Antonio Soler

španělský hudební skladatel

Antonio Francisco Javier José Soler Ramos, často zvaný Padre Antonio Soler (pokřtěn 3. prosince 1729, Olot20. prosince 1783, El Escorial), byl španělský duchovní a hudební skladatel proslulý zejména svými sonátami pro cembalo.

Antonio Soler
Základní informace
Rodné jménoAntonio Francisco Javier José Soler y Ramos
Narození1729
Olot
Úmrtí20. prosince 1783 (ve věku 53–54 let)
El Escorial
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, varhaník, hudební teoretik, filozof, římskokatolický kněz, cembalista, muzikolog a kapelník
Nástrojecembalo a píšťalové varhany
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Antonio Soler se narodil v katalánském městě Olot. Již v šesti letech se stal členem chlapeckého sboru při klášteru Montserrat, kde se mu dostalo důkladného hudebního vzdělání, vynikal zejména ve hře na varhany. V roce 1752 vstoupil do Řádu sv. Jeronýma a přesídlil do kláštera v El Escorialu[1] , kde vedle řeholních povinností působil jako varhaník a ve volném čase skládal hudbu. Seznámil se zde se skladateli Josém Nebrou a Domenikem Scarlattim, kteří doprovázeli španělskou královskou rodinu na jejích podzimních pobytech v El Escorialu. Od roku 1766 až do smrti byl také učitelem hudby nadaného syna krále Karla III., infanta Gabriela, kterému věnoval několik cembalových sonát.

DíloEditovat

Antonio Soler složil mnoho skladeb různých žánrů; dnes jsou z nich nejznámější jeho sonáty pro klávesové nástroje. Napsal jich více než 200 a většinou mají dvojdílnou formu. Často se v nich vyskytují na svou dobu neobvyklé modulace, ale i typicky španělské hudební prvky, například taneční rytmy. Není vždy zcela jasné, pro který klávesový nástroj jsou sonáty určeny, protože Soler hrál na varhany, cembalo i kladívkový klavír a pro všechny tyto nástroje také skládal.

Významnou část jeho díla tvoří také vokální duchovní hudba - mše, hymny, žalmy, moteta, villancica a další.

Vedle skládání se Antonio Soler zabýval také hudební teorií. V roce 1762 vyšel jeho dvojdílný spis Llave de la modulación (Klíč k modulaci), kde mimo jiné ukazoval, jak v hudební skladbě hladce a co nejrychleji přejít z jakékoliv tóniny do libovolné jiné. Jeho postupy se tehdy jevily jako velmi odvážné a spis vyvolal několik let trvající ostrý spor mezi konzervativními teoretiky, kteří dílo zcela odmítali, a Solerem a jeho moderně uvažujícími příznivci (kteří nakonec dílo dostatečně obhájili a spor byl ukončen).[2]

ReferenceEditovat

  1. Antonio Soler. Encyclopædia Britannica [online]. [cit. 2016-10-30]. Dostupné online. 
  2. MARVIN, Frederick. Soler, Antonio [online]. Grove Music Online. Oxford Music Online. Oxford University Press. [cit. 2016-10-30]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat