Wikipedie

Süe Su-su

čínská kurtizána
(přesměrováno z Xue Susu)

Süe Su-su (čínsky pchin-jinem Xuē Sùsù, znaky 薛素素; kolem 1564 – kolem 1650) byla čínská kurtizána, počítaná mezi „osm velkých mingských kurtizán“ pozdněmingského období, za vlády císařů Wan-liho a Čchung-čena. Vynikala v malířství, zejména figurální malbě, a básnictví, byla obdivována pro svou dovednost v jízdě a střelbě. Žila na východě Číny, v Če-ťiangu a Ťiang-su. Po kariéře slavné kurtizány se několikrát vdala, manželství však nikdy nevydržela dlouho. V závěru svého dlouhého života se obrátila k buddhismu.

Süe Su-su
Narození1564
Su-čou
Úmrtí1650 (ve věku 85–86 let)
Chang-čou
Povolánímalířka a básnířka
Nábož. vyznáníbuddhismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Süe Su-su je čínské jméno, v němž Süe je příjmení.

Život editovat

Süe Su-su se narodila v Su-čou nebo Ťia-singu, už soudobé zdroje se v tom rozcházejí.[1] Podle historika Čchien Čchien-iho část dětství strávila v Pekingu.[2] Jako kurtizána žila v 80. letech 16. století v obvodu Čchin-chuaj v Nankingu,[3] kde v prostředí kurtizán a literátů a úředníků je navštěvujících získala postavení slavné celebrity.[1][4] Z pozice slavné kurtizány si mohla dovolit vybíravost, jejím nárokům na partnera vyhověli pouze vzdělaní a učení literáti, nedávala svou přízeň za pouhé peníze, takže její obdivovatelé mohli utratit tisíce liangů (desítky kg) stříbra aniž by z toho měli nějaký užitek.[4]

V 90. letech 16. století se vrátila do Pekingu, kde její večírky a literární setkání, stejně jako lukostřelecké soutěže, ještě zvýšily její slávu.[5] Sama o sobě mluvila jako o „potulném rytíři“ (jou-sia),[1][6] říkala si podle slavné válečnice minulosti;[2] a vybrala si přezdívku Wu-lang (五郎, doslova „pátý družiník“).[5] „Potulná rytíř(ka)“ ji říkali i bibliofil Chu Jing-lin a Fan Jü-lin, tajemník na ministerstvu vojenství.[5] Zjevně měla ráda vojenství a využívala svého postavení k ovlivňování vojenských záležitostí, například při jedné příležitosti opustila svého milence Jüan Pao-teho, když odmítl financovat výpravu proti Japoncům v Koreji.[1][2]

Někdy po roce 1605 ukončila svou kariéru kurtizány a vdala se za spisovatele a úředníka Šen Te-fua.[5] Byla vdaná několikrát, přičemž manželství se uzavírala z její iniciativy,[7] ale žádný svazek nevydržel delší dobu. Kromě Šen Te-fua se vdala také za generála Li Chua-lunga, uměleckého kritika Li Ž’-chua a později jistého obchodníka ze Su-čou.[5] Přestože chtěla děti, nikdy žádné neměla.[8]

Ke konci života konvertovala k buddhismu a žila v ústraní.[4][1] Dokonce i ve svých osmdesátinách, již po zániku mingského státu, však byla stále literárně aktivní, ve svém domě u Západního jezera bavila umělkyně jako Chuang Jüan-ťie a I Lin.[4][5] Se svou buddhistickou přítelkyní Jang Ťiang-c’ (sestrou kolegyně-kurtizány Liou Žu-š’) se vydala na poutě na posvátné hory, jako Lu-šan a E-mej-šan.[9] Datum její smrti je nejisté, některé zdroje naznačují, že mohla žít ještě v 50. letech 17. století, zatímco jiné kladou její smrt do konce 30. nebo začátku 40. let. Čchien Čchien-i o ní jako o již mrtvé mluví v práci vydané roku 1652, takže musela zemřít někdy před tímto datem.[5]

Umění editovat

 
Süe Su-su: Lan ču sung mej tchu („Orchidej, bambus, borovice a švestka“)

Uznávaná malířka už v mládí,[4] se proslavila svým uměleckým talentem. Její práce byly srovnávány s díly Čchen Čchuna.[10] jedna z jejích maleb byla považována za „nejuznávanější dílo svého druhu v celém mingském období“,[2] a soudobí kritici oceňovali její „mistrovskou techniku“.[2] Chu Jing-lin ji měl za vynikající malířku, které se stěží někdo vyrovná[1] a prohlašoval, že „v malbě bambusu a orchidejí překonává kohokoliv“.[4] Obdivoval ji i slavný malíř a kritik Tung Čchi-čchang;[4] který soudil, že „žádná [z jejích maleb] nepostrádá úmysl a ducha, blížícího se k božskému“.[1] Ačkoliv malovala obvyklé žánry, krajiny, květiny (zvláště orchideje), je známá především svými figurálními obrazy, což byl – ve srovnání s tvorbou jiných kurtizán – neobvyklé.[4] Její práce vlastní řada muzeí v Číně, ale i Honolulu Museum of Art a San Francisco Asian Art Museum.[11]

Süe pravidelně doplňovala své malby vlastními básněmi a publikovala dva svazky prózy a poezie, z nichž se jeden zachoval. Chua suo š’ (花瑣事) je sbírka krátkých esejů a anekdot o různých květinách, zatímco ztracená Nan jou cchao (南游草) zřejmě obsahovala výběr jejích básní týkajících se jejího života kurtizány. Řadu z nich převzaly různé pozdě mingské a raně čchingské antologie.[5] Podle Chu Jing-lina „její poezie, třebaže postrádající volnost, ukazuje talent vzácný mezi ženami“.[1] Süe si často vyměňovala básně a obrazy se svými klienty, za jejich umělecká díla.[1]

Přestože vynikala v poezii, malbě a vyšívání, dovedností, kterou se odlišila od ostatních kurtizán a vytvořila kolem ní kult celebrity, byl její talent pro lukostřelbu. Její zvládnutí tradičně mužského umění jí dělalo zvláště přitažlivou pro tehdejší literáty.[5][9] Provozovala ji v Pekingu jako dítě,[4] a rozvíjela své dovednosti během pobytu ve společnosti důstojníků v odlehlých regionech Číny. Jezdci místních kmenů tam byli ohromeni její střelbou, čímž se stala místní celebritou.[2] Později veřejně předváděla své dovednosti v Chang-čou, za velkého zájmu publika.[4][2]

Odkazy editovat

Externí odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h i CHANG, Kang-i Sun; SAUSSY, Haun; KWONG, Charles Yim-tze. Women writers of traditional China: an anthology of poetry and criticism. [s.l.]: Stanford University Press, 1999. ISBN 978-0-8047-3231-4. S. 227–228. 
  2. ↑ a b c d e f g CASS, Victoria B. Dangerous women: warriors, grannies, and geishas of the Ming. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-8476-9395-5. S. 39. 
  3. ↑ BERG, Daria. Women and the Literary World in Early Modern China, 1580-1700. [s.l.]: Routledge ISBN 978-1-136-29021-3. S. 33–. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j BERG, Daria. Amazon, Artist, and Adventurer: A Courtesan in Late Imperial China. In: HAMMOND, Kenneth James; STAPLETON, Kristin Eileen. The human tradition in modern China. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2008. ISBN 978-0-7425-5466-5. S. 19–30.
  5. ↑ a b c d e f g h i BERG, Daria. Cultural Discourse on Xue Susu, A Courtesan in Late Ming China. International periodikum of Asian Studies. 2009, roč. 6, čís. 2, s. 171–200. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07. Dostupné také na: [1]. DOI 10.1017/S1479591409000205.  Archivováno 7. 4. 2014 na Wayback Machine.
  6. ↑ GREEN, Alexandra. Rethinking Visual Narratives from Asia: Intercultural and Comparative Perspectives. [s.l.]: Hong Kong University Press, 2013. ISBN 978-988-8139-10-1. S. 66. 
  7. ↑ FOXHALL, Lin; NEHER, Gabriele. Gender and the City before Modernity. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2012. ISBN 978-1-118-23444-0. S. 151–152. 
  8. ↑ BARNHART, Richard M.; XIN, Yang. Three Thousand pages of Chinese Painting. [s.l.]: Yale University Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-300-09447-3. S. 248. 
  9. ↑ a b WETZEL, J. Hidden Connections: Courtesans in the Art World of the Ming Dynasty. Women's Studies. 2002, roč. 31, čís. 5, s. 645–669. DOI 10.1080/00497870214051. 
  10. ↑ Flowers, 1615 [online]. Asian Art Museum of San Francisco [cit. 2013-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-11. 
  11. ↑ TIERNEY, Helen. Women's Studies Encyclopedia: A-F. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 1999. ISBN 978-0-313-31071-3. S. 242. 

Literatura editovat

  • ROBINSON, James. Views from Jade Terrace: Chinese Women Artists 1300-1912. New York: Indianapolis Museum of Art and Rizzoli, 1988. S. 82–88. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Süe_Su-su&oldid=23474561“