Žahalkovití

čeleď žahadlových blanokřídlých

Žahalkovití (Scoliidae) je čeleď žahadlových blanokřídlých patřící do nadčeledi Vespoidea (vosy). Čeleď zahrnuje asi 560 druhů, jež se dělí do dvou podčeledí.[1][2][3] Zástupci této čeledi jsou rozšířeni kosmopolitně a žijí i v palearktické oblasti. V Česku se vyskytují 3 až 4 druhy (výskyt jednoho je nejistý).[4][5]

Jak číst taxoboxŽahalkovití
alternativní popis obrázku chybí
Samice žahalky obrovské
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Podtřída křídlatí (Pterygota)
Řád blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád štíhlopasí (Apocrita)
Nadčeleď vosy (Vespoidea)
Čeleď žahalkovití (Scoliiade)
Latreille, 1802
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Druhy patřící mezi žahalkovité jsou středně velké až velké, silně stavěné, ochlupené a většinou výrazně zbarvené. Základní barvou je černá, která bývá kombinována se žlutou, cihlově červenou, případně bílou. Pohlavní dimorfismus není příliš výrazný. Samci dosahují o něco menší velikosti a jsou štíhlejší, hlavu mají útlejší a u některých druhů jinak zbarvenou. Vnitřní okraje očí jsou vykrojené. Tykadla samic se skládají z dvanácti článků, tykadla samců ze třinácti a jsou výrazně delší. Zadeček samců tvoří 7 článků (poslední obsahuje 3 trny), u samic jen 6.[3][5] Celková délka těla je různá (obvykle 10-30 mm), nicméně mezi žahalkovité se řadí i obzvláště velké druhy. Například žahalka obrovská (Megascolia maculata) dosahuje délky až 46 mm,[5] přičemž rekordní exempláři mohou mít i okolo 50 mm při rozpětí křídel asi 60 mm.[3] Jedná se tak o největšího zástupce blanokřídlých v Evropě a jednoho z největších na světě.[4]

Ekologie a chováníEditovat

Dospělí jedinci létají za slunných dní letních měsíců a sají nektar z květů a medovici. Samci těkavě poletují těsně nad povrchem terénu, některé druhy v rojích. Samice do roje někdy vlétnou. Samice vyhledávají na základě vibrací v zemi, nebo tlejícím dřevě, larvy velkých brouků (především z čeledi roháčovitých, vrubounovitých a nosatcovitých). Následně se k larvě pomocí kusadel a nohou prohrabou, ochromí ji žihadlem a buď na ní nakladou vajíčko a nechají ji na místě, nebo jí zatahují hlouběji do země (až 1 metr). Tam vytvoří komůrku a nakladou na larvu vajíčko. Po vylíhnutí se larva žahalky živí larvou brouka po dobu jednoho až dvou týdnů. Následně se zakuklí a přezimuje ve stádiu předkukly.[3][4][5]

TaxonomieEditovat

Čeleď žahalkovití se dělí na následující podčeledi a rody, nicméně klasifikace není ujednocená a jde pouze o informativní přehled:[2]

Podčeleď Proscoliinae

Podčeleď Scoliinae

Tribus Campsomerini

Tribus Scoliini

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. Family Scoliidae - Scoliid Wasps - BugGuide.Net. bugguide.net [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné online. 
  2. a b OSTEN, Till. Checkliste der Dolchwespen der Welt (Insecta: Hymenoptera, Scoliidae). Bericht der Naturf. Gesellschaft. 2005, s. 1-62. Dostupné online. 
  3. a b c d GRISSEL, E. E. Scoliid wasps of Florida. University of Florida Entomology and Nematology [online]. 2007 [cit. 2019-07-22]. Dostupné online. 
  4. a b c BOGUSCH, Petr. Vespoidea: Scoliidae (žahalkovití). ACTA ENTOMOLOGICA MUSEI NATIONALIS PRAGAE. 2007, čís. Supplementum 11, s. 165-170. Dostupné online. 
  5. a b c d MACEK, Jan, a kol. Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-1772-7. S. 200-205. 
  6. Profil taxonu tribus Tielidini Bradley, 1950. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-07-23]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat