Tim Pütz

německý tenista

Tim Pütz (* 19. listopadu 1987 Frankfurt nad Mohanem) je německý profesionální tenista. Na grandslamu zvítězil s Mijou Katovou ve smíšené čtyřhře French Open 2023. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál osm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a devatenáct ve čtyřhře.[2]

Tim Pütz
Tim Pütz na French Open 2019
Tim Pütz na French Open 2019
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození19. listopadu 1987 (36 let)[1]
Místo narozeníFrankfurt nad Mohanem, Západní Německo[1]
BydlištěUsingen, Německo[1]
Výška185 cm[1]
Hmotnost78 kg[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 826 031 USD
Dvouhra
Poměr zápasů1–2
Tituly0 ATP, 7 ITF
Nejvyšší umístění163. místo (2. února 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2015)
French Open3. kolo kvalifikace (2015)
Wimbledon2. kolo (2014)
US Open1. kolo kvalifikace (2013, 2014)
Čtyřhra
Poměr zápasů161–98
Tituly8 ATP, 15 challengerů, 4 ITF
Nejvyšší umístění7. místo (29. srpna 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Openčtvrtfinále (2020, 2021, 2023)
Wimbledonsemifinále (2023)
US Open3. kolo (2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Openvítěz (2023)
US Open1. kolo (2022)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230802a2. srpna 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2015 na 163. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2022 na 7. místě. Trénuje ho Dominik Meffert. Připravuje se v Mnichově.[3][1]

V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 lisabonskou světovou baráží proti Portugalsku, v níž vyhrál s Janem-Lennardem Struffem pětisetovou čtyřhru. Němci zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 13–1 ve čtyřhře.[4]

Německo reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Ve druhém kole mužské čtyřhryKevinem Krawietzem podlehli Britům Andymu Murraymu a Joeovi Salisburymu.

Tenisová kariéra editovat

V prvním kole kvalifikace US Open 2013 mu krajan Julian Reister uštědřil v závěrečné sadě tzv. zlatý set, když v jejím průběhu nevyhrál ani jednu výměnu.[5] Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2014 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Slovák Andrej Martin, Belgičan Ruben Bemelmans a Maďar Márton Fucsovics. V úvodním kole wimbledonské dvouhry přehrál Teimuraze Gabašviliho, než skončil na raketě šestnáctého nasazeného Itala Fabia Fogniniho. Podruhé si dvouhru zahrál na Australian Open 2015 opět po zvládnutém kvalifikační soutěži. V melbournském singlu na úvod podlehl Donaldu Youngovi ve čtyřech sadách.[6]

 
Na Monte-Carlo Masters 2022

Mimo grandslam na okruhu ATP Tour debutoval květnovou čtyřhrou na Geneva Open 2017, do níž obdržel se Švýcarem Johanem Niklesem divokou kartu. Po odstoupení dvou soupeřů odehráli první zápas až v semifinále, v němž nestačili na Kolumbijce Juana Sebastiána CabalaRobertem Farahem. První singlové kvalifikace se zúčastnil již na travnatém Gerry Weber Open 2014 v Halle. Na túře ATP však nikdy neprošel kvalifikačním sítem do hlavní soutěže, když do července 2021 neuspěl ve třinácti kvalifikacích. Premiérové finále si zahrál ve stuttgartském deblu MercedesCupu 2018, kde startoval s krajanem Philippem Petzschnerem. V boji o titul na travnatém turnaji zdolali švédsko-polský pár Robert Lindstedt a Marcin Matkowski po dvousetovém průběhu, když nečelili ani jedné brejkové hrozbě. Bodový zisk mu zajistil posun na nové kariérní maximum, 79. místo žebříčku čtyřhry.[7] Poté ovládl i mnichovský debl BMW Open 2019, v páru s Dánem Frederikem Nielsenem po závěrečném vítězství nad brazilsko-indickým duem Marcelo Demoliner a Divij Šaran.[8]

Do čtvrtfinále grandslamu se probojoval s Nielsenem v deblu French Open 2020. Před branami semifinále však odešli poraženi z třísetové bitvy proti Cabalovi s Farahem. Dvě ze tří sad rozhodl až tiebreak, včetně rozhodujícího dějství v poměru míčů 7:9. V únoru 2021 triumfoval s Monačanem Hugem Nysem na challengeru v italské Bielle. První turnaj na túře ATP spolu odehráli o dva měsíce později na dubnovém Andalucia Open 2021. V květnu již vyhráli dva turnaje ve dvou týdnech, když nejdříve ovládli portugalský Estoril Open 2021[9] a poté Lyon Open 2021.[10] První grandslamovou trofej vybojoval s Japonkou Mijou Katovou ve smíšené čtyřhře French Open 2023. Ve finále zdolali kanadsko-novozélandský pár Bianca Andreescuová a Michael Venus. Pařížský mix ovládl jako třetí německý tenista po Aussemové z roku 1930 a Grönefeldové z roku 2014.[11]

Finále na Grand Slamu editovat

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0) editovat

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2023 French Open antuka   Miju Katová   Bianca Andreescuová
  Michael Venus
4–6, 6–4, [10–6]

Finále na okruhu ATP Tour editovat

Čtyřhra: 15 (8–7) editovat

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–1 Č)
ATP Tour 500 (3–2 Č)
ATP Tour 250 (4–4 Č)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. červen 2018 Stuttgart, Německo tráva   Philipp Petzschner   Robert Lindstedt
  Marcin Matkowski
7–6(7–5), 6–3
Vítěz 2. květen 2019 Mnichov, Německo antuka   Frederik Nielsen   Marcelo Demoliner
  Divij Šaran
6–4, 6–2
Vítěz 3. květen 2021 Estoril, Portugalsko antuka   Hugo Nys   Luke Bambridge
  Dominic Inglot
7–5, 3–6, [10–3]
Vítěz 4. květen 2021 Lyon, Francie antuka   Hugo Nys   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
6–4, 5–7, [10–8]
Vítěz 5. 18. července 2021 Hamburk, Německo antuka   Michael Venus   Kevin Krawietz
  Horia Tecău
6–3, 6–7(3–7), [10–8]
Vítěz 6. 7. listopadu 2021 Paříž, Francie tvrdý (h)   Michael Venus   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
6–3, 6–7(4–7), [11–9]
Finalista 1. 13. února 2022 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h)   Lloyd Harris   Robin Haase
  Matwé Middelkoop
6–4, 6–7(5–7), [5–10]
Vítěz 7. 26. února 2022 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý   Michael Venus   Nikola Mektić
  Mate Pavić
6–3, 6–7(5–7), [16–14]
Finalista 2. 12. června 2022 Stuttgart, Německo tráva   Michael Venus   Hubert Hurkacz
  Mate Pavić
6–7(3–7), 6–7(5–7)
Finalista 3. 19. června 2022 Halle, Německo tráva   Michael Venus   Marcel Granollers
  Horacio Zeballos
4–6, 7–6(7–5), [12–14]
Finalista 4. 31. července 2022 Kitzbühel, Rakousko antuka   Michael Venus   Pedro Martínez
  Lorenzo Sonego
7–5, 4–6, [8–10]
Finalista 5. 21. srpna 2022 Cincinnati, Spojené státy tvrdý   Michael Venus   Rajeev Ram
  Joe Salisbury
6–7(4–7), 6–7(5–7)
Finalista 6. 23. dubna 2023 Mnichov, Německo antuka   Kevin Krawietz   Alexander Erler
  Lucas Miedler
3–6, 4–6
Finalista 7. červen 2023 Stuttgart, Německo tráva   Kevin Krawietz   Nikola Mektić
  Mate Pavić
6–7(2–7), 3–6
Vítěz 8. červenec 2023 Hamburk, Německo antuka   Kevin Krawietz   Sander Gillé
  Joran Vliegen
7–6(7–4), 6–3

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF editovat

Legenda
Challengery (0 D; 15 Č)
ITF (7 D; 4 Č)

Dvouhra (7 titulů) editovat

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. říjen 2011 Leimen, Německo tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert 6–3, 6–3
2. září 2012 Sarreguemine, Francie koberec (h)   Elie Rousset 7–5, 6–2
3. leden 2013 Bagnoles, Francie antuka (h)   Márton Fucsovics 6–0, 4–1skreč
4. březen 2013 Gatineau, Kanada tvrdý (h)   Austin Krajicek 6–2, 6–4
5. červen 2013 Essen, Německo antuka   Steven Moneke 6–2, 7–5
6. září 2013 Forbach, Francie koberec (h)   Oscar Otte 6–2, 6–2
7. srpen 2017 Neuchatel, Švýcarsko antuka   Hirojasu Ehara 6–2, 6–2

Čtyřhra (19 titulů) editovat

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. září 2011 Kempten, Německo antuka   Steven Moneke   Andre Wiesler
  Marcel Zimmermann
6–2, 6–3
2. srpen 2012 Wetzlar, Německo antuka   Steven Moneke   Andre Begemann
  Alejandro Figueroa
6–2, 6–0
3. prosinec 2012 Jakarta, Indonésie tvrdý   Michael Venus   Brydan Klein
  Dane Propoggia
7–5, 6–3
4. březen 2013 Gatineau, Kanada tvrdý (h)   Moritz Baumann   Adam El Mihdawy
  Peter Polansky
7–6(7–0), 6–1
1. srpen 2013 Liberec, Česko antuka   Rameez Junaid   Colin Ebelthite
  Lee Hsin-han
6–0, 6–2
2. listopad 2013 Ortisei, Itálie tvrdý (h)   Christopher Kas   Benjamin Becker
  Daniele Bracciali
6–2, 7–5
3. duben 2014 Saint-Brieuc, Francie tvrdý (h)   Dominik Meffert   Philipp Marx
  Victor Baluda
6–4, 6–3
4. květen 2014 Heilbronn, Německo antuka   Andre Begemann   Jesse Huta Galung
  Rameez Junaid
6–3, 6–3
5. únor 2015 Vratislav, Polsko tvrdý (h)   Philipp Petzschner   Frank Dancevic
  Andriej Kapaś
7–6(7–4), 6–3
6. září 2016 Sibiu, Rumunsko antuka   Robin Haase   Jonathan Eysseric
  Tristan Lamasine
6–4, 6–2
7. září 2017 Janov, Itálie antuka   Jan-Lennard Struff   Guido Andreozzi
  Ariel Behar
7–6(7–5), 7–6(10–8)
8. leden 2018 Nouméa, Nová Kaledonie tvrdý   Hugo Nys   Alejandro González
  Jaume Munar
6–2, 6–2
9. březen 2018 Jokohama, Japonsko tvrdý   Tobias Kamke   Sančai Ratiwatana
  Sončat Ratiwatana
3–6, 7–5, [12–10]
10. březen 2018 Lille, Francie tvrdý (h)   Hugo Nys   Džívan Nedunčežijan
  Purav Radža
7–6(7–3), 1–6, [10–7]
11. květen 2018 Aix-en-Provence, Francie antuka   Philipp Petzschner   Guido Andreozzi
  Kenny de Schepper
6–7(3–7), 6–2, [10–8]
12. duben 2019 Tunis, Tunisko antuka   Ruben Bemelmans   Facundo Argüello
  Guillermo Durán
6–3, 6–1
13. listopad 2019 Bratislava, Slovensko tvrdý (h)   Frederik Nielsen   Roman Jebavý
  Igor Zelenay
4–6, 7–6(7–4), [11–9]
14. listopad 2019 Helsinky, Finsko tvrdý (h)   Frederik Nielsen   Tomislav Draganja
  Pavel Kotov
7–6(7–2), 6–0
15. únor 2021 Biella, Itálie tvrdý (h)   Hugo Nys   Lloyd Glasspool
  Harri Heliövaara
7–6(7–4), 6–3

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tim Pütz na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Tim Pütz na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230802a2. srpna 2023
  2. Tim Pütz na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230802a2. srpna 2023
  3. Tim Puetz | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Tim Pütz na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230606a6. června 2023
  5. Zlatý set po třiceti letech. Německý tenista nedovolil soupeři ani bod. iDNES.cz [online]. 2013-08-23 [cit. 2021-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-06. 
  6. Tim Puetz | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Read & Watch: German Joy: Petzschner/Puetz Win Stuttgart [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-06-17 [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Nielsen/Puetz Win Munich On Team Debut [online]. ATP Tour, Inc., 2019-05-05 [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Hugo Nys & Tim Puetz Collect First ATP Tour Team Title In Estoril [online]. ATP Tour, Inc., 2021-05-02 [cit. 2021-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Nys/Puetz Win Lyon Crown Over Herbert/Mahut [online]. ATP Tour, Inc., 2021-05-23 [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Kato & Puetz Clinch Roland Garros Mixed Doubles Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-06-08 [cit. 2023-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat