Alois von Spens-Booden

Alois von Spens-Booden, též Alois Spens z Boodenu nebo Alois svobodný pán von Spens-Booden[1] (7. července 1835 Těšín2. dubna 1919 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský soudce, státní úředník a politik, na konci 19. století moravský místodržící, v letech 1900–1902 ministr spravedlnosti Předlitavska ve vládě Ernesta von Koerbera.

Alois von Spens-Booden
Alois von Spens-Booden (1835–1919).jpg
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1905 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Ministr spravedlnosti Předlitavska
Ve funkci:
19. ledna 1900 – 16. října 1902
Předseda vládyErnest von Koerber
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFerdinand von Schrott
NástupceErnest von Koerber
12. moravský místodržitel
Ve funkci:
podzim 1893 – 1900
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceHermann von Loebl
NástupceKarel Emanuel ze Žerotína

Narození7. července 1835
Těšín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. dubna 1919 (ve věku 83 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
ChoťAntonie von Kuenburg
RodičeEmanuel von Spens-Booden starší
Příbuzníbratr: Emanuel von Spens-Booden (1831–1926)
Alma materOlomoucká univerzita
Karlo-Ferdinandova univerzita
Vídeňská univerzita
Profesesoudce
CommonsAlois von Spens-Boden
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Pocházel ze šlechtické rodiny Spensů z Boodenu. Studoval práva na Olomoucké univerzitě, Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a na Vídeňské univerzitě (1853–1857). V letech 1860–1864 působil jako okresní soudní aktuár v Čechách, pak až do roku 1872 pracoval na zemském soudu v Praze. Od roce 1872 byl radou zemského civilního soudu v Praze. V letech 1884–1890 byl prezidentem krajského soudu v Chebu. Od roku 1875 kromě toho zasedal ve vedení ústavu šlechtičen na Novém Městě pražském. V roce 1890 byl povolán na post na vrchním soudním dvoru ve Vídni a již roku 1891 přešel na post sekčního šéfa ministerstva spravedlnosti. Na podzim 1893 se stal moravským místodržícím coby kompromisní kandidát v době vyhrocené česko-německé polarizace, mimo jiné i proto, že ovládal oba zemské jazyky.[2]

Vrchol jeho politické kariéry nastal na počátku 20. století, kdy se za vlády Ernesta von Koerbera stal ministrem spravedlnosti. Funkci zastával v období 19. ledna 190016. října 1902.[3] Hned na počátku svého mandátu byl pověřen vedením zprostředkovatelské mise při velké stávce v ostravském uhelném revíru.[4] Profiloval se jako nestranický ministr, třebaže názorově měl blízko k německé liberální levici. Jako ministr se podílel na pokračující demontáži Badeniho jazykových nařízení. Věnoval se i otázce reformy vzdělávání soudců. Ve funkci ministra skončil kvůli nemoci, která dále zhoršila jeho neschopnost politického manévrování.[2]

V roce 1905 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[2]

Jeho bratr Emanuel von Spens-Booden (1831–1926) působil jako moravský politik a majitel velkostatku v Ropici.[2]

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=1862
  2. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950, S, s. 16. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-03-06]. Dostupné online. (německy) 
  3. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589–590. (česky) 
  4. Prohraná stávka se tiše měnila ve vítězství [online]. moravskoslezsky.denik.cz [cit. 2013-03-06]. Dostupné online. (česky)