 1926 vyšla v tisku zpráva, že plánuje odjet do Spojených států, potom co podepsal smlouvu s americkým manažerem Benny Leonardem.[8] V únoru 1927 se ucházel o uvolněný titul mistra republiky v lehké těžké váze.[9] Respektive ho přihlásil jeho mladší bratr Heřman. Od Heřmana Czirolnika začala jedna z jeho dalších zákulisních her o vyjednávání smlouvy.[10][11] Podařilo se mu natahováním docílit času pro svého bratra, který se o titul utkal až víc než měsíc od plánovaného termínu.[12][13] Termín zápasu s Járou Svobodou o titul republikového mistra v lehké těžké váze byl stanoven na 4. dubna na galavečeru v Lucerně. Československá unie boxerů profesionálů (ČsUBC) se z chyb poučila a po sjednání smlouvy si dala do podmínek, že pokud Béla Czirolnik odmítne za smluvené prize money 4 500 Kč nastoupit, tak ho diskvalifikuje.[14] Béla Czirolnik se tak po tři a půl letech objevil v profesionálním ringu. Zápas měl velmi dobrou úroveň. Ve druhém kole zasáhl svého soupeře přímo do nosu a způsobil mu krvavé zranění. Svoboda se však ze zranění dokázal v dalších kolech otřepat a v 5. kole zahájil protiofenzivu. Tu přestával zvládat a svoji tradiční taktikou klekáním u provazů na koleno si začal ulevovat – dosáhl tím toho, že nebyl počítán, ale zároveň toho, že na něho soupeř nemohl dle pravidel útočit. Svobodovi se však povedlo ho vyčerpat natolik, že v 9. kole spadl celou vahou na zem a byl odpočítán.[15][16]

Svůj poslední souboj mezi profesionály odboxoval v dubnu 1928 proti amatérskému mistru Evropy Heinu Müllerovi. Nováček v profesionálním ringu mu nedal šanci. Hned v úvodním kole od něho schytal sérii tvrdých ran, po kterých ležel několikrát na zemi a jen díky své houževnatosti dokázal první kolo přečkat. Ve druhém kole se situace opakovala, a byl by se snad nechal zabít, kdyby jeho bratr nevhodil ručník do ringu.[17]

Do Spojených států odplul v říjnu 1929 z Brém lodí George Washington.[18] Jak se mu za mořem dařilo však média nezmiňovala. Měl se údajně připravovat v tréninkovém centru Jacka Dempseye, což byl ve dvacátých letech dvacátého století v Československu boxerský idol mladých lidí. Později se do Evropy vrátil. Ke sklonku svého života upadl do depresí (trudomyslnosti), ze kterých se léčil v psychiatrické léčebně v Plešivci na Slovensku. Zemřel v roce 1937 v 44 letech.[19]

Výsledky zápasů editovat

Profesionální zápasy v boxingu
Výsledek Bilance Soupeř Výsledek Datum Promoce Místo
prohra   Hein Müller (GER) K.O. (2. kolo) 4. dubna 1928 Galavečer v Lucerně   Palác Lucerna, Praha
vítězství   Béla Baróthy (HUN) K.O. (6. kolo) 3. ledna 1928 Galavečer v Lucerně   Palác Lucerna, Praha
prohra   Jára Svoboda (TCH) K.O. (9. kolo) 4. dubna 1927 U.B.P.
o titul rep. mistra v lehké těžké váze 		  Palác Lucerna, Praha
prohra   Jimmy Lyggett (USA) 23. listopadu 1923   Palác Lucerna, Praha
remíza   Hugo Podzuhn (GER) 11. března 1923   Palác Lucerna, Praha
prohra   Ernst Rösemann (GER) 26. února 1923   Sofiiny sály, Vídeň
vítězství   Heinz Ulrich (AUT) 14. prosince 1922   Sofiiny sály, Vídeň
prohra   Michael Stein (GER) 26. července 1922   Bockbrauerei, Berlín
prohra   Otto Flint (GER) 12. dubna 1922   Palác Lucerna, Praha
prohra   Stefan Glanz (AUT) 5. dubna 1922   Sofiiny sály, Vídeň
prohra   Willi Spörl (AUT) 31. července 1921   Sportplatz, Vídeň
prohra   Frank Rose (TCH) RSC (8. kolo) 22. března 1921   Riesenhalle der Rotunde, Vídeň
vítězství   Eduard Kovarovic (AUT) 9. února 1921   Sofiiny sály, Vídeň
remíza   Frank Rose (TCH) (5. kolo) 14. listopadu 1920   Průmyslový palác, Praha
vítězství   Ady West (GER) 20. června 1920   Kritzendorf
prohra   Frank Rose (TCH) DQ 30. listopadu 1919 Boxerské zápasy na Cejlu   Tělocvična na Cejlu, Brno
remíza   Frank Rose (TCH) 10. kol 28. listopadu 1919 Boxerské zápasy na Cejlu   Tělocvična na Cejlu, Brno
vítězství   August Kudernatsch (AUT) 30. září 1919   Apollo-Theater, Vídeň
vítězství   Ady West (GER) 30. září 1919   Apollo-Theater, Vídeň
prohra   August Kudernatsch (AUT) 27. září 1919   Apollo-Theater, Vídeň
vítězství   Henry Vahlendiek (AUT) 26. září 1919   Apollo-Theater, Vídeň
vítězství   Franz Kött (AUT) 25. září 1919   Apollo-Theater, Vídeň
prohra   August Kudernatsch (AUT) 21. září 1919   Apollo-Theater, Vídeň
vítězství   Stefan Glanz (AUT) 18. září 1919   Apollo-Theater, Vídeň
vítězství   Bruno Hörügel (AUT) 16. září 1919   Apollo-Theater, Vídeň
vítězství   Künstler (AUT) 15. září 1919   Apollo-Theater, Vídeň
prohra   Bruno Hörügel (AUT) 12. září 1919   Apollo-Theater, Vídeň

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Lidové noviny. 1937-5-24, s. 6. ISSN 1802-6265. 
  2. ↑ Tribuna. 1920-11-16, s. 5. ISSN 1805-7179. 
  3. ↑ Národní listy. 1920-11-15, s. 2. ISSN 1214-1240. 
  4. ↑ Národní listy. 1921-3-23, s. 2. ISSN 1214-1240. 
  5. ↑ Národní listy. 1922-4-13, s. 5. ISSN 1214-1240. 
  6. ↑ Národní listy. 1923-10-24, s. 4. ISSN 1214-1240. 
  7. ↑ BAF (boxing, athletika, football: všesport. revue). 1925-4-30, s. 5. 
  8. ↑ Národní listy. 1926-11-16, s. 4. ISSN 1214-1240. 
  9. ↑ Večerní České slovo. 1927-2-4, s. 6. 
  10. ↑ Večerní České slovo. 1927-2-8, s. 6. 
  11. ↑ Večerní České slovo. 1927-2-9, s. 6. 
  12. ↑ Večer. 1927-2-21, s. 4. 
  13. ↑ Večerní České slovo. 1927-4-2, s. 7. 
  14. ↑ Večerní České slovo. 1927-3-29, s. 6. 
  15. ↑ Večerní České slovo. 1927-4-5, s. 6. 
  16. ↑ Večer. 1927-4-5, s. 4. 
  17. ↑ Večer. 1927-4-5, s. 3. 
  18. ↑ https://heritage.statueofliberty.org/passenger
  19. ↑ Polední list. 1937-5-23, s. 15. ISSN 1804-8838. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Béla_Czirolnik&oldid=23717432“