Wikipedie

Anna Malinová

přítelkyně Jozefa Gabčíka, po atentátu na Heydricha umučená nacisty

Anna Malinová (19. května 1914 Stříbrné Hory – 24. října 1942 v Mauthausenu) byla přítelkyně Jozefa Gabčíka[2] z paradesantní skupiny Anthropoid, jednoho z atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Před provedením atentátu jej ukrývala ve svém bytě v Praze. Byla popravena nacisty v koncentračním táboře Mauthausen[3][4] dne 24. října 1942. Její dcera Alena (* 1939) byla internována v táboře ve Svatobořicích[2] a druhou světovou válku přežila.[5]

Anna Malinová
Anna Malinová
Anna Malinová
Narození19. května 1914
Stříbrné Hory, okres Klatovy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 28 let)
Mauthausen, Německá říše Třetí říše
Příčina úmrtípopravena zastřelením
BydlištěPraha - Pankrác
Zaměstnavatelkartonážní závod K. Reicha (Praha Smíchov)
Domovské městoPraha
ChoťAntonín Malina[p. 1]
DětiAlena Malinová (* 17. března 1939, Praha; provdaná Voštová)[1]
Rodičematka: Josefa Komárková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Anna Malinová

Život editovat

Rodina editovat

Anna Malinová se narodila 19. května 1914 ve Stříbrných Horách č. p. 124 v okrese Klatovy do rodiny zámečnického mistra Eduarda Komárka (1859–1937) a jeho druhé manželky Josefy, roz. Hroudové (1882–1973).

Její manžel Antonín Malina byl čalouník,[1] ale zemřel při mobilizaci v roce 1939[p. 2] nejspíše v důsledku špatných hygienických podmínek.[1][p. 1] Pražská matriční kniha zemřelých nicméně jako datum úmrtí uvádí 18. květen 1941.[7]

Vdova Anna Malinová bydlela v nevelkém (malá kuchyň a pokojík) pavlačovém bytě v poněkud sešlém domě na Pankráci[1] a v roce 1942 měla tříletou dcerku Alenku.[8] Její dcerka s ní ale nebydlela, neboť žila u své babičky Josefy Komárkové v Nalžovských Horách na Klatovsku (v Podšumaví).[6] (Bylo to ze zdravotních důvodů, v Praze nemohla chodit do školky, kam ji Anna musela vodit, když nastoupila do práce poté, co ovdověla.[6][1])

Jozef Gabčík a Jan Kubiš editovat

V době protektorátní byla Anna Malinová zaměstnána v kartonážním závodě[1] firmy K. Reicha na pražském Smíchově.[8][6] V témže závodě pracovala i její kolegyně Ludmila Soukupová (rozená Kovárníková). Ta měla shodou okolností také 3,5 roku starou dcerku, žila sama a měla svobodnou sestru Marii Kovárníkovou. Soukupová nebyla vdova, její manžel si od roku 1940 odpykával trest odnětí svobody za sabotáž.[8]

Známost s mladou vdovou Annou Malinovou (byla o dva roky mladší než Gabčík) navázal Jozef Gabčík počátkem ledna 1942[1] v tramvaji.[8] Mezi oběma vznikl velmi rychle intimní vztah.[8] Gabčík u ní delší čas bydlel a alespoň některé dny a noci v týdnu se u ní zdržoval.[8][6][p. 3]

Jozef Gabčík se s Annou Malinovou (a s Janem Kubišem a jeho přítelkyní Marií Kovárníkovou) procházeli po Praze a počítali s tím, že jejich dámský doprovod odpoutá pozornost kolemjdoucích od nich samých.[6]

V bytě u Anny Malinové se Gabčík objevil 26. května 1942 (den před atentátem) s tím, že jí slíbil přijít opět za dva až tři dny.[8][p. 4] Známost Jozefa Gabčíka s Annou Malinovou trvala asi 5 měsíců. V jejím bytě se ukrýval od 28. května 1942 do 1. června 1942, kdy odešel (jako poslední to jest 7. z parašutistů) do podzemí – krypty chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.[8] Při loučení a odchodu sice neřekl, kam jde, ale slíbil, že přijde později (přislíbil, že se vrátí).[8][6]

Po atentátu (27. května 1942) na R. Heydricha předala Anna Malinová zbraně parašutistů dalšímu spolupracovníkovi a zbrojíři parašutistů Oldřichu Frolíkovi.[6]

Zatčení, výslechy, věznění, ... editovat

Po atentátu na R. Heydricha ji cca po měsíci (a pět dní po zabití parašutistů) dne 23. června 1942 zatklo gestapo.[6][1] Anna Malinová byla podrobena výslechům, byla vězněna a posléze internována v Malé pevnosti Terezín.[6] Pro její dcerku Alenku si zanedlouho po jejím zatčení gestapo přijelo k babičce do Nalžovských Hor.[6][1]

Anna Malinová byla (spolu s dalšími 261 českými vlastenci)[6] popravena nacisty zastřelením do týla (při fingované lékařské prohlídce) v koncentračním táboře Mauthausen[3][4] dne 24. října 1942.[6][1]

Alena Malinová editovat

Po zatčení Anny Malinové byla její tříletá dcera Alena (spolu s dalšími 45 dětmi odbojářů, kteří patřili mezi zatčené podporovatele parašutistů) internována na zámečku Jenerálka.[6][1] Tento objekt byl po atentátu na Reinharda Heydricha přeměněn na dětský domov s tvrdým režimem, kam byly soustřeďovány děti vězněných a popravených. Dne 14. dubna 1944 byly tyto děti odvezeny do internačního tábora Svatobořice u Kyjova na jižní Moravě.[6][1] Když se v dubnu 1945 přiblížila k táboru Rudá armáda, převezli Němci děti do Plané nad Lužicí,[1] kde byl pracovní tábor. Odtud se pak děti s koncem druhé světové války dostaly pěšky do nedalekého Turovce, kde se o ně postarali místní hostinští.[6] Po skončení druhé světové války šestiletou Alenku poznali v Plané nad Lužnicí bezdětní manželé Klímovi (Karel a Lída Klímovi byli známí Alenčiných rodičů)[1] a adoptovali ji.[6] (Nakonec se podařilo dohledat Alenčinu babičku v Nalžovských Horách a ta přijela 2. září 1945 za svojí vnučkou do Sezimova Ústí.)[6] Alena Malinová dlouho netušila, že Klímovi nejsou jejími biologickými rodiči.[1] V roce 1960 se provdala a založila rodinu.[1] Alena Voštová (rozená Malinová) pracovala celý život na poště v Táboře. V roce 2001 se přestěhovala do Prahy.[6] Je vdova a i nadále bydlí v Praze.[1]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ a b Pramen[6] tvrdí, že Antonín Malina zemřel v květnu 1941.[6]
  2. ↑ Mobilizace proběhly v roce 1938 (květen a září).
  3. ↑ Prostřednictvím Anny Malinové resp. Ludmily Soukupové se nakonec i Jan Kubiš seznámil s Marií Kovárníkovou a také mezi nimi vznikl intimní vztah.[8] Ludmila Soukupová bydlela v přízemním bytě rohového domu v Magdeburské ulici (dnes – rok 2022 – v Letenské ulici) pod Pražským hradem a její mladší sestra Marie Kovárníková se k ní přestěhovala.[8]
  4. ↑ Dle výpovědi Anny Malinové před soudem dne 4. září 1942.[8]

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Alena Voštová (* 1939) [online]. web: Paměť národa cz [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b SÝS, Karel. Akce Heydrich : příliš mnoho otazníků--. Mnichovice: BVD, 2008. 231 s. ISBN 978-80-87090-15-2. Kapitola Když zavítá máj, lásky čas, s. 56–58. 
  3. ↑ a b Proč Gabčík nestřílel...? /1/. martinhessler.blog.cz [online]. [cit. 2010-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. ↑ a b Atentát z hlediska vyššího principu. www.army.cz [online]. [cit. 26-01-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 10-02-2008. 
  5. ↑ Paměť národa [online]. Paměť národa [cit. 2018-10-15]. Kapitola Alena Voštová (1939) - Životopis. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-15. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t BERNATT-RESZCZYŃSKÁ, Markéta. Maminko zastřelí mě, napsala Anna Malinová popravená v Mauthausenu [online]. web: Paměť národa cz, 2020-10-23 [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  7. ↑ Matriční záznam o úmrtí Antonína Maliny
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l ŠIŠKA, Miroslav. Lásky československých parašutistů Gabčíka a Kubiše [online]. web: Novinky cz, 2015-06-26 [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Malinová&oldid=23768246“