Wikipedie

Avia Av-36

model letounu

Avia Av-36 Bojar byl poslední letoun původní konstrukce ing. Františka Novotného, hlavního konstruktéra společnosti Avia, akciová společnost pro průmysl letecký z Prahy-Čakovic. Dvoumístný samonosný sportovní jednoplošník smíšené konstrukce poprvé vzlétl 16. 7. 1946, řízen šéfpilotem Širokým.[1]

Avia Av-36 Bojar
Avia Av-36 Bojar, 1. prototyp (OK-AMU)
Avia Av-36 Bojar, 1. prototyp (OK-AMU)
Určenísportovní letoun
VýrobceAvia, akciová společnost pro průmysl letecký
Šéfkonstruktéring. František Novotný
První let16. července 1946
Zařazeno1946
Vyřazeno1952
UživatelČeskoslovensko
Vyrobeno kusů2
VariantyAvia Av-136, Avia Av-236
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj

editovat

Když se po druhé světové válce v roce 1946 konsolidovaly poměry, zahájil ing. Novotný konstrukční činnost novou vývojovou řadu sportovním dvousedadlovým letounem Avia Av-36 Bojar. Vývoj sportovního samonosného hornoplošníku doplatil na dvě zásadní skutečnosti. Když se stavěl prototyp, nebylo možné vždy použít původně navržené polotovary a musela se hledat náhrada, obvykle s vyšší hmotností, než předpokládal původní projekt. I „opatrnost“ statiků bohatým dimenzováním a požadavky na až nadměrné pevnostní násobky vedla ke zvýšení hmotnosti. Druhým faktorem byl nepříznivý osud. Ing. Novotný počátkem roku 1946 byl cestou do práce stižen srdeční mrtvicí a krátce nato zemřel, ve věku devětačtyřiceti let.[2]

 
Avia Av-36 Bojar, pohled do kabiny

Ladné tvary kabinového hornoplošníku Avia Av-36 pro úspěch nestačily a po zalétání 16. července 1946 bylo zjištěno, že je letoun značně těžší, než kolik udávaly výpočty, a že také použitý motor Walter Mikron III o výkonu 48 kW (65 k) na tuto hmotnost nestačí. Ing. Novotný se na nezbytné optimalizaci konstrukce a na vlastní stavbě dalších prototypů Bojara nemohl už podílet. Po smrti ing. Novotného se konstrukčních prací ujal ing. Jiří Schraml a od listopadu 1946 vedl konstrukci v Avii ing. Karel Tomáš, který přišel ze Zlínu Otrokovice. Postupně byly navrženy verze Avia Av-136 s motorem Walter Minor 4-III a Avia Av-236 s motorem Toma 4 (Zlínavion 1946). Po představení verze s imatrikulací OK-AHZ na prvním poválečném, pařížském aerosalónu (17. ročník) v listopadu 1946[3] zkoušky ještě nějaký čas pokračovaly. Překonat vlastnosti a výkony choceňského Sokola se Bojarovi nepodařilo a vývojové práce pro odzkoušení dvou prototypů (OK-AHZ, OK-AMU) byly ukončeny.[1] Oba vyrobené prototypy byly imatrikulovány 9. listopadu 1946 a z leteckého rejstříku byly vymazány v roce 1950 resp. 1952.[4]

Popis letounu

editovat

Celodřevěné křídlo se dvěma průběžnými skříňovými nosníky bylo potaženo překližkou a k prohnutému trupu (1. prototyp) bylo kloubově připojeno čtyřmi svorníky. Druhý prototyp měl trup rovný, aerodynamicky příznivější a lomený čelní štít.[5] Trup příhradové konstrukce čtyřhranného průřezu byl svařen z ocelových trubek a potažen plátnem. V kabině byla 2 sedadla umístěná vedle sebe, za nimiž byl prostor pro zavazadla. Celodřevěné, s potahem z překližky, byly i ocasní plochy (stabilizační i kýlová plocha). Dvoukolový podvozek měl kola uchycena na výkyvně odpérovaných konzolách a kola byla buď nekapotovaná (prototyp OK-AMU) a nebo opatřena aerodynamickými kryty (prototyp OK-AHZ). Byl brzděn bubnovými, mechanickými brzdami. Dvojité volantové řízení prvního prototypu bylo možno nahradit řídícími pákami. Pedálové, nožní řízení ovládalo kormidla táhly a lany.[3]

Pohonnou jednotkou byl vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor Walter Mikron III o výkonu 65 k (48 kW). V motorovém loži byl pružně zavěšen a lože bylo připevněno k trupu 4 svorníky. Palivové nádrže pro 45 l paliva byly v křídle.[6]

Uživatelé

editovat

Specifikace

editovat
 
Sportovní letoun Avia Av-36 Bojar, třípohledová skica (1946)

Údaje pro verzi s motorem Walter Mikron III dle[3][6]

Technické údaje

editovat
  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 10,60 m
  • Délka: 7,62 m
  • Výška: 1,98 m
  • Nosná plocha: 15 m²
  • Plošné zatížení: 38,7 kg/m2
  • Prázdná hmotnost: 380 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 580 kg
  • Pohonná jednotka: vzduchem chlazený invertní motor Walter Mikron 4-III
  • Výkon pohonné jednotky: 65 k (48 kW)
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná vrtule o průměru 1,75 m

Výkony

editovat
  • Cestovní rychlost: 160 km/h
  • Maximální rychlost: 180 km/h
  • Přistávací rychlost: 68 km/h
  • Dolet: 450 km
  • Dostup: 3 500 m
  • Stoupavost: na 150 m 1 min
  • Rychlost stoupání: 2,67 m/s

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla II (1945-1984). III.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 246 s. S. 90–91, 200–201. 
  2. ↑ SOUKUP, Pavel. František Novotný [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 8.8.2017 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c AV-36 BOJAR. Křídla vlasti. 23.5.1961, roč. 1961, čís. 11, s. 16a-16b. Dostupné online. 
  4. ↑ SOUKUP, Pavel. Imatrikulace letadel [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 24.8.2019 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ NĚMEČEK, Václav. Avia Av-36 Bojar. Letecký modelář. Červen 1956, roč. VII. (1956), čís. 6, s. 138–9. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Avia Av 36 Bojar. Letectví. Říjen 1946, roč. 22. (1946), čís. 10, s. 297–8. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • NĚMEČEK, Václav Československá letadla II (1945-1984), Praha: Naše Vojsko, 1984, 248 s.
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Avia_Av-36&oldid=23956041“