Aeritalia F-104S Starfighter

Aeritalia F-104S Starfighter
	F-104S ASA
Určení	záchytný stíhač/stíhací bombardér
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Aeritalia
Šéfkonstruktér	Lockheed
První let	22. prosince 1966
Zařazeno	1969
Vyřazeno	2004
Charakter	vyřazen ze služby
Uživatel	Aeronautica Militare; Turecké letectvo
Vyrobeno kusů	246
Vyvinuto z typu	Lockheed F-104 Starfighter
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aeritalia F-104S Starfighter byla licencovaná produkce italské varianty stíhacího letounu Lockheed F-104 Starfighter, která sloužila italskému letectvu Aeronautica Militare (AMI) od pozdních šedesátých let až do počátku 21. století. Do konce devadesátých let F-104S sloužila v Tureckém letectvu.

Vznik a vývoj

F-104S s podvěšenými střelami Sparrow a Sidewinder.

Typ začal vznikat pod označením Lockheed CL-901 jako společný projekt společností Lockheed a Aeritalia (původně Fiat Aviazione), která v té době licenčně vyráběla variantu F-104G, jehož cílem mělo být nahradit letouny F-86K Sabre, F-84F Thunderstreak a RF-84F Thunderflash ve výzbroji Aeronautica Militare, letectva italských ozbrojených sil, a v prosinci 1966 vzlétl první prototyp.

Od varianty F-104G se F-104S lišil zejména instalací výkonnější varianty proudového motoru General Electric J79-GE-19, namísto původní J79-GE-11A, a schopností nést protiletecké řízené střely AIM-7E Sparrow^[1] s poloaktivním radarovým naváděním. Označení varianty „S“ odkazuje právě na výzbroj střelami „Sparrow“.

Instalace novější pohonné jednotky vedla k změnám tvaru a velikosti vstupů vzduchu i výstupní trysky motoru, a umožnila zvýšení maximální rychlosti a stoupavosti, zkrácení délky startu, a zvětšení doletu, vzhledem k nižší spotřebě.^[1]

Turecký letoun F-104S, s kanónem M61 Vulcan v přídi, vystavený v istanbulském muzeu.

Další změny zahrnovaly zvětšení počtu závěsníků výzbroje na celkem devět (dva na koncích křídel, čtyři pod křídly, a tři pod trupem), instalaci dvou kýlových plošek pod zádí trupu a odstranění kanónu M61 Vulcan, aby bylo v trupu získáno místo pro elektronické systémy radarového navádění střel AIM-7 Sparrow.^[1] Některé exempláře, užívané jako stíhací bombardéry, však měly kanón nainstalován, a nedisponovaly pak pravděpodobně schopností nést střely Sparrow.^[1]

Italské letectvo začalo přebírat první vyrobené exempláře v roce 1968, a posléze převzalo celkem 205 kusů, které u něj tvořily výzbroj celkem 12 gruppi (perutí).^[1]

Koncem 80. let prošly italské letouny modernizačním programem „ASA“ (Aggiornamento Sistemi d'Arma - modernizace zbraňových systémů), v jehož rámci získaly možnost výzbroje protileteckými střelami italské výroby Selenia Aspide 1A a protileteckými střelami krátkého dosahu AIM-9L Sidewinder, nahrazujícími starší varianty AIM-9B.^[1]

Monument F-104S v Lignano

F-104S vystavený v Lignanu.

Stroj Aeritalia F-104S Starfighter najdeme v italském letovisku Lignano Pineta jako součást leteckého monumentu v kruhovém objezdu. Ten zahrnuje i vrtuli z bombardéru B-24 a připomíná tak nález jeho vraku ve vodě.

Uživatelé

Itálie Itálie
- Aeronautica Militare - odebralo 205 kusů.^[1]
Turecko Turecko
- Turecké letectvo - užívalo 40 kusů.^[1]

Specifikace

Třípohledový nákres

Údaje platí pro původní provedení F-104S^[2]

Technické údaje

Osádka: 1
Rozpětí křídel: 6,68 m^{[p 2]}
Délka: 16,66 m
Výška: 4,11 m
Plocha křídel: 18,21 m²
Hmotnost prázdného stroje: 6 760 kg
Vzletová hmotnost: 9 840 kg
Maximální vzletová hmotnost: 14 060 kg
Pohonná jednotka: 1 × proudový motor s přídavným spalováním General Electric J79-GE-19
Výkon pohonné jednotky:
- Suchý tah: 52,8 kN
- Tah s přídavným spalováním: 79,6 kN

Výkony

Maximální rychlost: 2 334 km/h ve výši 10 970 m
Cestovní rychlost: 982 km/h
Dolet: 2 494 km
Maximální dolet: 2 921 km
Akční rádius: 1 247 km
Praktický dostup: 17 680 m
Stoupavost: 278,33 m/s

Výzbroj

Hlavňová výzbroj: 1 × 20mm kanón M61 Vulcan (možnost)
Podvěsná výzbroj: různé kombinace až do hmotnosti 3 400 kg na 9 závěsnících:
- max. 4 × AIM-7 Sparrow
- AIM-9 Sidewinder
- letecké pumy a neřízené rakety

Odkazy

Poznámky

↑ Jeden kus byl ztracen při nehodě během letových zkoušek ještě před předáním Aeronautica Militare.
↑ Bez přídavných nádrží na koncích křídel.

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ PETZ, Daniel. F-104S - nejvýkonnější Starfighter. Historie a plastikové modelářství. Květen 1993, roč. III., čís. 05, s. 24–25. ISSN 1210-1427.
↑ Bowman a Vogelsang 2000, s.108

Literatura

BOWMAN, Martin W.; VOGELSANG, Matthias. Lockheed F-104 Starfighter. Ramsbury, Marlborough, Wiltshire: Crowood Press, 2000. 192 s. ISBN 1-86126-314-7. (anglicky)

Související články

Související vývoj

Lockheed F-104 Starfighter

Letadla podobného určení a období

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Aeritalia F-104S Starfighter na Wikimedia Commons
Lockheed F-104S Starfighter na www.valka.cz
(anglicky) Aeritalia (Lockheed) F-104S Starfighter na www.combataircraft.com

[2] Jeden kus byl ztracen při nehodě během letových zkoušek ještě před předáním Aeronautica Militare.

[4] Bez přídavných nádrží na koncích křídel.

[HPM-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ PETZ, Daniel. F-104S - nejvýkonnější Starfighter. Historie a plastikové modelářství. Květen 1993, roč. III., čís. 05, s. 24–25. ISSN 1210-1427.

[3] Bowman a Vogelsang 2000, s.108

[1]

[p 1]

[2]

[p 2]