Otevřít hlavní menu
Tento článek je o diplomatovi ze 17. a 18. století. O srbském despotovi z 15. století pojednává článek Đorđe Branković (despota).

Đorđe Branković (srbsky Ђорђе Бранковић, 1645 Ineu –1711 Cheb) byl sedmihradský a valašský diplomat srbské národnosti, jehož činnost byla namířena proti Osmanské řiši.

Đorđe Branković
Count Đorđe Branković, Franz Schilhabel, 1849.jpg
Narození 1645
Ineu
Úmrtí 19. prosince 1711 (ve věku 65–66 let)
Cheb
Místo pohřbení Krušedol (45°7′10″ s. š., 19°56′43″ v. d.)
Povolání historik a diplomat
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Působil jako sedmihradský vyslanec u Osmanské říše, posléze jako valašský vyslanec ve Vídni. V této roli navrhl císaři Leopoldovi I. vytvoření balkánského království. Sám se nechal uznat srbským patriarchou Arsenijem za potomka srbského vládnoucího rodu Brankovićů, ačkoliv spojení s nimi bylo neprokázané.[1]

Po zahájení protiosmanského tažení Habsburků roku 1688 Branković vyzval balkánské křesťany k povstání. Habsburská monarchie se však začala obávat vzniku samostatného státu pod jeho vedením, a proto ho Ludvík Bádenský roku 1689 nechal zatknout. V letech 1689–1691 byl Branković internován ve Vídni, mezitím byl roku 1691 prohlášen srbským despotou. Ve Vídni zůstával v kontatku se Srby, a proto byl posléze převezen do internace na hradě v Chebu, kde zůstal do konce života. V Chebu sepsal rozsáhlé dějepisné dílo Slavo-srbská kronika.[1]

V roce 1743 byly jeho ostatky přemístěny do kláštera Krušedol.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 140. Dále jen „Dějiny Srbska“. 
  2. Dějiny Srbska, s. 581