Otevřít hlavní menu

Anri Džergenija (plným jménem Anri Michail-ipa Džergenija, abchazsky: Анри Михаил-иҧа Џьергьениа; nar. 8. srpna 1941) je abchazský právník, soudce, prokurátor, politik a bývalý premiér Abcházie v letech 20012002. V době svého předsednictví ve vládě byl též považován za favorita prezidentských voleb, jež se měly uskutečnit o dva až tři roky později.

Anri Džergenija
Анри Михаил-иҧа Џьергьениа

4. abchazský premiér
Ve funkci:
7. června 2001 – 29. listopadu 2002
Předchůdce Vjačeslav Cugba
Nástupce Gennadij Gagulija
Stranická příslušnost
Členství Amcachara

Narození 8. srpna 1941
Leningrad, Ruská SFSR, SSSR
Národnost Abchaz
Alma mater Právnická fakulta Lomonosovovy univerzity
Profese politik a soudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Džergenija se narodil v Leningradu, v Ruská SFSR, daleko od domova svého lidu, kde také vystudoval.[1] V Moskvě studoval na Lomonosovově univerzitě práva, kde promoval v roce 1963. Poté se odstěhoval do Abchazské ASSR, kde působil v nejrůznějších funkcích státní správy. Začínal v roce 1965 jako inspektor na ministerstvu vnitra, dále působil od roku 1973 na pozici vrchního inspektora na suchumské prokuratuře. V letech 19751978 zastával funkci předsedy lidového soudu v Suchumi a poté byl až do roku 1992 soudcem u Nejvyššího soudu Abchazské ASSR.[1]

Po vyhlášení nezávislosti na Gruzii v roce 1992 byl jmenován generálním prokurátorem separatistické Abcházie. V době války v Abcházii v letech 1992-1993 a po ní byl tím, kdo obhajoval zacházení s válečnými zajatci. 14. dubna 1999 byl ve funkci potvrzen až po vášnivých debatách v abchazském lidovém shromáždění a opakovaných hlasování.[2] Po celé toto období byl Džergenija také vedoucí delegace vyjednavačů namísto prezidenta Vladislava Ardzinby a zplnomocněný představitel Abcházie pro mírové rozhovory ohledně řešení gruzínsko-abchazského konfliktu.[1] Z tohoto titulu vedl osobně rozhovory s představiteli Gruzie, Ruska, Spojených států amerických a OSN.

Premiér AbcházieEditovat

Poté, co rezignoval premiér Vjačeslav Cugba, jmenoval do této funkce Ardzinba právě Džergeniju, a to 7. června 2001. Díky tomu, že se prezidentovi Ardzinbovi začalo zhoršovat zdraví, kvůli čemuž se začal méně ukazovat na veřejnosti i méně zasahoval do dění abchazské politiky, byl Džergenija na rozdíl od svých předchůdců prvním premiérem, kdo Abcházii mohl vést politicky. Dříve premiéři pouze vedli ekonomickou stránku státu.[3]

Džergenija byl vnímán jako velmi silně prorusky orientovaný, což dával najevo zejména tím, že nejen odmítal jakokoliv formu jednoty s Gruzií, ale také činil kroky, kterými chtěl Abcházii přidružit k Ruské federaci a vyzýval abchazské obyvatelstvo, aby si obstaralo ruské pasy, což nakonec většina Abchazů učinila. Rovněž vedl jednání o rozšíření hraničního přechodu do Ruska, jež přestávalo kapacitně vyhovovat.[3] Také volal po vojenské alianci s dalším gruzínským separatistickým státem Jižní Osetií, zejména po událostech při Kodorské krizi, kdy Abcházii napadla velká skupina čečenských teroristů, kteří se záhadně dostali přes území Gruzie do soutěsky Kodori. Ještě několik měsíců poté neváhal v reakci na další gruzínské provokace na hranici při řece Inguri obvinit gruzínskou vládu v Tbilisi, že chtěla během kodorské krize vyvolat dojmy, že je Abcházie baštou teroristů, a ospravedlnit tak případné vojenské přepadení tohoto separatistického státu.[4]

Dne 29. listopadu 2002 byl však prezidentem náhle odvolán z funkce premiéra ihned poté, co se vrátil z dvoutýdenní pracovní cesty v Moskvě, kde úspěšně vyjednal smlouvy na vývoz elektřiny do Krasnodarského kraje a také ruskou podporu, aby na následující jednání v OSN ohledně abchazské otázky byli přizváni i zástupci Abcházie.[3] Prezident Ardzinba ani jeho viceprezident tento krok blíže nezdůvodnili, ale svou roli dle oficiálního vyjádření mělo hrát údajné neplnění rozpočtových cílů, přestože byl státní rozpočet Abcházie k září tohoto roku v pořádku, a nepřipravenost na zimní období. Dle neoficiálních, ale dost objektivních skutečností, svou roli sehrál zřejmě i fakt, že Džergenija byl poměrně blízkým příbuzným prezidenta Ardzinby, jehož manželka Světlana byla Džergenijovou sestřenicí. Podle Leonida Lakerbaji, jenž byl se vztahy těchto dvou mužů abchazské politiky dobře seznámený, však rozhodující roli v Džergenijově odvolání sehrál fakt, že jednoduše upadl v nemilost kvůli svým neskromným prezidentským ambicím a během těch dvou týdnů v Moskvě si připravoval podporu Kremlu ke svému případnému nástupu do prezidentské funkce, a také hájil v zemi více ruské zájmy než abchazské, které byly v mnoha ohledech přece jen rozdílné, což mohlo Ardzinbu rozzuřit tak, že nabyl dojmu, že se chystá proti němu spiknutí, o Džergenijově nízké popularitě u obyvatelstva ani nemluvě.[3]

Prezidentský kandidát v roce 2004Editovat

Už v době voleb do Abchazského lidového shromáždění v roce 2002, kdy byl pořád ještě premiérem Abcházie, podporoval do nadcházejících prezidentských voleb, jež se měly uskutečnit o dva roky později, kandidáty z hnutí Amcachara, jejímž byl také členem. V roce 2003 přednesl na sjezdu hnutí projev, kdy požadoval snížení prezidentských pravomocí a pozvolné přetvoření Abcházie v parlamentní demokracii. Nakonec se právě Džergenija stal hlavním kandidátem Amcachary na prezidenta, avšak pár týdnů před volbami se hnutí Amcachara rozhodlo místo svého člověka podpořit jiného opozičního kandidáta, Sergeje Bagapše. Džergenija přesto pokračoval v kampani a spolu s kandidátem na viceprezidenta Ruslanem Kišmarijou získal podporu pouhých 2 277 voličů (2,63 %), tedy skončil na čtvrtém místě.[5]

Později v roce 2012 zkoušel ještě kandidovat do abcházského lidového shromáždění, ale nebyl zvolen. Nyní je již v důchodu.

ReferenceEditovat

  1. a b c Анри Джергения: Хотим быть вместе с Россией. Абхазию с Россией связывают многовековая история и общие законы (Anri Džergenija: Chotim byť vmestě s Rossej. Abchaziju s Rossej svjazyvajut mnogovekovaja istorija i obšije zakony). Parlamentnaja Gazeta. 11. 8. 2004.
  2. Daily News. April 15, 1999. Sarke. 15. dubna 1999. Ověřeno k 7.7.2015.
  3. a b c d Chašig, Inal. War and Peace in the Caucasus. Institute for War & Peace Reporting. s. 203-205. 2002-2008.
  4. TASR (2002). Abcházsky separatistický líder tvrdí, že Gruzínsko sa usiluje o vytvorenie tlaku. SME.sk. 21. března 2002. Ověřeno 7.7.2015.
  5. Протокол N 11 Центральной избирательной комиссии по выборам Президента Республики Абхазия от 11 октября 2004 г. Kavkazskij Uzel. 7. prosince 2004. Ověřeno k 7.7.2015.

LiteraturaEditovat

  • Skakov, Alexander. "Abkhazia at a Crossroads: On the Domestic Political Situation in the Republic of Abkhazia.". Iran and the Caucasus 9 (1): 159–186. doi:10.1163/1573384054068088. 2005. Ověřeno k 10. 7. 2008. ISSN: 1609-8498