Wikipedie

Alfred Zeman

československý odbojář

Alfred Zeman (26. dubna 1909 Koryčany – 13. dubna 1945 Lipsko) byl československý odbojář. Před přepadením Československa v březnu 1939 působil u 20. pěšího pluku Michalovce, nato působil v odbojových skupinách v Janovicích nad Úhlavou a v Klatovech. Roku 1943 byl zatčen, vězněn a odsouzen za velezradu Velkoněmecké říše k trestu smrti stětím. Popraven byl v dubnu 1945 v Lipsku.

JUDr. Alfred Zeman
čet. asp. JUDr. Alfred Zeman, Michalovce 1938
čet. asp. JUDr. Alfred Zeman, Michalovce 1938
Narození26. dubna 1909
Koryčany
Úmrtí13. dubna 1945 (ve věku 35 let)
Lipsko
Vojenská kariéra
Hodnostčet-aspirant
Doba služby1937–1939
SložkaČeskoslovenská armáda
Jednotka20. pěší pluk Michalovce
Válkydruhá světová válka
VyznamenáníPamátní kříž na válku Československý válečný kříž 1939  

Život editovat

 
Diplom MUNI Brno
 
Válečný kříž 1939
 
Příslušníci klatovského gestapa
 
Zpráva služebny Sicherheitspolizei v Praze o vlivu české inteligence na odbojové hnutí, datovaná 13.6.1940[1]

Alfred Zeman se narodil v Koryčanech 29. dubna 1909 v rodině obuvnického mistra Jana Zemana a matky Karolíny roz. Hromádkové z Bučovic. V Bučovicích chodil do školy a absolvoval zde reálné gymnasium, ve studiu pokračoval v Brně na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, které ukončil státními zkouškami 1937, načež byl povolán do vojenské služby u 20. Pěšího pluku v Michalovicích.

Po přepadení ČSR 15.3.1939 byl 20. pěší pluk demobilizován a 16.3.1939 byl podle vojenského listu trvale dovolený. Odložená promoce na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (MUNI) v Brně se uskutečnila až 20.3.1939, a to jako poslední před uzavřením vysokých škol v Protektorátu Čechy a Morava a také za života tehdejšího rektora univerzity Arne Nováka (✞ 26.11.1939). Do služebního poměru nastoupil jako JUDr koncipient u okresního soudu v Bučovicích a po půl roce byl delegován na úřad práce v Prostějově. V červenci 1941 byl přeložen do Klatov jako přednosta Úřadu práce. Do Klatov dojížděl z bydliště v Janovicích nad Úhlavou.

Odboj v Janovicích nad Úhlavou editovat

Z podnětu revolučního národního výboru v Klatovech se utvořila napojená odbojová skupina v Janovicích n/Úhlavou z místních občanů. Janovický městský kronikář, ředitel místní školy, uvádí:

Vytvoření odbojové buňky v Janovicích byl tímto okresním tajným výborem pověřen JUDr Alfred Zeman, tehdy právní úředník na úřadě práce v Klatovech. Je bezesporu, že rozhodujícím činitelem, který zapojil Janovice v tak hojné míře do odbojové činnosti byl JUDr Alfréd Zeman.[1]

Odboj v Klatovech editovat

V Klatovech ve stejném období působila odbojová skupina Obrany Národa v čele s Gen. Dostálem, která z vojenských skladů zabezpečujících logistiku Československých hraničních pevnůstek, ukrývala zbraně a další výstroj k dalšímu použití. Na podzim 1942 se v Klatovech ustavil Národní revoluční výbor (NRV). Předsedou byl MUDr Karel Dobrouský, chirurg a primář klatovské nemocnice, gen. Dostál měl na starosti vojenskou složku, Alfred Zeman úsek veřejné správy.[2] Prostřednictvím Gen.Dostála byli napojeni na centrálu organizace Obrany národy. U vlastenců setrvávalo národní povědomí a povšechné přesvědčení, že po okupaci Sudet se zorganizuje revoluce a nejpozději v roce 1943 dojde ke zhroucení Německa, [1] což bylo v podstatě hrubé podcenění hitlerovské mašinérie, která se již opírala o víceleté zkušenosti a měla vybudované rozsáhlé represivní aparáty (Gestapo, Sicherheitsdienst) a v obsazených zemích síť místních udavačů, povětšinou německé národnosti, hlásících se k říšskému občanství, ale i domácích kolaborantů. Po příchodu Reinharda Heydricha na pozici zastupujícího říšského protektora Böhmen und Mähren, ihned vyhlásil 28. září 1941 1. stanné právo, které se odvozovalo od rozkazu Sicherheitspolizei a SD z 13.6.1940 v dokument "Vliv inteligence na vytváření českých odbojových skupin", podle kterého se prováděly represe proti domácí inteligenci, zatýkání, věznění koncentrační tábory a popravy. Příkladem je osud gen. Eliáše.

Klatovské Gestapo editovat

Gestapo svoji služebnu v Klatovech zřídilo bezprostředně po 15.3.1939 s působností pro celé jihozápadní Čechy. Velitelem se stal kriminální rada Heinrich Winkelhofer, který se vyznačoval brutalitou vůči pronásledovaným a zatčeným, ostatně stejně tak i jeho podřízení, zvláště v období 2. stanného práva, kdy v blízkém popravišti v Lubském lese nechal vykonat 73 poprav. Celkem je mu přičítáno zatčení 3260 osob, odsuny celých rodin do koncentračních táborů, zúčastňoval se stanných soudů, povětšinou končících odsouzením k trestu smrti a k bezprostřední popravě. Po osvobození byli všichni gestapáci pochytání a po právu Klatovským lidovým soudem odsouzení.[2]

Represe editovat

Po atentátu na Reinharda Heydricha vyhlášené 2. stanné právo bylo brutální odezvou, popravy, deportace do koncentračních táborů, všeobecné utrpení celých rodin, vypálení celých dědin (Lidice, Ležáky, aj.)[3]. Protinacistický odboj v Klatovech se obnovil na podzim 1942. Janovický kronikář uvádí:

"Ilegální organizace byla prozrazena tím, že spojka s organizací mezi v Plzní a v Prahou byla dopadena Gestapem a donucena vyzradit okresní spolupracovníky. … jiný je údaj, že se jednalo o sestřeleného parašutistu v Borovanech u Lužan u něhož se našla jména 77 členů odboje. Nevylučuje se i udání německým správcem pily v Janovicích" [1][p 1]

Po krutém vyslýchání gestapem v Klatovech byl Alfred Zeman vězněn v Praze na Pankráci, v říjnu 1943 převezen do Malé pevnosti v Terezíně, (tam v samotkách strávil 28 dnů od 29. října do 26. listopadu), v prosinci 1943 ve věznice Plötzensee v Berlíně, Charlottenburg-Nord, v březnu 1944 ve věznice Gollnowě, posléze v srpnu převezen do vazební věznice v Drážďanech, kde také působil Volksgerichtshof (Lidový soudní dvůr). V hlavním procesu soudního senátu s předsedou vrchním soudním radou (Oberlandesrat) Illnerem 27. září 1944 byl spolu s Gen. Dostálem a Františkem Margoldem (členové NRV v Klatovech) odsouzeni k trestu smrti. V rozsudku, je odůvodnění, ve kterém se uvádí (v překladu): 

"Dostál a Zeman založili tajnou organizaci Revoluční národní výbor s nepřátelským úmyslem proti Říši připravovat revoluci směřující k obnovení Českého státu“.[4]

Rozsudek měl být vykonán po schválení v Praze SS-gruppenführer(em) K.H.Frankem, vyžádané spisem odeslaným z Berlína 20.10.1944. V důsledku situace na válečných frontách a také zpožďovací taktice hlavního berlínského obhájce Dr. Astfalcka[p 2] Odsouzení přežili i pochod smrti z vybombardovaných Drážďan 15.2.1945 až do Lipska. Po celou tuto dobu usiloval fanatický nacista prokurátor Kutzner[5][p 3] o způsobu jak nechat vězně cestou popravit, až se mu to podařilo v Lipsku, kde dal sestavit popravčí četu a vybraných 32 vězňů 13.4.1945 nechal postřílet v kasárnách Golis.[6] Těla byla převezena na hřbitov Ostfriedhof a vhozena do společného hrobu.

Osvobození Lipska editovat

Po vstupu US jednotek George S. Pattona do Lipska 18.4.1945, [7][8] vyhledávací jednotka hrob odkryla a jednotlivá těla byla vložena do samostatných truhlic, avšak bez jmenné identifikace, seznam popravených se dohledal až v roce 1946.[6] Na žádost jedné pozůstalé rodiny z Prahy se dosáhlo souhlasu k exhumaci všech 32 pohřbených až v roce 1952 a podle vězeňských protokolů [p 4] provést forenzní identifikaci, která se u několika popravených podařila, mezi nimi i Alfreda Zemana a také gen.Dostála. Jejich hrobová místa byla zanesena do databáze hřbitova a zpřístupněna.[2]

Epilog editovat

Zpřesněný popis událostí 13.4.1945 se podařilo dohledat v německých archivech až po 70 letech. Je to historie dějů, kterých se ve válečných časech odehrává (a v historii mnohokrát) všude tam, kde zvítězí zbraně nad uměřeným rozumným lidským jednáním o vzájemných sporech. O to hůře když se do sporů vloží velmoci, sledující pouze svoje egoistické mocenské a zištné ekonomické zájmy. V historii lze ovšem dohledat příčiny kolapsů civilizací a rozpoznat jejich zákonitosti[9][p 5]

Galerie editovat

  •  
    Vojenský list 20. pěš.Pluk Michalovce z 16.3.1939
  •  
    Faksimile deníku "Svobodné Pošumaví" z 14.6.1946
  •  
    Památník kasárna Gholis, Lipsko
  •  
    Seznam popravených 13.4.1945, sestavený až v roce 1946
  •  
    Faksimile: Dr. Dieter Kürschner, Leipziger Volkszeitung 9.5.2012
  •  
    Památník,hrobové místo na Ostfriedhof a forensní identifikace Alfreda Zemana
  •  
    Památník na hřbitově Ostfriedhof v Lipsku
  •  
    Pamětní deska ve vestibulu Městského úřadu Klatov

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Svobodné Šumavsko 14.6.1946
  2. ↑ Dr. Hans Louis Astfalck (* 21. 8. 1879, Drážďany, Německo, + 9. 11. 1970 Drážďany, Německo) - po studiu práv se stal v Berlíně advokátem. Po roce 1933 vstoupil do NSDAP. Obžalované nezastupoval nejen před Lidovým soudem, ale také před ostatními soudy. Snažil se je hájit co nejlépe, poukazoval na procesní chyby a často se tak dostával do sporů se soudci, včetně neblaze proslulého Rolanda Freislera. Po válce nesměl povolání advokáta, coby člen nacistické strany, vykonávat. Mezitím svědčil u norimberského procesu, kde práci Lidového soudu v závěrečné fázi jeho činnosti označil za frašku, protože rozsudky už byly rozhodnuty dopředu. V roce 1950 se opět mohl k advokátní činnosti vrátit, ale díky svému věku odešel do důchodu.
  3. ↑ Helmuth Otto Kutzener byl vrchním soudním radou od 1932, členem NSDAP od 1933, říšským soudním radou od 22.2.1937. Po válce v roce 1946 zatčen a 22.6.1950 odsouzen jako válečný zločinec na doživotí (Archiv No Ip5 K-3267); ovšem 1956 byl amnestován a spokojeně dožil v Duisburgu
  4. ↑ Významný podíl na tom měl německý historik Dr. Dieter Kürschner (1935–2013), který je autorem rozsáhlých publikací o obětech nacismu v letech 1933–1945; v německých archivech dohledal dokumenty, zejména ke kontextu o událostech vražd 13. 4. 1945 v Lipsku a publikoval o nich souhrnné rozbory.
  5. ↑ "Kdo popírá minulost, popírá smysl sama sebe"

Reference editovat

  1. ↑ a b c HAVLÍK, Emanuel. Paměti města Janovice nad Úhlavou 1938-1945 [online]. Janovice nad Úhlavou: S. 489-495. Dostupné online. 
  2. ↑ a b STŘELEČEK, Jan. Protifašistický odboj a jeho památná místa na okrese Klatovy. Klatovy: OV Čs svazu protifašistických bojovníků a ONV Klatovy, 1985. 
  3. ↑ heydrichiáda [online]. Brno: 2005. Dostupné online. 
  4. ↑ Rozsudek: Im Namen des Deutchen Volkes [online]. Dresden: Volksgerichthof, 27.9.1944 [cit. 2016-10-30]. Kopie uložena v Okresním archivu Klatovy, složka spis ČSBS. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ Protokol Ip 5 K 3267 [online]. Dresden: Landsgericht Chemnitz, 1946 [cit. 2016-11-08]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ a b Předmětová komise dějepisu [online]. Plzeň: Gymnázium, Plzeň, Mikulášské nám. 23, 2001 [cit. 2016-10-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ Patton Striking for Leipzig, [online]. Sydney: Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ XVI. díl. Do Německa 1945. Č 10. [online]. 2015. Dostupné online. 
  9. ↑ BÁRTA, Miroslav; Martin Kovář. Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur. Minulost, současnost a budoucnost komplexních společností. [online]. Praha: Academia, 2011. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2036-9. 

Literatura editovat

  • CATTIN, Markus, Karl Heinz Kretzschmar, Dietr Kürschner, Illona Petzold. Leipziger Denkmale. Leipzig: Sax Verlag,Beucha, 2009. ISBN 978-3-86729-036-4. (německy) 
  • KÜRSCHNER, Dietr. Totschweigen ist die passive Form von Rufmord. Lepzig: Edition Hamouda, 2016. ISBN 9783958170223. (německy) 
  • KÜRSCHNER, Dietr. Leipzig als Garnisonsstadt 1866-1945/49. Lepzig: Leipziger Universitätsvlg, 2015. ISBN 9783865839077. (německy) 
  • BLATMEN, Daniel. The Death Marches-the final phase of Nazi genocide. Cambridge, Masschusetts, London: The Belknap Press of Harvard University Press, 2011. (anglicky) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alfred_Zeman&oldid=23731068“