Afwillit

minerál ze skupiny hydratovaných nesosilikátů

Afwillit je minerál ze skupiny hydratovaných nesosilikátů. Byl objeven roku 1925 na lokalitě Dutoitspan Mine v Kimberley, v Jižní Africe. Pojmenován byl taktéž roku 1925 a to Johnem Parrym a Frederickem Eugenem Wrightem. Jeho jméno bylo vytvořeno zkratkou jména bývalého vedoucího diamantového dolu De Beers, který působil v Jižní Africe, Alpheuse Fullera Williamse.

Afwillit
krystaly čirého afwillitu
krystaly čirého afwillitu
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecCa3(SiO3OH)2·2H2O
Identifikace
Barvabezbarvý nebo bílý
Vzhled krystaluMasivní nebo prizmatické krystalové tvary protáhlé do sloupců podobným turmalínu
Soustavamonoklinická
Tvrdost3 - 4
Leskskelný
Štěpnostdokonalá podle {101}, dobrá podle {100}
Index lomunα = 1,617
nβ = 1,620
nγ = 1,634
Vrypbílý
Hustota2,630 g ⋅ cm−3
Ostatnílom lasturnatý, je piezoelektrický

Vznik editovat

Tento minerál vzniká za působení kontaktní metamorfózy vápenců se silikáty a nezbytnou hydratací. Zdá se, že afwillite, stejně jako spurit nebo kalcit, se postupně separuje a shlukuje do fluid, které poté krystalizují. Laboratorní studie došly k závěru, že afwillite se formuje při teplotě nižší než 200 °C, dle rozboru obvykle okolo 100 °C.[1]

Vlastnosti editovat

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 3-4, křehký, hustota 2,63 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {101} a dobrá podle {100}, lom je lasturnatý. Je piezoelektrický.
  • Optické vlastnosti: Barvu má průzračně čirou nebo bílou. Vryp je bílý, lesk skelný a je průhledný i průsvitný.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Ca 35,11 %, Si 16,40 %, O 46,72 %, H 1,77 %. Může být také přítomné zanedbatelné množství nečistot prvků Al, Fe, Mg, F.

Výskyt editovat

Parageneze editovat

Často v asociaci s apofylitem, natrolitem, thaumasitem, merwinitem, spuritem, gehlenitem, ettringitem, portlanditem, hillebranditem, foshagitem, brucitem a kalcitem.

Využití editovat

Tento minerál nemá žádné specifické využití, avšak můžeme ho najít například v tuhnoucím betonu z portlandského cementu, kde dochází k potřebné hydrataci vápníkem bohatých silikátů.[2]

Související články editovat

Reference editovat

  1. Kusachi, I, Henmi, C. And Henmi K. (1989) Afwillite and jennite from Fuka, Okayama Prefecture. Japan. Miner J. 14, 279-292.
  2. http://www.minersoc.org/pages/Archive-MM/Volume_29/29-216-838.pdf Archivováno 27. 5. 2016 na Wayback Machine. Moody, K. M., 1952, The thermal decomposition of afwillite, The Mineralogical Society

Externí odkazy editovat