Žentourová jáma
Žentourová jáma (Göpel Schacht) byl prvním žentourovým černouhelným dolem v severní části návrší Landek v Petřkovicích.
| Žentourová jáma | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Jiné názvy | Göeppelschacht |
| Typ díla | žentourový důl |
| Maximální hloubka | 120 m |
| Těžba | černé uhlí |
| Poloha | |
| Obec | Petřkovice |
| Souřadnice | 49°52′23,52″ s. š., 18°16′6,24″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Ernst Wilhelm sv. p. Reibnitz byl zakladatelem a majitelem tzv. nových hlučínských kamenouhelných dolů, hloubených od roku 1812 v Petřkovicích. Štolové doly byly položeny na pozemcích náležejících k hlučínskému panství, jejich vlastnictví od něj ale bylo odděleno.[1] Od roku 1810 pozemky vlastnila Antonie Mikettová.[2]
První známý hlubinný důl v OKR byl založen Ernstem Wilhelmem sv. p. Reibnitz na návrší Landek mezi léty 1810 - 1820. [1] Založení hlubinného dolu si vynutily místní geologické poměry, které se vyznačovaly uložením slojí v synklinálním ohybu ze strmého do ležmého uložení a přitom ležící pod pokryvným útvarem s větší mocností. Sloje tedy nebyly dosažitelné pro štolové dolování důlními díly o potřebné kapacitě. Pokus otevřít tuto skupinu dědičnou slojí Reuter ze severního svahu Landeku se nezdařil. Využití štol z otvírky jižního úbočí Landeku znemožňovala velká vzdálenost k jejich ústím.
Nejvýznamnější součástí dolu byla Žentourová jáma / Ihme[pozn. 1], která měla nejdříve hloubku 75,5 m, zvětšenou vrtem do hloubky 120,9 m. Tím byla vyřešena hornická otvírka severního křídla skupiny slojí Juliana až Poustevník, které byly zpřístupněny pomocí mezislojového překopu. Jáma Ihme byla prvním důlním dílem, nad kterým byl v hlučínských dolech od roku 1823 používán žentour s koňským pohonem. Jáma sloužila k těžbě uhlí a také jako jáma větrní.
Pro chůzi lidí do dolu sloužila štola Růžena (Rosalie), která byla vyražena z úbočí Landeku v délce 183 m z údolí poblíž jámy Ihme směrem jižním až do sloje Nový.
Povrchové zařízení dolu a objekty pro nářadí a cechovnou se nacházelo ve vzdálenosti 180 m. Později byl areál dolu využíván pro bytové účely.[3]
V roce 1829 důlní pole včetně nových hlučínských dolů získalo olomoucké arcibiskupství. V roce 1835 jižně byl založen důl Anselm, který převzal těžbu z tohoto dobývacího pole. Žentourová jáma / Ihme postupně ztrácela na významu a zanikla.
Těžba uhlí editovat
Dobývaly se sloje petřkovických vrstev ostravského souvrství. Důl měl dvě patra, jedno podpatro, jednu jámu a jednu štolu.[4] První v hloubce štolového patra v hloubce 43,8 m, druhé v hloubce 74,2 m.
Údaje o dolu Ihme editovat
| Název | Druh jámy | Založení | délka štol v m | hloubka jámy v m | těžba | vytěženo | likvidace | dobývací pole v ha | poznámka |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Žentourová/Ihme | víceúčelová | 1810-1820 | 80[pozn. 2] | 1810-1850 | nevykazována odděleně od ostatních hlučínských dolů | nedohledáno | 19 | 1 jáma, 2 patra | |
| Růžena | chůze lidí | 1799 | 183,0 | do 1870 |
Odkazy editovat
Poznámky editovat
Reference editovat
- ↑ a b MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 17, 66.
- ↑ Nové hlučínské kamenouhelné doly [online]. hornictví.nfo, cit.2015-02-02 [cit. 2015-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-13.
- ↑ Od nálezu uhlí po utlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 214, 215.
- ↑ Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 206.
Související články editovat
Literatura editovat
- Uhelné hornictví v ostravsko-karviném revíru, Anagram 2003