Alois Fabián
Vojín Alois Fabián, (12. června 1895 Nedomice[1] – 22. října 1918 zajatecký tábor Giessen[2]) byl český voják, příslušník dobrovolnické roty Nazdar v rámci francouzské Cizinecké legie během první světové války ve Francii. Zahynul na následky zranění v německém zajetí na západní frontě, čímž se stal posledním padlým příslušníkem československých legií na západním válčišti.
| Alois Fabián | |
|---|---|
 Alois Fabián v roce 1915 | |
| Narození | 12. června 1895 Brandýs nad Labem  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 22. října 1918 (ve věku 23 let) zajatecký tábor Giessen  Německá říše |
| Příbuzní | Marie Čermáková (teta) |
| Civilní činnost | ? |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | vojín |
| Doba služby | 1914-1918 |
| Sloužil | Francouzská cizinecká legie |
| Složka | pěchota |
| Jednotka | rota Nazdar |
| Války | první světová válka |
| Bitvy | Bitva u Arrasu |
 multimediální obsah na Commons | |
Život editovat
Mládí editovat
Narodil se v obci Nedomice[pozn. 1] v rodině řeznického mistra Aloise Fabiána a jeho manželky Marie, rozené Svačinové.[1] Posléze odešel za prací do Paříže, kde byl v kontaktu s místní krajanskou komunitou.
Rota Nazdar editovat
Dne 28. července 1914, když Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Fabián se rozhodl nevrátit se do vlasti a bojovat za nenáviděné Rakousko a mezi prvními se s ostatními, zejména pařížskými Čechy, přihlásil do roty Nazdar. Ta vznikla 31. srpna 1914 v rámci Cizinecké legie z iniciativy zástupců francouzské pobočky Sokola a sociálně-demokratického spolku Rovnost. O vznik jednotky se zasadili zejména malíř František Kupka, Ernest Denis a jeho zeť a pozdější první československý důstojník Václav Dostal, opírající se o myšlenku vzniku samostatného Československa prosazovanou exilovou skupinou Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika.
Frontové nasazení editovat
Výcvik rota absolvovala v Bayonne, k bojovému nasazení byla odeslána v říjnu 1914 do kraje Champagne poblíž Remeše. Březovský je uváděn jako jeden z nejpříkladnějších vojáků, v rotě byl známým benjamínkem, nejmladším bojujícím v celé jednotce. Spřátelil se zde mj. s Karlem Bezdíčkem, praporečníkem roty Nazdar, či náčelníkem pařížského Sokola Josefem Pultrem.
Frontu se v té době podařilo stabilizovat a rota Nazdar žila běžným zákopovým životem.[4] V dubnu 1915 byla jednotka převelena do oblasti Artois, kde francouzská armáda připravovala ofenzivu a marocká divize měla být nasazena na jejím útočném hrotu. Cílem legionářů se stalo dobytí strategické vyvýšené kóty 140 poblíž Vimy. V říjnu 1915 se během bitvy u Arrasu s jednotkou zúčastnil těžkých bojů o kótu 140 u vesnice blízké vesnici Neuville-Saint-Vaast, při které rota utrpěla těžké ztráty, mj. padl Dostal, Bezdíček, Pultr a další. Rota Nazdar po tomto nasazení přestala formálně existovat a její zbylí členové byli zařazeni do jiných jednotek.
Zajetí editovat
Na začátku roku 1918 se pak přihlásil do samostatné jednotky československých dobrovolníků, se kterými byl odeslán na frontu do oblasti Friley. Následně pak byla jednotka přesunuta k Grandvilliers, kde se měla zúčastnit velkého spojeneckého útoku francouzské a britské armády a postupu na Amiens.
26. dubna 1918 zaútočila Fabiánova jednotka na dobře opevněné německé zákopy u lesíku Bois d'Hangard, kde utrpěla těžké ztráty – padlo zde 18 Čechoslováků. Fabián byl při útoku těžce raněn do břicha a zůstal ležet na bojišti.[5] Byl nalezen a ošetřen německými zdravotníky a odeslán do zajateckého tábora u města Giessen v Hesensku, kde se ze svého těžkého zranění léčil.
Jako řada jiných čs. legionářů na západní frontě, udržoval korespondenční kontakt s Marií Čermákovou, pařížskou Češkou, mecenáškou a psychickou oporou vojáků, a také Fabiánovou vlastní tetou. S tou si přes korespondenční službu Červeného kříže vyměnil ze zajetí několik dopisů.
Úmrtí editovat
Alois Fabián zemřel na následky svých bojových zranění 22. října 1918 v nemocnici zajateckého tábora Giessen, kde byl pohřben na zajateckém hřbitově. Byl poslední československou obětí západního bojiště.[5]
Po smrti editovat
Jeho jméno je uvedeno na památníku padlých ve světové válce na návsi v Nedomicích. Po roce 2000 mu byla na domě v Nedomicích, kde žil, odhalena pamětní deska.[6]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
Reference editovat
- ↑ a b Matrika narozených, Nedomice 1872-1899, snímek 152 [online]. SOA Praha [cit. 2022-03-29]. Dostupné online.
- ↑ Československá legie ve Francii : 1914-1918 . 1. díl. [s.l.]: [s.n.] 325 s. Dostupné online. S. 41.
- ↑ Databáze VHÚ: Záznam vojáka (Fabián Alois) [online]. Praha: Vojenský historický ústav [cit. 2022-03-29]. Dostupné online.
- ↑ Nadporučík Václav Dostál [online]. Válka.cz [cit. 2014-08-21]. Dostupné online.
- ↑ a b MAREŠ, B. Bratr Alois Fabián, hrdina a mučední. Legionářská stráž. 1936-06-19, roč. 1936, čís. 29, s. 4. Dostupné online. ISSN 1804-9192.
- ↑ Pamětní deska Alois Fabián. www.vets.cz [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2022-04-05]. Dostupné online.
Literatura editovat
- MAREŠ, Bohumil. Bratr Alois Fabián, hrdina a mučedník. Legionářská stráž [online]. 1935-09-08 a násl. (pokračování) [cit. 2022-03-29]. (dostupné online v NK ČR) Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Fabián na Wikimedia Commons
