Arkaim
Arkaim, rusky Аркаим, je archeologické naleziště opevněného sídla z poloviny 3. tisíciletí př. n. l. ležící v Rusku, na východních svazích jižního Uralu, zhruba osmdesát kilometrů od hranic s Kazachstánem. Je často spojováno s kulturou Sintašta, proto se někdy hovoří o kultuře Sintašta-Arkaim-Petrov (SAP), s ranými fázemi kultury Andronovo, a ranými Indoíránci. Kromě samotného Arkaimu je ke kultuře řazeno dalších devatenáct sídel, vzdálených od sebe zhruba dvacet až třicet kilometrů. Všechna se podobají nedalekým sídlům kultury Sintašta - jsou opevněná, mají půdorys kruhu či obdélníku se zaoblenými rohy, a pohřebiště s kurgany. V důsledku toho hovořil archeolog Gennadij Zdanovič o jižním Uralu a severním Kazachstánu jako o „Zemi měst“.[1][2]
| Arkaim | |
|---|---|
.jpg) | |
| Poloha | |
| Adresa |  Q15255860, Čeljabinská oblast,  Rusko |
| Souřadnice | 52°38′57,34″ s. š., 59°34′17,4″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 7410020000 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Naleziště editovat
Arkaim byl opevněným sídlem s kruhovým půdorysem zhruba sto padesát metrů a odhaduje se, že ho obývalo tisíc až dva tisíce lidí. Na vnější straně má ještě dvě další hradby, z nepálených cihel a hlíny v dřevěném bednění. Ve vnitřním kruhu se nacházelo přibližně šedesát polozemnic s ohništěm, sklepem a studnou, v některých lze nalézt i hutnické pece. Dále pak se nacházela odvodňovací strouha a ve středu sídla obdélníková „plaza“. Stejně jako ostatní okolní „města“ byl Arkaim interpretován různými způsoby: jako vojenská pevnost, proto-město nebo obřadní a náboženské centrum. Podle ruských archeologů měla místní společnost tři třídy: vojenské a náboženské vůdce, šlechtu a rolníky, a jednalo se o náčelnictví, přičemž dříve se hovořilo o vojenské demokracii. V Arkaimu byly známy vozy tažené koňmi a cínový bronz, bylo pěstováno proso a turkestánský ječmen.[2]
Objevení a moderní ohlas editovat
Naleziště bylo nalezeno v roce 1987 a mělo být původně zaplaveno v rámci stavby přehrady, která měla být dokončena v roce 1989, ale stavba se zdržela v důsledku rozpadu Sovětského svazu a roku 1991 byl projekt pozastaven a Arkaim získal památkovou ochranu. Následně došlo ke vzniku místního vědeckého pracoviště, turistického zázemí a roku 1999 počala stavba muzea.[2]
Od svého objevení získal Arkaim výraznou oblibu v ruských okultních a nacionalistických kruzích, v jejichž pojetí splývají Slované, Árjové a Indoevropané v jedno a v kterých je často odkazováno i na íránský zarathuštrismus. S nalezištěm tak počala být spojována řada zvláštních představ. Má se jednat například o model vesmíru, místo narození i pohřbení Zarathuštry, skrýš vybudovanou k přečkání apokalypsy mytickým perským králem Džamšídem nebo observatoř srovnávanou se Stonehenge. Podle jiných názorů šlo o nejstarší slovanský stát, pravlast Árijců nebo severský Ásgard. Užití svastiky na místní keramice přispělo k rozšíření tohoto symbolu mezi ruskými ultranacionalisty a roku 1991 astroložka Tamara Globa prohlásila, že Arkaim byl střežen indickými „mágy“ a jeho znovuobjevení bylo prorokována Paracelsem. Každý rok naleziště přitahuje kolem patnácti tisíc poutníků či duchovních turistů, kteří se zde modlí, meditují, tančí, zpívají, nasávají „energii“ a uctívají oheň.[2]
Reference editovat
- ↑ MILLIGAN, Mark. Arkaim [online]. Heritage Daily, 16. 4. 2020 [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d LAMBERG-KARLOVSKY, Carl C. Archaeology and Language: The case of the Bronze Age Indo-Iranians. In: BRYANT, Edwin Francis. The Indo-Aryan Controversy: Evidence and Inference in Indian History. [s.l.]: Psychology Press, 2005. ISBN 0700714634. S. 145-170. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arkaim na Wikimedia Commons
