Řekomyšovití

Řekomyšovití (Thryonomyidae) je čeleď hlodavců z podřádu Hystricomorpha (dikobrazočelistných), infrařádu Hystricognathi.[1] Zahrnuje jediný rod řekomyš (Thryonomys) se dvěma druhy žijícími na západě, na východě a na jihu Afriky.

Jak číst taxoboxŘekomyšovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďřekomyšovití (Thryonomyidae)
Pocock, 1922
Rozšíření řekomyší v Africe
Rozšíření řekomyší v Africe
     Řekomyš africká
     Řekomyš menší
Rod
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řekomyši jsou velcí zavalití hlodavci. Přes svou velikost se však dokáží velmi rychle pohybovat. Žijí v savanách – oblastech s vysokou travou, která jim poskytuje úkryt a slouží i jako obživa.

VýskytEditovat

Řekomyši žijí v africkém kontinentu od subsaharské Afriky na severu až po Jihoafrickou republiku na jihu.[2] Obývají savany a další oblasti s vysokou travou.

Řekomyšovití se oddělili od ostatních hlodavců přibližně před 30 miliony lety: v Africe se jejich předci vyskytovali od oligocénu do současnosti, v Evropě a Asii během miocénu.

TaxonomieEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Řekomyš.

Známý je jen jeden rodThryonomys – který obsahuje dva druhy:[3]

rod Thryonomys – řekomyš

VzhledEditovat

Řekomyši patří mezi velké hlodavce. Tělo je 350-610 mm dlouhé, ocas měří 65-260 mm.[2] Váží 4–7 kg, ale jsou známi i jedinci do 10 kg. Srst je hrubá a naježená, podsada chybí. Na svrchní straně je těla hnědavá s nádechem dožluta nebo došeda, na spodní bělavá, někdy došeda. Ocas porostlý řídkými krátkými naježenými chlupy je u kořene hnědavý, ke konci špinavě bílý.

Tělo je velké a podsadité. Má krátké kulaté uši, jejichž konce vyčnívají nad srst. Na zadních nohách má čtyři prsty, na předních nohách pět, ale jen prostřední tři jsou plně vyvinuté. V silných čelistech má celkem 20 oranžových zubů – jejich zubní vzorec je

  • 1.0.1.3
  • 1.0.1.3

Samice mají dva až tři páry mléčných žláz.

Způsob životaEditovat

Řekomyši jsou aktivní především v noci. Přes svou zavalitost to jsou hbitá a rychlá zvířata, při vyrušení dokáží nečekaně rychle prchat hustou vegetací. Dobře plavou a potápějí se. Bylo zjištěno, že populační hustota je asi 1 jedinec na hektar.[2]

Jsou to býložravci – konzumují především trávu, rákos i kůru stromů, ale také ořechy, ovoce a jiné plody, které najdou na zemi. Řekomyši působí škody na plantážích cukrové třtiny, kukuřice, prosa, manioku nebo podzemnice olejné. Ohryzávají také kosti nebo i skály, zřejmě kvůli svým zubům.[2]

 
Ulovené řekomyši na trhu v Pobřeží slonoviny

V tropických oblastech mívají dva vrhy ročně, v jižní Africe obvykle jen jeden v období od června do srpna.[2] Po březosti trvající v průměru 155 dní rodí obvykle 4 mláďata. Ta váží kolem 129 g a mají otevřené oči, jsou osrstěná a brzy začínají běhat. Sexuálně dospívají ve věku jednoho roku. V zajetí se dožívají čtyř let.

Oba druhy řekomyší se často stává kořistí servalů nebo hadů (krajty).[4][5] Jsou však také loveny domorodým obyvatelstvem: jejich maso je ceněno více než hovězí, vepřové nebo skopové.[2] Proto se někdy chovají na farmách.

Stupeň ohroženíEditovat

Podle výzkumů IUCN nejsou populace ani jednoho druhu řekomyši zásadně ohroženy.[6][7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009 [cit. 2015-02-17]. Kapitola Hystricognathi. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Cane Rats, s. 1660-51. (anglicky) 
  3. Profil taxonu řekomyš [online]. BioLib [cit. 2015-02-19]. Dostupné online. 
  4. Profil taxonu řekomyš africká [online]. BioLib [cit. 2015-02-19]. Dostupné online. 
  5. Profil taxonu řekomyš menší [online]. BioLib [cit. 2015-02-19]. Dostupné online. 
  6. HOFFMANN, M. Thryonomys swinderianus [online]. IUCN, 2008 [cit. 2015-02-20]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2014.3). Dostupné online. (anglicky) 
  7. HOFFMANN, M. Thryonomys gregorianus [online]. IUCN, 2008 [cit. 2015-02-20]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2014.3). Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat