Alexandr Romanovič Lurija

Alexandr Romanovič Lurija
Alexandr Romanovič Lurija
Rodné jméno	Александр Романович Лурия
Narození	3.jul. / 16. července 1902greg. nebo 16. července 1902; Kazaň, Ruské impérium
Úmrtí	14. srpna 1977 (ve věku 75 let); Moskva, RSFSR
Alma mater	Kazan State Medical University (do 1921); První moskevská státní lékařská univerzita I. M. Sečenova (do 1937)
Povolání	lékař, psycholog, speciální pedagog a antropolog
Zaměstnavatel	Lomonosovova univerzita
Ocenění	honorary doctor of the Maria Curie-Skłodowska University (1974); Řád rudého praporu práce; Cena M. V. Lomonosova; Leninův řád; Řád čestného odznaku; … více na Wikidatech
Rodiče	Roman Luriya
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Romanovič Lurija, rusky Александр Романович Лурия (16. července 1902, Kazaň – 14. srpna 1977, Moskva) byl sovětský psycholog a neuropsycholog židovské národnosti.

Byl profesorem Moskevské univerzity. Jeho nejznámější příspěvky se týkají paměti, jazyka a mentální retardace. Zpočátku byl propagátorem psychoanalýzy v SSSR, roku 1924 však potkal Lva Vygotského, který ho silně ovlivnil, Lurija se stal jeho žákem a posléze klíčovým představitelem jeho nového psychologického směru, tzv. kulturně-historické psychologie (spolu s Alexejem Nikolajevičem Leonťjevem). Známé jsou jeho výzkumy původního obyvatelstva ve Střední Asii z 30. let, které posílily jeho přesvědčení o determinaci mysli kulturním kontextem. Posléze se věnoval například studiu psychologie jednovaječných dvojčat, u nichž hledal odpověď, které aspekty mysli jsou vrozené, a které naučené. Během druhé světové války, kdy byl zaúkolován pomáhat vojákům Rudé armády se zraněním hlavy a poškozením mozku, vstoupil též na pole neuropsychologie. Byl 69. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.^[1]

Při studiu negramotných kmenů žijících v letech 1931 až 1932 v odlehlých oblastech Uzbekistánu doložil,^[2] že používání logiky a užívání sylogismů je nutné se naučit.^[3]

České překlady

LURIJA, Alexandr Romanovič. Malá knížka o velké paměti. Překlad Parolková, Olga. Praha: Portál, 2024. 184 s. ISBN 978-80-262-2201-9.

Odkazy

Reference

↑ Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152
↑ LURIJA, Aleksandr Romanovič. O historickém vývoji poznávacích procesů. Překlad Jaromír Janoušek. 1. vyd. Praha: Academia, 1976. 186 s.
↑ VOPĚNKA, Petr; SERVÍT, František. Eukleides, Základy. 2. vyd. Nymburk: OPS, 2008. 154 s. ISBN 978-80-903773-7-0.