Aporové
uherský šlechtický rod
Aporové (maďarsky Apor család) je starobylý uherský (maďarský, sikulský) šlechtický rod, který hrál významnou roli v dějinách Sedmihradska.
| Aporové | |
|---|---|
 | |
| Země |  Uhersko, Sedmihradské knížectví |
| Mateřská dynastie | Pécovci |
| Tituly | |
| Zakladatel | neznámý (podle historika Petera Apora jím byl uherský kmenový vůdce Apor) |
| Větve rodu |
|
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rod měl několik větví, z nichž některé držely nejvyšší úřady v zemi, včetně titulu primor (nejvyšší hodnost sikulské šlechty, srovnatelná s baronským či hraběcím titulem[1]).
Majetky editovat
Rod vlastnil množství panství v Sedmihradsku, včetně panství Torja, v Háromsecké župě a Abošfalvě. Stejně tak zalánská větev Aporů měla mnoho panství, včetně Zalánu a Szentivánlaborfalvy. Po pádu komunistického režimu v Maďarsku v roce 1989 zrestituovali současní potomci rodu panství v Szentivánlaborfalvě.[2]
Významné osobnosti rodu editovat
- Apor (Opour) Péc († 1307) uherský pán z rodu Péců, palatin a státní úředník za panování králů Ladislava IV. a Ondřeje III.
- Štěpán Apor (1638–1704) pokladník, nejvyšší armádní velitel v Sedmihradsku, v roce 1696 získal hraběcí titul, zemřel však bez potomků
- Petr Apor (1676–1752) főkirálybíró (nejvyšší královský sudí, významná státní funkce) v Háromszéku, historik
- Karel Apor (1815–1885) politik, předseda tehdejšího nejvyššího soudu Sedmihradska
- Gabriel Apor (1851–1898) főispán (hrabě) Velkokukulské župy, státní tajemník pro zahraniční záležitosti
- Josef Apor (1823–1899), důstojník za Maďarské revoluce v letech 1848–1849, uvězněn vládou v Aradu za účast na povstání Makk-Váradi v letech 1853–1854.[3] Jeho miniaturní podobizna z doby jeho věznění (Rákóczim) se nachází v Szeklerově národním muzeu.[4]
- Vilém Apor (1892–1945) blahoslavený biskup v Rábu (Győru)
- László Apor (1896–1982), úspěšný meziválečný podnikatel, obchodoval zejména s minerálními vodami. Od roku 1951 byl vězněn tehdejší komunistickou vládou v Rumunsku a deportován do pracovního tábora Dobruja.[5]
Reference editovat
- ↑ Szilágyi László, Székely Primor családok. Viz též: https://hu.wikipedia.org/wiki/Primor
- ↑ WWW.DYNAWEB.RO. Székelyföld kulturális havilap – Hargita Kiadó [online]. [cit. 2018-06-28]. Dostupné online.
- ↑ ATTILA, Süli,; LAJOS, Demeter,. Újabb adatok és szempontok Váradi József 1853-54. évi háromszéki mozgalmának történetéhez [online]. 2016 [cit. 2018-06-14]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ SZNM.RO. :: Székely Nemzeti Múzeum, Sepsiszentgyörgy, Kovászna megye, Erdély. Történelem, hagyomány, székely kultúra, természetrajz, kiállítások és kulturális programok, turisztikai látványosságok [online]. [cit. 2018-06-14]. Dostupné online.
- ↑ WWW.DYNAWEB.RO. Székelyföld kulturális havilap - Hargita Kiadó [online]. [cit. 2018-06-06]. Dostupné online.
