Řadová číslovka

Řadová číslovka je číslovka, která vyjadřuje pozici objektu v řadě, tedy např. první, druhý, třetí, čtvrtý, … Tímto způsobem se každému prvku řady přidělí přirozené číslo, které slouží jako jeho index a ukazuje, jak „daleko“ od počátku řady prvek leží. Řadové číslovky gramaticky zpravidla fungují jako přídavné jméno či příslovce.

Koncept řadových číslovek v matematice zobecňují ordinální čísla.

Řadové číslovky v češtiněEditovat

Řadové číslovky označují pořadí (odpověď na otázku kolikátý?): osmý, poněkolikáté. Gramaticky jsou zpravidla ve funkci přídavného jména nebo příslovce, čemuž odpovídá i skloňování. Číslovky první, třetí a tisící se skloňují podle vzoru jarní, ostatní adjektiní číslovky podle vzoru mladý.

Při použití číslic se řadové číslovky vyznačují doplněnou tečkou: 13. den, 20. místo, Karel IV. atd.. Zápis číslicí reprezentuje číslovku ve všech jejích pádech, tj. při skloňování se před tečku ani za tečku žádná pádová koncovka nepřipisuje. Nahrazovat tečku v zápise koncovkou řadové číslovky připojenou za číslo, ať už se spojovníkem nebo bez spojovníku, je v češtině považováno za chybné.

Pokud je číslovka uvedena až za slovem označujícím počítanou věc, pak se číselný zápis řídí tím, jako by šlo o číslovku základní (v roce 1998, bastion XIII), a to i v případech, kdyby by ji bylo možno číst i jako číslovku řadovou (na straně 22 = na straně dvacáté druhé). Číslování panovníků je však vždy interpretováno jako řadové číslovky a v češtině se píše římským číslem s tečkou (Karel IV., Benedikt XVI.).

Psaní řadových číslic pomocí tečky za číslem je poměrně ojedinělý způsob, čeština jej převzala z němčiny, dále tento způsob alespoň částečně využívá i několik dalších jazyků (slovenština, slovinština, srbština, finština), avšak například srbština jej používá jen ve spojení s arabskými čísly a nikoliv s římskými, finština zase pouze v základním tvaru v prvním pádu. Některé autokorekční systémy nepočítají s tím, že by za tečkou mohla pokračovat věta, a následujícímu slovu automaticky vnucují velké počáteční písmeno.

Při vypsání celé číslovky slovem (třináctý den, dvacáté místo, posté) se používají obecná pravidla pro psaní přídavných jmen, resp. příslovcí.[1]

Aplikace na jiná než přirozená číslaEditovat

Řadová číslovka „nultý“, případně řadové číslovky vztahující se k jiným nepřirozeným číslům (záporná čísla, zlomky), vznikly extrapolací nebo interpolací řadového číslování bodových prvků na číselné ose.

Počítáme-li například poledníky v intervalu jednoho stupně a poledník pro zeměpisnou délku 1 stupně nazveme prvním poledníkem, pak v zeměpisné délce 0 stupňů budeme mít 360. poledník, díky extrapolaci však o něm lze mluvit i jako o nultém poledníku a obdobně lze na základě interpolace uvažovat například dvouapůltý poledník. Zde však již nejde o řadové číslovky v pravém smyslu slova.

Pořadí číselných intervalůEditovat

Pokud řadovými číslovkami neoznačujeme body na číselné ose, ale číselné intervaly (úseky), pak je nutno pamatovat na to, že půlnočním časem 0:00 začíná první hodina dne, nikoliv nultá, a narozením začíná první rok života, nikoliv nultý. Třetí hodina na hodinách odbíjí v okamžiku, kdy je dovršena, a podobně 18. narozeniny má člověk v den, kdy osmnáctý rok svého života dokončil, nikoliv když jej zahajuje. To koliduje s těmi formami vyjádření, kde udáváme počet dokončených (celých) úseků, tedy číslo o jednu menší, než je pořadí aktuálního úseku: udává-li někdo, že mu je 13 let, znamená to, že aktuálně prožívá již 14. rok svého života. Čas 8:35 je součástí 9. hodiny dne a rok 1867 patří k 19. století, nikoliv k 18.

ReferenceEditovat