Amyrtaios

Amyrtaios (řecky Ἀμυρταῖος, pořečtěné původní egyptské jméno Amenirdisu), pocházel z Médie[1] a do historie se zapsal jako jediný zástupce 28. dynastie. Jméno převzal z historie sajské dynastie.[p 1][2] Jeho historická pozice je součástí konfliktů s perskou říší a snahou vymanit se z jejího vlivu. Jeho vláda je datována do let 404 až 399 př. n. l.[2]

Amyrtaios
Ἀμυρταῖος, Amenirdisu
Aramejský papyrus obsahující smlouvu o půjčce, datovaný do 5. roku vlády faraona Amyrtaia (400  př. n. l.)
Aramejský papyrus obsahující smlouvu o půjčce, datovaný do 5. roku vlády faraona Amyrtaia (400  př. n. l.)
Doba vlády404–399 př. n. l.
Rodné jméno
N5G38<
imn
n
iA2ir
a
z
>
Amun -ir-di-su
OtecPsammetik IV. ?
Úmrtí399 př. n. l.
Mennofer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historický vývojEditovat

 
Perská říše kolem roku 490 př. n. l.

Když Kambýsés II. v roce 525 př. n. l. ovládl Egypt a za sídlo si zvolil Memfis, jeho následník Dareios I. rozšířil říši vojenskou expanzí od Indie až po Thrákii,[p 2] kde se střetl s Athénami, řeckým městským státem. Velký rozsah perské říše vedl zákonitě k četným vzpourám v satrapiích, které Peršany vyčerpávaly, takže již ke konci vlády Dareia I. kolem roku 490 př. n. l. se v dolním Egyptě, zejména v okolí města Sau, vzedmuly vzpoury a vedla se zde gerilová válka proti Peršanům. Četné vyčerpávající výboje a zároveň potlačování vzpour v okrajových satrapiích podlomily Dareiovo zdraví, který zemřel v listopadu 486 př. n. l.[3] Po rozsáhlejších sporech o osobě následníka, se perského trůnu ujal jeho mladší syn Xerxés I.. Ten v roce 486 př. n. l. potlačil vzpoury v Egyptě, které pak opakovaně Peršané řešili ještě dalších 82 let.[4] K datu úmrtí Dareia II. 404 př. n. l. se uvádí konec první perské nadvlády v Egyptě a nástupu 28. dynastie a jejího jediného faraona Amyrtaia. I když je v některých zdrojích 28. dynastie opomíjena,[5] jinde se uvádí jména deseti lokálních vládců, počínaje rokem 522 př. n. l.,[6][7] kterými spíše byli satrapové pod kontrolou Peršanů a čas od času usilovali o osamostatnění se od vlády Persie.
Vůdcem dřívějšího povstání v letech 463 až 461 př. n. l. byl rovněž setrapa jménem Amyrtaios, pravděpodobný děd posledního z nich, kterým byl jeho stejnojmenný vnuk Amyrtaios.[2] Ten se vzbouřil v roce 404 př. n. l. Věděl jak funguje perská vláda a využil nastalé situace. Zdá se, že Amyrtaios uzavřel spojenectví s řeckým městem Spartou. Řekové napadli Asii a Egypt jim posílal obilí. Tímto způsobem byla perská armáda zaměstnána v Asii a Egypt mohl být samostatný státem.[p 3][8][9] Jeho vláda ovšem trvala jen pět roků, když jiný satrapa Nefaarudž I., generál z města Džanet, vyvolal vzpouru proti Amyrtaiovi, zajal jej a nechal popravit. Nefaarudž I. se prohlásil faraonem a je uváděn jako zakladatel 29. dynastie. O popravě Amyrtaia se dochoval aramejský papyrus z ostrova Elephantiny[10]

EpilogEditovat

Historie 28. dynastie a jediného uváděného faraona Amyrtaia není v dějinách Pozdní doby v  Egyptě nijak výjimečná, je však dokumentem vzrůstu moci velké Perské říše a jejího následného úpadku v  důsledku vyčerpání vnitřních zdrojů a neúměrné územní expanze bez vybudování odpovídajícího systému řízení v multinárodním uskupení. Dáreiovo expanzivní úsilí na západě se dá spojit s následnou iónskou revoltou a s perským odhodláním podrobit si řecké pevninské státy. Perská hrozba přiměla Ahtény k přijetí námořní strategie založené na vytvoření silné flotily. To posloužilo k odražení perského útoku na Řecko v letech 480–479 př. n. l. a připravilo půdu pro vytvoření silného řeckého státu v podobě Délského spolku, který během následujících patnácti let zcela vytlačil Peršany z oblastí Egejského moře. To přimělo Peršany obnovit své zájmy v Egyptě a se stávajícími egyptskými dynastiemi získat opět perskou kontrolu nad Egyptem. Navzdory perské obnově vlády v Egyptě, vyhlídka na pokračující egyptsko-aténskou spolupráci podnítila Peršany, aby přepustili daleký západ výměnou za uznání perské kontroly nad Egyptem, (Artaxerxés III. druhá egyptská satrapie ~358-331 př. n. l.)[11] Vláda Peršanů v Egyptě skončila porážkou jejich vojsk Dareia III. v bitvě u Gaugamél v roce 331 př. n. l.[2]

PoznámkyEditovat

  1. Amyrtaios, kolem roku 460 př. n. l.
  2. dnešní Bulharsko
  3. především v Dolním Egyptě

ReferenceEditovat

  1. KUHRT, Amelie. The Pesian Empire;A Corpus of Sources from the Achaemenid Period [online]. New York: Routledge, 2007. S. 392. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. S. 36. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Darius I The Great [online]. Encyklopa Iranica. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BOYCE, Mary. A History od Zoroastrianism, Vol. 2 [online]. Leiden: E.J.Brill, 1982. Dostupné online. (anglicky) 
  5. BUDGE, Wallis. Egyptian Hierglyphic Dictionary vol.II.. London: [s.n.], 1920. S. 940. (anglicky) 
  6. Twenty-eighth Dynasty [online]. 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Late period of ancient Egypt (712–332 B.C.) [online]. 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  8. CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 202. Dostupné online. (anglicky) 
  9. LENDERING, Joana. Amyrtaeus [online]. Leiden: 2020. Dostupné online. (anglicky) 
  10. KUHRT, Amelie. The Pesian Empire;A Corpus of Sources from the Achaemenid Period [online]. New York: Routledge, 2007. S. 392. Dostupné online. (anglicky) 
  11. RUZICKA, Stephen. Trouble in the West:Egypt and the Persien Empire 525-332 BC [online]. Oxfor Univestiy Press, 2012. Dostupné online. ISBN 9780199766628. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Amyrtaios na Wikimedia Commons
  • Uzume Z. Wijnsm, And in the fourth year Egypt rebelled ...” The Chronology of and Sources for Egypt’s Second Revolt (ca. 487–484 BC), Leiden University[1]
  • O. Perdu, 'Saites and Persians (664-332),' in A.B. Lloyd (ed.), A Companion to Ancient Egypt (Chichester, 2010), 140-58 (at 153-7)
  • J.D. Ray, 'Egypt: Dependence and Independence (425-343 B.C.)', in Achaemenid History 1 (Leiden, 1987), 79-95.
  • von Beckerath, Jürgen (1964). Untersuchungen zur politischen Geschichte der zweiten Zwischenzeit in Ägypten. Ed. J.J. Augustin.
  • Wwilliam E.Arnold, The Passover Papyrus from Elephantine, Journal of Biblical Leteratur, No.1 1912