Alžběta Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelská
Alžběta Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelská (30. září 1658, Wolfenbüttel – 15. března 1729, Meiningen) byla nejstarší dcerou vévody Antona Ulricha Brunšvicko-Wolfenbüttelského a jeho manželky Juliany Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Norburské. Druhým sňatkem s vévodou Bernardem I. se stala sasko-meiningenskou vévodkyní.
| Alžběta Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelská | |
|---|---|
| sasko-meiningenská vévodkyně | |
 | |
| Narození | 30. září 1658 Wolfenbüttel |
| Úmrtí | 15. března 1729 (ve věku 70 let) Meiningen |
| Manželé | Jan Jiří Meklenburský Bernard I. Sasko-Meiningenský |
| Potomci | Alžběta Ernestýna Sasko-Meiningenská Eleonora Frederika Sasko-Meiningenská Antonín August Sasko-Meiningenský Vilemína Luisa Sasko-Meiningenská Antonín Ulrich Sasko-Meiningenský |
| Rod | Welfové |
| Otec | Anton Ulrich Brunšvicko-Wolfenbüttelský |
| Matka | Alžběta Juliana Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Norburská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Alžběta Eleonora se poprvé provdala 2. února 1675 ve Wolfenbüttelu za prince Jana Jiřího Meklenburského, ten však zemřel již pět měsíců po svatbě. 25. ledna 1681 se třiadvacetiletá vdova v Schöningenu provdala podruhé, a to za ovdovělého vévodu Bernarda I. Sasko-Meiningenského. Manželství bylo šťastné, i když Alžběta nesdílela manželovy zájmy v alchymii a vojenství. Alžběta Eleonora byla velmi muzikální a její otec byl spisovatelem. Výrazně podněcovala manželův zájem o hudbu a literaturu.
Po manželově smrti se Alžběta Eleonora postavila na stranu nevlastního syna Arnošta Ludvíka I. a jeho ministra von Wolzogena, kteří chtěli samostatně vládnout, a spolu s nimi ignorovala závěť Bernarda I., že budou jeho synové vládnout společně. To vedlo k třiceti rokům bratrského sporu, v němž Alžběta Eleonora podporovala nevlastního syna Arnošta Ludvíka proti vlastnímu synovi Antonínu Ulrichovi. Antonín Ulrich se morganaticky oženil s Filipínou Alžbětou Cäsarovou, která nebyla šlechtického původu; Alžběta Eleonora se kní chovala velmi chladně.
Během vlády Arnošta Ludvíka I. se Meiningen rozvinul v centrum hudební kultury, a to z velké části díky Alžbětě Eleonoře. Rodinné spory ji přiměly opustit veřejný život a více se zabývat náboženstvím. Napsala několik chvalozpěvů.
Odkaz editovat
Palác Elisabethenburg v Meiningenu byl pojmenován po ní.
Potomci editovat
Z pětadvacet let trvajícího manželství s Bernardem I. se narodilo pět potomků:
- Alžběta Ernestýna Sasko-Meiningenská (3. prosince 1681 – 24. prosince 1766), abatyše v Gandersheimu
- Eleonora Frederika Sasko-Meiningenská (2. března 1683 – 13. května 1739), jeptiška
- Antonín August Sasko-Meiningenský (20. června 1684 – 7. prosince 1684)
- Vilemína Luisa Sasko-Meiningenská (19. ledna 1686 – 5. října 1753), ⚭ 1703 Karel Württembersko-Bernstadtský (11. března 1682 – 8. února 1745)
- Antonín Ulrich Sasko-Meiningenský (22. října 1687 – 27. ledna 1763), vévoda sasko-meiningenský,
- ⚭ 1711 Filipína Alžběta Caesarová (6. března 1683 – 4. srpna 1744), morganatické manželství
- ⚭ 1750 Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská (11. srpna 1730 – 7. září 1801)
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elisabeth Eleonore of Brunswick-Wolfenbüttel na anglické Wikipedii.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alžběta Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelská na Wikimedia Commons
| Sasko-meiningenská vévodkyně | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Marie Hedvika Hesensko-Darmstadtská |
1681–1706 Alžběta Eleonora Brunšvicko-Wolfenbüttelská |
Nástupce: Dorotea Marie Sasko-Gothajsko-Altenburská |
