Otevřít hlavní menu

Ženská národní rada

Ženská národní rada (ŽNR) (založena 1923 – úředně rozpuštěna 1942) byla vrcholná organizace ženského emancipačního hnutí v předmnichovském Československu. Sdružovala jednotlivé ženské spolky a koordinovala jejich činnost. Zakladatelkou ŽNR a její nejvýraznější vůdčí osobností byla česká politička, senátorka a novinářka Františka Plamínková.[1] Byla nejen její zakladatelkou, ale i její předsedkyní až do roku 1942. Cílem ŽNR bylo faktické zrovnoprávnění žen s muži v zaměstnání jakož i ve společenském životě. Za protektorátu byla činnost ŽNR postupně omezována a její funkcionářky byly gestapem sledovány, perzekvovány, zatýkány[p 1] a mnohdy i popravovány.[3]

Dějinný úvodEditovat

Už v první polovině 19. století byly na našem území patrné ženské emancipační tendence směřující k jejich hospodářskému osamostatnění cestou zrovnoprávnění žen v oblasti vzdělání a v oblasti uplatnění žen v zaměstnání. „Americký klub dam“ a „Ženský výrobní spolek český“ jsou toho dokladem.[4]

1918 až 1920Editovat

Po vzniku první republiky vyvstala v ženském emancipačním hnutí navíc aktuální otázka rovnoprávnosti žen i v politické oblasti. Volební právo ženám a jejich politické zrovnoprávnění jim zaručila až ústava z roku 1920. (Zásluhu na tom měl tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk.)[4]

Mezi válkamiEditovat

Uvést zrovnoprávnění (zakotvené v ústavě z roku 1920) do běžného života a společenské praxe – to byl úkol pro emancipační ženské hnutí v meziválečném období. Za tímto účelem vznikla v roce 1923 Ženská národní rada (ŽNR). Kromě její zakladatelky Františky Plamínkové zde působila aktivní obhájkyně ženských práv a její přítelkyně JUDr. Milada Horáková-Králová.[4] Milada Horáková byla tehdejší významnou českou feministkou a klíčovou osobností ŽNR.[p 2]

Po MnichovuEditovat

Ženská národní rada patřila mezi první organizace, které se ihned v roce 1938 přihlásily k manifestu Věrni zůstaneme a poté se staly základními kameny ilegální odbojové organizace PVVZ.[1]

S nástupem okupace se osudy mnoha žen, činných v ŽNR a především v politice, vyvinuly velmi dramaticky. Mnohé byly pronásledovány z rasových nebo politických důvodů (především komunistky nebo sociální demokratky), některé dokonce z obou současně. Ocitly se ve věznicích a koncentračních táborech, některé stihly emigrovat a jiné zemřely na popravištích.[1][p 3]

Za protektorátu došlo k zákazu činnosti ŽNR a v roce 1942 k jejímu oficiálnímu rozpuštění.[p 4]

Oblasti a formy působení ŽNR[4]Editovat

  • Osvěta a rozšíření informovanosti o politických právech mezi ženami
  • Pořádání přednášek s cílem změnit veřejné mínění ohledně postavení žen ve společnosti
  • Hájení práv žen formou připomínkování zákonů
  • Poukazování na nerovnoprávnost v konkrétních oblastech života
  • Diskuze s významnými osobnostmi tehdejšího politického života
  • Spolupráce se zahraničními spolky (ŽNR byla členem resp. československou pobočkou Mezinárodní rady žen (International Council of Women))
  • Boj za práva učitelek (především aby se mohly vdát a přitom dál pokračovat v učitelském povolání)[1]
  • Boj za volební právo žen[1]
  • Boj za rovnoprávnost žen s muži jak ve veřejném, tak v soukromém životě[1]

Výsledky práce ŽNR[4]Editovat

  • Značné změny v oblasti ženských práv
  • Zasadila se o reformu manželského práva (1919)[p 5]
  • ŽNR se snažila prosadit své návrhy do připravované revize jednotlivých částí občanského zákoníku – zejména o úpravě rodinného práva. Za tímto účelem spolek vytvořil Výbor pro reformu rodinného práva. V jeho čele stála Františka Plamínková, hlavní jednatelkou byla dr. Milada Horáková-Králová. První ucelený materiál k revizi byl Ženskou národní radou formulován v roce 1925.[1]
  • Velká pozornost byla věnována problematice manželské rozluky. Členky ŽNR navrhovaly, aby na manželovi zůstala povinnost starat se o bývalou manželku (tedy aby z jeho pojištění dostávala důchod, zhruba odpovídající vdovskému). Otázka rodinného práva se setkala s mimořádným zájmem veřejnosti a byla tolik připomínkována, že se jeho revize vlekla až do poloviny třicátých let.[1]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Odbojová pracovnice Anna Pollertová (rozená Baumová) se zapojila do protinacistického odboje velice záhy po okupaci naší vlasti a to především díky své předválečné činnosti pro ŽNR. V odbojové organizaci PVVZ působila jako tajemnice a důležitá spojka. Do práce pro odboj získala též svého bratra přírodovědce, fotografa a cestovatele RNDr. Jiřího Bauma. Anna Pollertová byla zatčena gestapem 21. října 1941, 14. listopadu 1944 byla odsouzena zvláštním senátem v Berlíně k trestu smrti. V lednu 1945 byla popravena v Berlíně-Plötzensee.[2]
  2. Angažovala se ve prospěch zrovnoprávnění žen v legislativě (ve smyslu nové ústavy z roku 1920). Podílela se na tvorbě nového občanského zákoníku na částech o rodině a ženské rovnoprávnosti, který však jako celek nebyl tehdy schválen.
  3. Vůdčí osobnost ŽNR Františka Plamínková po nástupu okupace odmítla emigrovat a dál se snažila pracovat v ŽNR. Poprvé byla zatčena 1. září 1939 a po propuštění byla nepřetržitě hlídána gestapem. Podruhé byla zatčena dva týdny po atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha a deportována do Malé pevnosti v Terezíně. Po dvou týdnech, 30. června 1942, byla popravena v Praze-Kobylisích.[1]
  4. Františka Plamínková byla v roce 1942 nacisty popravena.[4]
  5. Byl povolen fakultativní civilní sňatek, rozluka manželství (obdoba dnešního rozvodu), byl zrušen celibát veřejných zaměstnankyň.[4]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i VELKOVÁ, Lucie. Osud rodiny Jiřího Bauma a její odbojová činnost za Protektorátu. Ústí nad Labem, 2013. diplomová práce (Mgr.). UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ V ÚSTÍ NAD LABEM. Filozofická fakulta
  2. VELKOVÁ, Lucie. Osud rodiny Jiřího Bauma a její odbojová činnost za Protektorátu, diplomová práce, stručný obsah [online]. ÚSTÍ NAD LABEM: Filozofická fakulta UNIVERZITY JANA EVANGELISTY PURKYNĚ, 2013-04-20 [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. 
  3. Ženská národní rada [online]. encyklopedie.vseved.cz [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g Ženské spolky a Ženská národní rada [online]. dejinyvpohode.cz [cit. 2014-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-07. 

LiteraturaEditovat

  • PEŠÁKOVÁ, Kristýna. Ženské spolky jako cesta k ženskému vzdělávání [online]. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Ústav pedagogických věd, Bakalářská diplomová práce z oboru Sociální pedagogika a poradenství, 2006 [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. 
  • BUREŠOVÁ, Jana. NÁRODNĚ POLITICKÉ AKTIVITY ČESKÝCH ŽENSKÝCH POKROKOVÝCH SPOLKŮ V PRVNÍ POLOVINĚ 20. STOLETÍ [online]. ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS, FACULTAS PHILOSOPHICA HISTORICA, 2002 [cit. 2014-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-10-27. 

Související článkyEditovat