Otevřít hlavní menu

Žores Alexandrovič Medveděv (Жоре́с Алекса́ндрович Медве́дев, * 14. listopadu 1925 Tbilisi15. listopadu 2018) byl ruský biolog a lidskoprávní aktivista.

Žores Alexandrovič Medveděv
Narození 14. listopadu 1925
Tbilisi
Úmrtí 15. listopadu 2018 (ve věku 93 let)
Londýn
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Alma mater Ruská státní zemědělská univerzita (do 1950)
Zaměstnavatelé Nikitsky Botanical Garden
Medical Radiological Research Center
Ruská státní zemědělská univerzita
National Institute for Medical Research
Ocenění Messenger Lectures (1974)
Příbuzní Roj Medveděv (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Narodil se v Tbilisi, jméno Žores dostal podle francouzského socialisty Jeana Jaurèse. Jeho dvojčetem je historik a publicista Roj Medveděv. Dětství prožil v Leningradě, kde jeho otec učil na Vojenskopolitické akademii do roku 1938, kdy byl v rámci Velké čistky zatčen a zemřel roku 1941 v gulagu. Žores byl povolán do Rudé armády a zúčastnil se bitvy na Tamaňském poloostrově, po zranění byl demobilizován a nastoupil na Moskevskou zemědělskou univerzitu, kterou absolvoval v roce 1950. Pracoval v Nikitské botanické zahradě, která patřila akademii věd, zabýval se studiem proteinů a stárnutí buněk. V roce 1963 byl přeložen do radiologického ústavu v Obninsku.

Napsal řadu prací, zabývajících se zasahováním sovětských orgánů do svobody vědeckého výzkumu, jako byl životopis Trofima Lysenka nebo kniha Mezinárodní vědecká spolupráce a státní hranice, která vyšla v USA, také sebral a samizdatem vydal doklady o porušování listovního tajemství v SSSR. Poté byl zbaven zaměstnání, prohlášen za duševně nemocného a hospitalizován v psychiatrické léčebně v Kaluze. Následovaly protesty řady sovětských i zahraničních intelektuálů, po kterých byl propuštěn. V lednu 1973 odcestoval na studijní pobyt do Londýna, během něhož ho Nejvyšší sovět SSSR zbavil sovětského občanství. Medvěděv zůstal s rodinou v Anglii i poté, co mu Michail Sergejevič Gorbačov občanství v roce 1990 navrátil. V roce 1973 spolupodepsal Druhý manifest humanismu, publikoval v západním tisku dosud utajovaná fakta o politickém zneužívání psychiatrie v SSSR, o kyštymské katastrofě i o Nedělinově katastrofě. V roce 1985 obdržel Rene Schubert Prize za přínos gerontologii. Vydal knihy Stalin a židovský problém a spolu s Rojem Medvěděvem Neznámý Stalin.

Externí odkazyEditovat