Alladina a Palomid (Burghauser)

Alladina a Palomid (někdy psáno též Aladina a Palomid)je komorní opera o dvou dějstvích a osmi obrazech českého skladatele Jarmila Burghausera na vlastní libreto podle stejnojmenné loutkové hry belgického symbolistického básníka Maurice Maeterlincka. Vznikla v letech 1943–1944.

Alladina a Palomid
Žánr	komorní opera
Skladatel	Jarmil Burghauser
Libretista	Jarmil Burghauser
Počet dějství	2 (8 obrazů)
Originální jazyk	čeština
Literární předloha	Maurice Maeterlinck: Alladine et Palomides
Datum vzniku	1943–1944
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik

Jarmil Burghauser (1921–1997) už od dvanácti let studoval hudební skladbu u Jaroslava Křičky a Otakara Jeremiáše a koncem 30. let 20. století na sebe upozornil jako skladatel i veřejně. Aktivně skladatelsky působil i v době okupace, když současně navštěvoval Pražskou konzervatoř. V té době spolupracoval s ochotnickou Komorní zpěvohrou (existovala v letech 1938–1946) a pro ni napsal i komorní operu Alladina a Palomid na námět, který před ním z českých skladatelů zhudebnili již Osvald Chlubna (1922, uvedeno v Brně roku 1925 pod názvem Síla touhy) a Emil František Burian (1923, uvedeno až roku 1959 v Praze jako Pohádka o veliké lásce). Burghausera tento námět zaujal již jako desetiletého chlapce a první náčrtky, jež v konečné verzi pak zčásti využil, si učinil už v roce 1932.

Burghauserova první opera Alladina a Palomid nebyla nikdy uvedena na jevišti, brzy však následovaly další opery, Lakomec (1949) a Karolinka a lhář (1950–1953), které inscenovány byly.

Osoby

osoba	hlasový obor
Ablamor	bas
Astolena, dcera Ablamorova	mezzosoprán
Alladina	soprán
Palomid	tenor
první Palomidova sestra	soprán
druhá Palomidova sestra	mezzosoprán
třetí Palomidova sestra	alt
lékař	bas

Děj opery

1. dějství

(1. obraz – Zarostlý kout zahrady) Starý král Ablamor se sklání nad svou mladičkou otrokyní Alladinou. Zamiloval se do ní tak, jako ještě nikdy ve svém životě, a sní o tom, že s ním bude dívka sdílet jeho poslední léta. Políbí spící otrokyni. Ta se náhle probouzí: prý se jí zdál zlý sen. Zdálo se jí, že někoho zahlédla na cestě. Skutečně, přichází mladý rytíř vedoucí za uzdu svého koně. Je to Palomid a přijíždí na svou svatbu s Ablamorovou jedinou dcerou Astolenou. Ta se zdržela po cestě a dorazí později, zatímco Palomidovy sestry již očekávají snoubence na Ablamorově hradě.

Palomid vypráví, že trpěl smutkem a úzkostí, dokud nepotkal Astolenu, jejíž duše mu otevřela nový život. Současně však se navzájem pokradmo pozorují s Alladinou. Palomidův kůň vyleká Alladinina beránka. Král rytíři představuje svou otrokyni a všichni odcházejí do hradu. Alladina vypráví, že hrad je plný klikatých schodišť, chodeb a tajemných místností, do kterých málokdy pronikne světlo. Ablamor je překvapen, že málomluvná Alladina nachází pro příchozího tolik slov.

(2. obraz – Komnata s oknem do zahrady) Alladina vyhlíží z okna do zahrady. Ablamor jí vypráví o fontánách, které dal zřídit za smrt každé ze svých dcer, a mluví i o Palomidovi, jenž zdá se od příjezdu ztratil svou rozhodnost a energii. Král se snaží přesvědčit Alladinu, aby si s ním vyšla na večerní procházku, ale ta odmítá: cítí se trochu churava a málem omdlévá. Ablamor otevře náhle dveře místnosti a nalézá za nimi Palomida v jakémsi očarování. Oba muži se mlčky rozejdou.

(3. obraz – Komnata na hradě) Ablamor hovoří s Alladinou. Nevyčítá jí ani Palomidovi jejich city, ale prý je zahlédl líbat se pod Astoleniným oknem. Kárá ji za to, ale je jí ochoten vše odpustit. Jenže Alladina to popírá a chce odejít. Zamilovaný Ablamor jí v tom brání a pevně ji stiskne, až jí zapraští kosti; záhy ji však pustí, pláče a prosí o odpuštění a o soucit s Astolenou. Ze sedmi dcer mu zůstala naživu jediná a i ona ztrácela vůli k životu, dokud se neobjevil Palomid. Král tedy prosí za svou dceru. Alladina pláče a nedopovídá.

(4. obraz – Astolenina komnata) Palomid se přiznává Astoleně, že i když ji stále ctí a obdivuje, propadl lásce k jiné a nemůže již být s Astolenou šťasten. Astolena mu stírá slzy, a i když sama pláče, zamlouvá to a přijímá osud. Radí však Palomidovi, aby s Alladinou co nejdříve odešel, protože otec začíná mít podezření.

2. dějství

(5. obraz – Ložnice na hradě) Palomid vyzývá Alladinu, aby se připravila na odchod. Na hradě již nemohou zůstat; král se začíná chovat nesrozumitelně, bloudí po chodbách, chřestí svazkem velkých klíčů a zřejmě cosi chystá. Astolena a Palomidovy sestry již připravily na zítřek útěk obou milenců. Palomid slibuje Alladině, že ji odvede na zámek svého otce, daleko od pochmurného Ablamorova hradu. Vzpomínka na Astolenu jej však kruší a zastává se jí před Alladininými nešetrnými slovy.

(6. obraz – Chodba před Alladininou komnatou) Astolena zasvěcuje Palomidovy sestry do situace: vše je připraveno k jejich i Palomidově odjezdu, protože král začíná být nebezpečný, ale Alladina zmizela a Palomid bez ní neodejde. Přichází Ablamor se svazkem klíčů, prozpěvuje si a poté usíná na lavici. Přichází Palomid. Podaří se mu vyprostit spícímu králi z ruky klíče a otevírá Alladininu komnatu. Je zcela temná, ale nakonec zde Palomid, jeho sestry a Astolena naleznou spoutanou Alladinu a osvobozují ji. Za nimi vstoupí probuzená Ablamor, otevírá okenici a vpouští do komnaty světlo. Nic prý milencům nevyčítá: prý jednali tak, jak museli, a on také. Z jeho laskavých slov však zní neurčitá hrozba.

(7. obraz – Rozsáhlé podzemní jeskyně) Palomid a Alladina se probouzejí v temné jeskyni pod hradem; byli sem na králův rozkaz přineseni se svázanýma rukama a zavázanýma očima. Vzájemně si pomáhají zbavit se pout. Jsou konečně spolu zcela sami a jeskyně se jim jeví nádherná, plná kamenných květů a krásné modré vody. Tu je slyšet lámání kamene a z otvoru proudí do jeskyně světlo. Prostor se náhle jeví ošklivý a bezútěšný. Milenci se dohadují, že Ablamor se vrací dokonat svou pomstu. Ustupují před světlem až do vody a tonou. Tak je najdou Astolena a Palomidovy sestry, kteří je přišli zachránit.

(8. obraz – Chodba s mnoha dveřmi) Astolena vysvětluje lékaři, že se jim podařilo Palomida a Alladinu z mělké vody zachránit, ale od té doby leží v horečkách každý ve svém pokoji. Ablamor zmizel ještě ten den, kdy je uvrhl do sluje. Lékař varuje: milenci se mohou uzdravit, ale jen za podmínky naprostého klidu: nikdo na ně nesmí mluvit a především nesmějí mluvit oni sami. Jenže Palomid a Alladina nevydrží: přes stěnu na sebe volají, chtějí spolu uprchnout před světlem do svého světa, pozbyli touhy žít. Jejich hlasy postupně slábnou, až utichají. Astolena a Palomidovy sestry vstupují do místnosti s Palladinovým lůžkem; u úmrtního lože Alladinina je prázdno.

Instrumentace

Flétna, hoboj, klarinet, basklarinet, fagot, lesní roh, trubka, klavír, smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).

Literatura

• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 18. 

Portály: Hudba