Otevřít hlavní menu

Antoine-Pierre-Joseph-Marie Barnave (22. října 1761 Grenoble29. listopadu 1793 Paříž) byl francouzský politik období Velké Francouzské revoluce.

Antoine Pierre Joseph Marie Barnave
Antoine-Pierre-Joseph-Marie Barnave.jpg
Rodné jméno Antoine-Pierre-Joseph-Marie Barnave
Narození 22. října 1761
Grenoble
Úmrtí 29. listopadu 1793 (ve věku 32 let)
Paříž
Příčina úmrtí gilotina
Politická strana Jakobíni
Funkce poslanec francouzského Národního shromáždění
mayor
Podpis Antoine Pierre Joseph Marie Barnave – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pocházel z protestantské rodiny. Otec byl právník – žalobce v Grenoblu, matka též pocházela z dobře situované rodiny. Barnave byl vzděláván svou matkou, jelikož jako protestant nesměl navštěvovat školu.

Již od svých 22 let na sebe upozorňoval svým řečnickým uměním a pokrokovými názory. Zasedání generálních stavů bylo zahájeno 5. května 1789 ve Versailles a Barnave byl svou provincií zvolen poslancem za třetí stav. Již od začátku se stal výraznou osobností shromáždění a spřátelil se s předními tribuny tehdejší politické scény. Spolu s Adrienem Duportem a Alexandrem Lamethem vytvořil vlivnou skupinu, která v době Ústavodárného shromáždění byla označována za „Triumvirát“. Účastnil se rozhovorů o požadavcích jednotlivých stavů a podpořil Sieyesův návrh přejmenování shromáždění na Národní shromáždění. Do roku 1791 byl hlavním zástupcem klubu, který později byl znám jako klub jakobínů a vypracoval manifest a stanovy klubu. Třebaže byl zapřisáhlým obráncem svobody, věřil v budoucnost parlamentní monarchie. Zároveň se však podílel i na útocích proti monarchii, kleru, církevním majetkům a provinčním parlamentům. Vedle Mirabeaua byl nejútočnějším řečníkem Národního shromáždění. S Mirabeauem se několikrát v názorech rozešel, zejména debata o právu krále rozhodnout o vyhlášení války (16.-23. května 1791) byla jednou z nejvýraznějších scén tehdejšího Národního shromáždění. Obecně lze říci, že v diskusích bránil monarchii. Stál v čele strany feuillantů, která vznikla rozchodem s jakobíny (dalšími čelnými představiteli strany byli např. Bailly, Sieyes, La Fayette). V srpnu 1790 po ostré debatě podstoupil s J. A. M. Cazalésem souboj, v kterém byl lehce raněn.

Koncem října 1790 byl jmenován prezidentem Národního shromáždění. Při příležitosti smrti Mirabeaua ocenil přínos jeho služby veřejnosti a označil jej jako „Shakespeare řečnického umění". Při zatčení krále ve Varennes, po pokusu královské rodiny o útěk, byl jedním z třech, kteří krále provázeli při návratu. Během cesty byl hluboce pohnut těžkým osudem Marie Antoinetty a zavázal se učinit vše, co je v jeho silách k ulehčení osudu rodiny. Ve svých plamenných vystoupeních zdůrazňoval nedotknutelnost osoby krále.

Jeho politická kariéra skončila s rozpuštěním Ústavodárného shromáždění a začátkem roku 1792 se vrátil zpět do Grenoblu. Jeho sympatie ke královi a nadstandardní vztahy k jeho rodině, které předložil plán kontrarevoluce i jeho přání ukončení revoluce jej přivedly do podezření ze zrady. Byl v Národním shromáždění denuncován (15. srpna 1792), zatčen a 10 měsíců vězněn v Grenoblu. Poté převezen do Fort Barraux a v listopadu 1793 do Paříže. Tam též stanul 28. listopadu před revolučním tribunálem a na základě písemných dokumentů, nalezených ve vypleněných Tuileriích, byl odsouzen k smrti. Druhý den byl popraven.

OdkazyEditovat