William Johnstone-Hope

Sir William Hope-Johnstone (16. srpna 1766 Finchley – 2. května 1831 Bath) byl britský admirál. U Royal Navy sloužil od třinácti let a vyznamenal se účastí ve válkách proti Francii. Aktivní službu musel opustit ze zdravotních důvodů v roce 1804, nadále ale zastával různé funkce, mimo jiné byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny. V roce 1815 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1819 dosáhl hodnosti viceadmirála. V letech 1820–1827 zastával vládní úřad prvního námořního lorda.

Admirál Sir William Hope-Johnstone
První námořní lord
Ve funkci:
1820 – 1827
PředchůdceSir Graham Moore
NástupceWilliam, vévoda z Clarence
Vojenská služba
SlužbaVlajka Spojeného království Spojené království
SložkaVojenské loďstvo Royal Navy
Hodnostviceadmirál 1819, kontradmirál 1812

Narození16. srpna 1766
Finchley
Úmrtí2. května 1831 (ve věku 64 let)
Bath
ChoťLady Anne Hope Johnstone (od 1792)
Maria Eden (od 1821)
RodičeJohn Hope a Mary Breton
DětiMary Hope Johnstone
Elizabeth Hope Johnstone
John Hope-Johnstone
William Hope-Johnstone
Charles Hope Johnstone
George Hope Johnstone
PříbuzníCharles Hope Granton[1] a John Hope[1] (sourozenci)
Alma materRoyal High School
Profesepolitik a námořní důstojník
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
William Hope Johnstone jako kapitán (1807, sbírky National Maritime Museum)

Pocházel ze šlechtického rodu hrabat z Hopetounu,[2][3] patřil k vedlejší linii a narodil se jako třetí a nejmladší syn bohatého podnikatele a poslance Johna Hopea (1739–1785).[4] Studoval v Edinburghu a v roce 1777 vstoupil do námořnictva. Zúčastnil se války proti USA a v roce 1782 byl povýšen na poručíka, poté sloužil u břehů Kanady a v Plymouthu. Jako důstojník lodi HMS Pegasus se dostal do konfliktu s princem Williamem a byl znovu přeložen do Kanady, kde se spřátelil s admirálem Nelsonem. Za válek proti revoluční Francii se vrátil do Evropy a pod velením admirála Duncana bojoval v bitvě Slavného 1. června (1794), kde již v hodnosti kapitána velel na lodi HMS Bellerophon.[5][6] V roce 1796 se náhodou vážně zranil do hlavy a rekonvalescence jej vyřadila z aktivní služby na dva roky. Od roku 1798 velel lodi HMS Kent a o rok později měl v součinnosti s ruským loďstvem podíl na kapitulaci nizozemské flotily u Texelu. Za tyto zásluhy dostal od Jiřího III. finanční dar a od ruského cara Pavla I. komandérský kříž Řádu sv. Jana. Na palubě své lodi HMS Kent přepravil v roce 1801 generála Sira Ralpha Abercrombyho do Egypta, kde pak britský vojenský výsadek úspěšně bojoval proti Francouzům.[7]

S podporou rodiny byl v roce 1800 zvolen do Dolní sněmovny, o dva roky později mandát ztratil, ale v roce 1804 byl zvolen v doplňovacích volbách za hrabství Dumfriesshire a poslancem zůstal až do roku 1830. V politice patřil k toryům, zasedání parlamentu se ale zúčastňoval jen zřídka, stejně tak výjimečně navštěvoval svůj volební obvod. Po obnovení válečného stavu s Francií v roce 1803 se krátce vrátil do aktivní služby, ale ze zdravotních důvodů na další kariéru u námořnictva rezignoval a v roce 1807 byl penzionován. V letech 1807–1809 byl lordem admirality,[8] poté byl krátce plukovníkem námořní pěchoty (Royal Marines, 1811–1812). V roce 1812 byl povýšen na kontradmirála a v letech 1813–1818 zastával funkci velitele přístavu Leith v Edinburghu. V roce 1815 získal komandérský kříž Řádu lázně, díky tomu měl také nárok na šlechtický titul Sir a v roce 1819 byl povýšen na viceadmirála.[9] V Liverpoolově vládě byl v letech 1820–1827 prvním námořním lordem, v této funkci ale nebyl nijak aktivní. V roce 1825 obdržel velkokříž Řádu lázně a v roce 1830 byl jmenován členem Tajné rady. Zemřel v lázních Bath, pohřben byl v rodinné hrobce ve městě Johnstone v hrabství Dumfries.

Byl dvakrát ženatý. V roce 1792 se oženil se svou vzdálenou sestřenicí Anne Hope-Johnstone (1768–1818), dcerou 3. hraběte Hopetounu, a díky tomu přijal jméno Hope-Johnstone.[10][11] Jeho druhou manželkou se v roce 1821 stala Mary Eden (1770-1851), vdova po 6. hraběti z Athlone. Z prvního manželství pocházelo šest dětí:

  • 1. Mary Hope-Johnstone (1795–1851), ∞ 1840 Hugh Percy (1784–1856), biskup v Rochesteru a Carlisle
  • 2. John James Hope-Johnstone (1795–1876), poslanec Dolní sněmovny
  • 3. Sir William John Hope-Johnstone (1798–1878), admirál Royal Navy[12]
  • 4. Charles James Hope-Johnstone (1801–1835), komandér Royal Navy
  • 5. George James Hope-Johnstone (1802–1842), kapitán Royal Navy
  • 6. Elizabeth (1805–1864), zemřela ve Švýcarsku, ∞ Karl Wilhelm von Eisen

Jeho nejstarší bratr Charles Hope (1763–1851) byl právníkem a dlouholetým prezidentem nejvyššího soudu ve Skotsku, další bratr John Hope (1765–1836) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála.

Reference

editovat
  1. a b Kindred Britain.
  2. Rodokmen rodu hrabat z Hopetounu dostupné online
  3. Rodokmen rodu Hope dostupné online
  4. John Hope na webu The History of Parliament dostupné online
  5. ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017 (kapitola Britský Slavný 1. červen, s. 192–199) ISBN 978-80-7557-041-3
  6. Přehled velitelů britských lodí v bitvě Slavného 1. června in: KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; s. 187 ISBN 978-80-7557-145-8
  7. ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017 (kapitola Egyptské dobrodružství: Konec francouzského Egypta, s. 423–429) ISBN 978-80-7557-041-3
  8. Přehled personálního obsazení úřadu lorda admirality na webu The British History Online dostupné online
  9. Služební postup admirála Williama Hope-Johnstona dostupné online
  10. Rodokmen rodu Hope-Johnstone dostupné online
  11. Rodina admirála Williama Hope-Johnstone na webu geni.com dostupné online
  12. Služební postup admirála Williama Johna Hope-Johnstona dostupné online

Externí odkazy

editovat