Al-Mansúr

druhý chalífa z rodu Abbásovců

Al-Mansúr, celým jménem Abú Dža'far Abdalláh ibn Mohamed al-Mansúr, (asi 714, Humajma, Jordánsko7. října 778, poblíž Mekky) byl druhý chalífa z rodu Abbásovců, zakladatel Bagdádu a de facto i abbásovského chalífátu.

Al-Mansur
Statue of Abu Jaafar al-Mansur.jpg
Narození 714
Humeima
Úmrtí 7. října 775 (ve věku 60–61 let)
Bagdád
Nábož. vyznání islám
Manžel(ka) Musa al-Hamriyah
Děti Al-Mahdí
Jafar ibn Al-Mansur
Rodiče Mohammad ibn Ali Abbasi
Příbuzní Abú al-Abbás al-Saffáh a Ibrahim al-Imam (sourozenci)
Al-Hádí, Hárún ar-Rašíd, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4663558, Banuqa a Abbasa (vnoučata)
Funkce Abbasid caliph (754–775)
chalífa (754–775)
emír
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Abú Dža'far Abdalláh ibn Mohamed al-Mansúr se narodil asi v roce 714 v Humajmě v dnešním Jordánsku jako syn Muhammada ibn Alí ibn Abdalláha. Pocházel z rodu Abbásovců, kteří svůj původ odvozovali od al-Abbáse, strýce proroka Mohameda.[1]

Islámskému světu v době jeho narození panovala mocná dynastie Umajjovců, jež však v druhé čtvrtině 8. století začala upadat, což mělo za následek postupný rozklad říše. Al-Mansúrův otec zemřel v roce 744, kdy se novým umajjovským chalífou stal Marván II.[2]

Roku 747 vyslal imám Ibrahim, al-Mansúrův bratr, generála Abú Muslima do Chorásánu, aby zde rozpoutal povstání proti Umajjovcům. Abú Muslim slavil úspěchy – v Chorásánu sebral početné povstalecké vojsko,[3] které pak triumfálně protáhlo Íránem a vpadlo do Iráku.[4] Umajjovci však současně zajali Ibrahima, který pak zemřel v zajetí. Al-Mansúr se zbytkem rodiny v roce 749 uprchl z Jordánska do Kúfy v Iráku,[1] kterou mezitím dobyla povstalecká vojska. Zde Abbásovci zvolili za nového chalífu dalšího al-Mansúrova bratra, al-Saffáha. Ten roku 750 porazil Marvána II. v rozhodující bitvě u Velkého Zábu a opanoval Damašek, čímž se chopil vlády nad celým umajjovským chalífátem a založil takzvaný abbásovský chalífát.[4]

Abú Muslima al-Saffáh odměnil tím, že ho jmenoval místodržícím v Chorásánu.[3] Všechny Umajjovce Abbásovci postupně vyvraždili,[4] pouze s výjimkou Abd ar-Rahmána I., který uprchl do dnešního Španělska, kde v roce 756 založil Córdobský emirát.[5] Al-Saffáhova čtyřletá vláda probíhala ve znamení marné snahy o konsolidaci celé islámské říše, s níž prvnímu abbásovskému chalífovi al-Mansúr intenzivně pomáhal.[1] V roce 754 al-Saffáh zemřel[6] a al-Mansúr se chopil vlády.[1]

ChalífaEditovat

 
Zlaté dináry al-Mansúra

Ihned po nástupu na trůn se proti al-Mansúrovi postavil jeho ambiciózní strýc Abdalláh ibn Alí, jehož vzpouru nový chalífa potlačil díky pomoci Abú Muslima.[1] Chorásánského místodržícího ale vzápětí nechal zrádně usmrtit, čímž odstranil dalšího potenciálního soupeře o titul chalífy.[3] V reakci na Abú Muslimovu vraždu propuklo v Íránu několik povstání. Ještě v roce 755 se do čela Abú Muslimových přívrženců lačnících po pomstě postavil šlechtic Sunpadh, avšak al-Mansúr tuto chorásánskou revoltu krutě potlačil. Neuspělo ani povstání z roku 762, jehož vůdce se prohlašoval za proroka. V roce 757 al-Mansúr zasáhl rovněž proti ší'itské sektě Ravandianů z Chorásánu, která ho považovala za Boha.[1]

Roku 762 Abú Dža'far al-Mansúr zahájil stavbu nového hlavního města Bagdádu, kam přenesl své sídlo z Damašku. Tímto krokem chalífa značně upevnil abbásovskou moc. Zároveň tak reagoval na nepokoje v Basře a Kúfu. Založení Bagdádu souviselo také s vybudováním nového byrokratického aparátu říše.[7][1] Al-Mansúrova politika posílila teokratickou povahu chalífské moci. Abbásovci totiž na rozdíl od Umajjovců, kteří vystupovali spíše jako pouhá arabská knížata, zdůrazňovali zejména svou vazbu k Bohu a proroku Mohamedovi. Abú Dža'far v neposlední řadě zavedl tradici, že nový chalífa vždy přijme jméno vyjadřující milost boží. On osobně přijal právě jméno al-Mansúr („obdařený vítězstvím“).[8] Pro své vojenské a budovatelské činy je al-Mansúr považován za faktického zakladatele abbásovského chalífátu.[1]

Soudobé prameny al-Mansúra popisují jako vysokého štíhlého muže s hnědou pletí a řídkým plnovousem. Před smrtí al-Mansúr zajistil nástupnictví svého syna al-Mahdího. Zemřel v roce 775 na cestě do Mekky a byl pohřben poblíž svatého města.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i Al-Manṣūr | www.britannica.com [online]. Chicago: Encyclopædia Britannica, Inc., [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Tauer 1984, s. 71−72.
  3. a b c Abu Muslim [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. 
  4. a b c Tauer 1984, s. 73.
  5. CHALUPA, Jiří. Dějiny Španělska. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 752 s. ISBN 978-80-7422-525-3. S. 77–78. 
  6. Abu al-Abbas al-Saffah | www.britannica.com [online]. Chicago: Encyclopædia Britannica, Inc,, 2020-01-01 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Tauer 1984, s. 77.
  8. Tauer 1984, s. 77–80.

LiteraturaEditovat

  • TOYIB, Biodun. Abbasid Caliphate [online]. Abuja: School of Art and Social Sciences, National Open University of Nigeria [cit. 2021-01-11]. S. 34–42. Dostupné online. (anglicky) 
  • TAUER, Felix, 1984. Svět islámu: dějiny a kultura: nástin politického, sociálního, hospodářského a kulturního vývoje zemí, do nichž proniklo učení arabského proroka, od jeho vystoupení do konce první světové války. 1. vyd. Praha: Vyšehrad. 301 s. ISBN 80-702-1828-2. 

Externí odkazyEditovat

Chalífové
Předchůdce:
Abú al-Abbás al-Saffáh
754775
Al-Mansúr
Nástupce:
Al-Mahdí