Otevřít hlavní menu

Šang Lu (čínsky pchin-jinem Shāng Lù, znaky zjednodušené 商辂, tradiční 商輅​​; 16. března 141417. srpna 1486),[1] byl politik čínské říše Ming. Císař Ťing-tchaj ho na podzim 1449 jmenoval velkým sekretářem, roku 1457 ho nový císař Jing-cung poslal do výslužby. Po deseti letech ho císař Čcheng-chua povolal zpět do sekretariátu, přičemž od roku 1475 zastával pozici prvního velkého sekretáře. Po konfliktu s eunuchem Wang Č’em roku 1477 odešel ze státních služeb.

Šang Lu
Portrét Šang Lua v oficiální róbě
Portrét Šang Lua v oficiální róbě

první velký sekretář
Ve funkci:
1475 – 1477
Panovník Čcheng-chua
Předchůdce Pcheng Š’
Nástupce Wan An

velký sekretář
Ve funkci:
1467 – 1477
Panovník Čcheng-chua

velký sekretář
Ve funkci:
1449 – 1457
Panovník Ťing-tchaj

Narození 16. března 1414[1]
Čchun-an (Chang-čou, provincie Če-ťiang)
Úmrtí 17. srpna 1486[1]
Národnost Chan
Rodiče Shang Zhongxuan a Jie Shi(Mother of Shanglu)
Alma mater ťin-š’ (1445)
Náboženství konfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Šang Lu je čínské jméno, v němž Šang je příjmení a Lu osobní jméno.

JménoEditovat

Šang Lu používal zdvořilostní jméno Chung-caj (čínsky pchin-jinem Hóngzài, znaky zjednodušené 弘载, tradiční 弘載) a pseudonym Su-tching (čínsky pchin-jinem sùtíng, znaky 素廷). Obdržel posmrtné jméno Wen-i (čínsky pchin-jinem Wényì, znaky 文毅, „Kultivovaný a rozhodný“).

ŽivotEditovat

Šang Lu se narodil 16. března 1414, pocházel z okresu Čchun-an z okolí města Chang-čou v provincii Če-ťiang.[1] Studoval konfucianismus, úřednickými zkouškami prošel vynikajícím způsobem – byl první v provinčních (1435), metropolitních i palácových (obojí 1445) zkouškách, jako jediný učenec za tři staletí trvání říše Ming.[pozn. 1] Po zkouškách se stal členem akademie Chan-lin.[1]

V září 1449 upadl císař Jing-cung do mongolského zajetí, novým císařem se stal Ťing-tchaj, který jmenoval i nové velké sekretáře: Šang Lua a Pcheng Š’a (nejlepšího v palácových zkouškách 1448). Ve funkci zůstal po celou dobu vlády Ťing-tchaje.[1] Začátkem roku 1457, po převratu, kterým se k moci vrátil Jing-cung, jeden z vůdců nového režimu Š’ Cheng žádal odvolání dekretů minulého císaře za poslední rok. Šang Lu rozhodně odmítl,[3] načež byl jako spojenec ministra Jü Čchiena, silného muže Ťing-tchajova režimu, odsouzen k smrti. Rozsudek však císař Jing-cung zrušil a nechal ho žít v rodném okrese jako obyčejného poddaného.[1]

Po deseti letech, roku 1467, ho císař Čcheng-chua opět povolal do úřadu velkého sekretáře a po smrti kolegy Pcheng Š’a roku 1475 postoupil na jeho místo prvního velkého sekretáře. V čele velkých sekretářů stál pouze dva roky.[3] Roku 1477 totiž společně s ministrem vojenství Siang Čungem zaútočil na eunucha Wang Č’a, stojícího v čele útvaru tajné policie zvaného Západní křídlo a viněného ze zneužívání pravomocí a zatýkání a mučení nevinných. Císař se postavil na stranu Wang Č’a a odvolal jeho kritiky, včetně Šang Lua.[4]

Šang Lu byl obdivován pro své znalosti, stejně jako pro prostotu života, toleranci a rozhodnost.[5] Respekt si získal zejména odvahou a rozhodností, které ho dvakrát stály postavení.

Zemřel 17. srpna 1486,[1] za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-i, „Kultivovaný a rozhodný“.[3]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Své výjimečné postavení nejúspěšnějšího kandidáta si žárlivě střežil. U palácových zkoušek roku 1477 měli dva kandidáti – Wang Ao a Liou Ťien – šanci na stejný úspěch, tři prvenství, ale Šang Lu v čele zkušební komise ovlivnil jejich hodnocení (zkoušky v této fázi nebyly anonymní).[2]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1 (sv. 1), 023103833X (sv. 2). S. 1161. (anglicky) [Dále jen Goodrich]. 
  2. ELMAN, Benjamin. A Cultural History of Civil Examinations in Late Imperial China. London: Univ. of California Pr., 2002. ISBN 0-520-21509-5. S. 385–386. 
  3. a b c Goodrich, s. 1162.
  4. Goodrich, s. 301.
  5. TSAI, Shih-shan Henry. The eunuchs in the Ming dynasty. Albany: State University of New York Press, 1996. 290 s. ISBN 0-7914-2687-4. S. 115. (anglicky)