Štíhlopasí
podřád hmyzu
Štíhlopasí (Apocrita) [1][2] jsou jeden ze dvou podřádů blanokřídlých. Oproti druhému podřádu, širopasým, mají zadeček spojen s hrudí úzkou stopkou, méně žilnatiny na křídlech.[3] Štíhlopasí zahrnují většinu druhů řádu blanokřídlých.[3]
![]() | |
---|---|
![]() Rhynchium brunneum z čeledi sršňovitých | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | členovci (Arthropoda) |
Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
Třída | hmyz (Insecta) |
Podtřída | křídlatí (Pterygota) |
Řád | blanokřídlí (Hymenoptera) |
Podřád | štíhlopasí (Apocrita) |
Nadčeledi | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
[4]Samice má kladélko (Terebrantes), které buď volně ční, nebo je zatažitelné, anebo sa přeměňuje v žihadlo (Aculeata), sloužící k obraně jedince a k omráčení kořisti. Larvy jsou beznohé.[4]
[4]U četných skupin je vyhraněná v různém stupni dokonalosti péče o potomstvo. Některé druhy vytvářejí státy, mnohé jsou velmi užitečné jako paraziti různého škodlivého hmyzu. V Evropě je celkem 18 nadčeledí, systém je zatím nejednotný.[4]
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Apocrita (štíhlopasí) [online]. BioLib [cit. 2015-08-20]. Dostupné online.
- ↑ MACEK, Jan, a kol. Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví. Praha: Academia, 2017.
- ↑ a b PECHLÁT, Jakub. Blanokřídlí [online]. 2005 [cit. 2015-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
- ↑ a b c d ZÁHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Praha: ARTIA, 1987.
LiteraturaEditovat
- ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Ilustrace František Severa. Praha: Artia, 1987. 182 s. (Barevný průvodce / Artia). Frontispis.
- MACEK, Jan, et al. Blanokřídlí České republiky. I., Žahadloví. Praha: Academia, 2010. 520 s. (Atlas). ISBN 978-80-200-1890-8. Obsahuje bibliografii a rejstříky.
Externí odkazyEditovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu štíhlopasí na Wikimedia Commons