Ali Riza Prohić

bosenskohercegovský islámský soudce

Ali Riza-efendija Prohić (1867 Gračanica, osmanská říše28. září 1942 Breka, Sarajevo, Nezávislý stát Chorvatsko) byl bosenskohercegovský islámský soudce bosňáckého původu.

Ali Riza Prohić
Narození 1867
Gračanica
Úmrtí 28. září 1942 (ve věku 74–75 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Pocházel z muslimské rodiny Prohićů, kteří se přistěhovali do severobosenské Gračanice kolem roku 1750 ze Sarajeva. Ali Rizův praděd zde vykonával funkci kajmakama, okresního náčelníka. Podle rodinné tradice do Sarajeva přišli z Užice a odtamtud zase s maloasijské Konyi.

Ali Riza se narodil do svazku obchodníka textilem hadži Mujagy Prohiće (1840–1905) a Nur Alibegović. Alibegovićové pocházeli z Užice v tehdejším Srbském knížectví, odkud byli roku 1862 vyhnáni a usadili se v Bosenském Šamci (tehdy Donja Azizija). V manželství se narodilo osm dětí, z toho pět synů. Mujaga byl členem městského zastupitelstva od roku 1886 do své smrti.

Mekteb a medresu, nižší a vyšší islámskou školu, navštěvoval v Gračanici, za dalším vzděláním v oblasti islámských věd roku 1882 odešel do Istanbulu. Když byla roku 1887 v Sarajevu otevřena Šarí‘atská soudní škola, vrátil se do vlasti a okamžitě nastoupil do prvního ročníku (absolvoval 1892[1]). Po škole pracoval jako justiční čekatel v Mostaru, nato od roku 1895 působil jako kádí v Tuzle, Bijeljině, Gradačci (od 1903) a nakonec v Sarajevu (od 1909). Roku 1913 byl jmenován soudcem tříčlenného senátu Vrchního šarí‘atského soudu v Sarajevu. Roku 1929 byl penzionován.

V první polovině 20. století patřil ke konzervatinímu křídlu duchovních Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, odmítal například laicizaci kléru a přílišné rozvolnění islámské morálky. Byl členem stavovského sdružení el-Hidaje.[2] V periodicích uveřeňoval články týkající se islámských temat, zejména pak s ohledem na společenské změny. Byl horlivým kritikem komunismu.

Prohić byl otcem pěti děti, čtyř synů (Husein, Hasan Tahsin, Ahmed a Muhamed) a jedné dcery (Lejla, vdaná Šehbajraktarević).

Duchovní byl pohřben na sarajevském hřbitově Grličića brdo v Sarajevu.[3]

ReferenceEditovat

  1. Spomenica šeriatske sudačke škole u Sarajevu: izdana prilikom pedesetgodišnjice ovoga zavoda (1887–1937). Sarajevo: Islamska dionička štamparija, 1937. S. 78. 
  2. SULJIĆ, Hifzija. Aki Riza eff. Prohić. Gračanički glasnik. 1998, roč. II, čís. 6, s. 22–23. 
  3. HALILBEGOVIĆ, Nihad. Ali Riza ef. Prohić: Život i djelo. Sarajevo: Halkomex, 2000. S. 21–48.