Arthur Seyß-Inquart
Arthur Seyß-Inquart (
výslovnost; 22. července 1892 Stonařov u Jihlavy – 16. října 1946 Norimberk, Německo) byl právník, nacista, rakouský spolkový kancléř a později říšský místodržící obsazeného Rakouska a komisař Říšského komisariátu Nizozemsko. V roce 1946 byl v Norimberském procesu odsouzen k trestu smrti.[1]
| Arthur Seyß-Inquart | |||||
 | |||||
| |||||
|
| |||||
| Narození |
22. července 1892 Stonařov  Rakousko-Uhersko | ||||
|---|---|---|---|---|---|
| Úmrtí |
16. října 1946 (ve věku 54 let) Mnichov .svg){kind=small} Německo 1945-1949 | ||||
| Sídlo | Nizozemské království | ||||
| Alma mater | Vídeňská univerzita | ||||
| Profese | politik, advokát a právník | ||||
| Náboženství | matrikový katolík | ||||
| Ocenění |
Válečný záslužný kříž medaile Na památku 13. března 1938 Zlatý stranický odznak Odznak za zranění Kříž cti … více na Wikidatech | ||||
| Podpis |
 | ||||
| Commons | Kategorie Arthur Seyß-Inquart | ||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||
ŽivotopisEditovat
Seyß-Inquart se narodil v roce 1892 ve Stonařově u Jihlavy na Vysočině. Jeho rodiče, Emil Seyss (1841-1920) a Augustina Hyrenbachová, byli rakouskými přistěhovalci, kteří zde hledali práci. Emil byl učitelem latiny, řečtiny a němčiny; nejprve učil na gymnáziu ve Vilachu v Korutanech, kde poznal i svou budoucí manželku Augustu. Odtud se rodina v roce 1882 přestěhovala do Jihlavy. Jeho kariéra vrcholila v roce 1889, kdy byl jmenován ředitelem německého státního gymnázia v Olomouci. V roce 1907 se rodina vrátila do Vídně, kde Emil Seyss převzal s celou svojí rodinou příjmení svého nobilitovaného strýce Johanna Heinricha von Inquarta (1813-1896), čímž vzniklo příjmení Seyss-Inquart.[2] Arthur Seyß-Inquart měl pět sourozenců: Hedwigu (* 1881), Richarda (* 1883), Irenu (* 1885), Henriettu (* 1887) a Roberta (* 1891). Později studoval práva na vídeňské universitě. Po vypuknutí první světové války odešel na frontu. Sloužil na ruské, rumunské a také italské frontě. V roce 1917 byl zraněn. V roce 1911 se poznali s Gertrudou Maschkovou, kterou si vzal a měli spolu tři děti: Ingeborgu Carolinu Augustu (* 1917), Richarda (* 1921) a Dorotheu (* 1928). Byl přítelem také Engelberta Dollfuße.[3]
Anšlus RakouskaEditovat
Byl horlivým zastáncem anšlusu Rakouska. V roce 1931 vstoupil do rakouské NSDAP. V roce 1938, po nátlaku Adolfa Hitlera, jej rakouský kancléř Kurt Schuschnigg jmenoval do vlády na post rakouského ministra vnitra.[4]
Dne 11. března 1938 nahradil Schuschnigga ve funkci rakouského spolkového kancléře. Jeho úkolem bylo povolat vojsko Třetí říše na pomoc a připojit Rakousko k Německu. Poté byl povýšen na obergruppenführera SS a Hitler jej jmenoval říšským ministrem bez portfeje.
V roce 1940 byl jmenován říšským komisařem pro obsazené Nizozemsko, kde setrval až do těsného konce války. Uspořádával zde všední život dle nacistické ideologie a podporoval nizozemskou stranu Nationaal-Socialistische Beweging, jakákoliv jiná politická uskupení zakázal. Povolil zřídit Landwacht, který působil jako asistující sbor policie. Dále zde za jeho vedení probíhala masivní deportace židovských občanů do koncentračních táborů.[5] Poté, co Hitler spáchal sebevraždu, měl být podle jeho poslední vůle jmenován ministrem zahraničí, avšak admirál Karl Dönitz, nový říšský prezident, místo něj jmenoval Ludwiga Schwerina von Krosigk. 8. května 1945 byl Seyß-Inquart zatčen v Hamburku.
Norimberský procesEditovat
Po druhé světové válce byl souzen v Norimberském procesu. Byl obviněn ze spáchání zločinů proti míru, válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a ze spiknutí. Obvinění byl zproštěn jen v prvním bodě, zločinů proti míru. Za zbylá obvinění byl odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 16. října 1946 v Norimberku.
VyznamenáníEditovat
Odznak za zranění 1918, černý
Kříž cti 
Čestný prýmek starého bojovníka
Gdaňský kříž, II. třída
Válečný záslužný kříž, I. třída
Válečný záslužný kříž, II. třída
Medaile za Anschluss
Zlatý stranický odznak
SS-Ehrenring
Čestná šavle Reichsführera SS
Údaje použity z: ruská Wikipedie-Зейсс-Инкварт, Артур/Награды
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Seyß-Inquart, Arthur. Austria-Forum. Dostupné online [cit. 2016-12-11].
- ↑ INGVORTOVI :: Rene-inquort. rene-inquort.webnode.cz [online]. [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. (česky)
- ↑ HEID, Ludger. NS-Verbrecher Arthur Seyß-Inquart : Barbarischer Austronazi. sueddeutsche.de. 2016-02-14. Dostupné online [cit. 2016-12-11]. ISSN 0174-4917. (německy)
- ↑ HEID, L. Joseph. Arthur Seyß-Inquart: Eine neue Biografie von Johannes Koll - WELT. DIE WELT [online]. 2016-01-30 [cit. 2016-12-11]. Dostupné online.
- ↑ BRECHTKEN, Magnus. Arthur Seyß-Inquart: Profilierungssucht im Rassenwahn. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 2015-11-16. Dostupné online [cit. 2016-12-11]. ISSN 0174-4909.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Seyß-Inquart na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arthur Seyß-Inquart
