William Collins

anglický básník

William Collins (25. prosince 1721, Chichester, Sussex12. června 1759, tamtéž) byl anglický preromantický básník.[1]

William Collins
WilliamCollinsPoet.jpg
Narození25. prosince 1721
Chichester
Úmrtí12. června 1759 (ve věku 37 let)
Chichester
Místo pohřbeníKostel svatého Ondřeje, Chichester
Povoláníbásník
Národnostanglická
Alma materWinchester College,
Oxfordská univerzita
Obdobípreromantismus
Literární hnutípreromantismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině kloboučníka. Nejprve studoval na internátní škole ve Winchesteru, kde uzavřel přátelství s Josephem Wartonem, a pak na Magdalen College Oxfordské univerzity. Roku 1743 obdržel bakalářskou hodnost, a protože nezískal stipendium na další studium. Odešel do Londýna, aby se věnoval literatuře. Zde se seznámil s Jamesem Thomsonem a Samuelem Johnsonem a s herecem Davidem Garrickem.[2]

 
Collinsova pamětní deska v Kostele svatého Ondřeje v Chichesteru

Jíž v sedmnácti letech (roku 1742 během studia) vydal pastorální Perské eklogy (Persian Eclogues) navozující orientální atmosféru. Své nejvýznamnější dílo, Ódy na několik popisných a alegorických námětů (Odes on Several Descriptive and Allegoric Subjects) vydal roku 1746 společně s Josephem Wartonem. Zatímco Wartonova část se brzy dočkala druhého vydání, Collinsovy ódy se nedočkaly žádného většího uznání. V důsledku toho se Collins zhroutil a začal trpět depresivními stavy. Skoupil také všechny zbylé neprodané výtisky a zničil je.[2][3][4]

Roku 1749 zdědil po strýci slušné jmění, což mu umožnilo splácet dluhy a podniknout několik výletů po Evropě. Jeho psychický stav se však neustále zhoršoval, až mu byla roku 1750 diagnostikována duševní choroba, která ho v průběhu dalších let, které strávil osamocený v domě své sestry v rodném Chichesteru, zničila natolik, že vedla k jeho předčasné smrti. Pochován byl v Kostele svatého Ondřeje v Chichesteru[2][4]

Collins byl jedním z nejnadanějších anglických básníků 18. století. Jeho básně se vyznačují bohatstvím obraznosti a citu a dnes se považují za jedny z nejkrásnějších v anglické literatuře.[3][4]

BibliografieEditovat

  • Persian Eclogues (1742, Perské eklogy), jsou napsány tzv. hrdinským dvojverším a jejich orientální atmosféra (odehrávají se v údolí poblíž Bagdádu) je vysvětlována tím, že jde o překlad. Dílo nikterak nepřevyšuje běžnou úroveň tehdejších pastorální poezie.[2]
  • Epistle Addressed to Sir Thomas Hanmer (1743, Epištola adresovaná siru Thomasovi Hammerovi), báseň je napsána opět v hrdinském dvojverší, podává přehled dějin básnictví a vrcholí chválou Shakespeara a jeho nejnovějšího vydavatele sira Thomase Hammera.[2]
  • Odes on Several Descriptive and Allegoric Subjects (1746, Ódy na několik popisných a alegorických námětů), básníkovo vrcholné dílo, ve kterém se básník snažil o plnou formální a obsahovou volnost a které bylo v době jeho vydání nedoceněno. Zejména Oda na večer (Ode to Evening) se vyznačuje krásnými přírodními obrazy a pomocí klesavého rytmu navozuje melancholickou náladu dohasínajícího dne a osamělého rozjímání, což je typické pro tzv. hřbitovní školu.[5] K dalším významným autorovým ódám patří Óda napsaná počátkem roku 1746 (Ode Written in the Beginning of the Year 1746), Na lítost (To Pity), Na strach (To Fear), Na prostotu (To Simplicity) nebo Vášně, óda k hudbě (The Passions, an Ode for Music).[2][4]
  • Ode on the Death of Thomson (1749, Oda na Thomsonovu smrt), báseň vyvolaná smrtí básníkova přítele Jamese Thomsona.[4]
  • Dirge in Cymbeline (1749, Žalozpěv v Cymbelínovi), variace nářku nad mrtvou Imogenou ze Shakespearovy hry Cymbelín.[6]
  • Ode on the Popular Superstitions of the Highlands of Scotland Considered as the Subject of Poetry (1750, Óda na lidové pověry Skotské vysočiny, pojatá jako básnický námět), poslední nedokončená Collinsova práce uveřejněná až roku 1788, která obsahuje pozoruhodné úvahy o literární tvorbě (literatura by podle Collinse měla vyvěrat z domácí kultury lidového ducha a ne z kosmopolitních cizích tradic) a především živé zachycení skotského folklóru.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PROCHÁZKA, Martin, STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník anglických spisovatelů. Libri: Praha 2003, druhé doplněné vydání. S. 208-209.
  2. a b c d e f g CRAIG, Harding a kol: Dějiny anglické literatury II. Praha: SNKLU 1963, S. 79-81.
  3. a b Ottův slovník naučný. 5. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1997. S. 515.
  4. a b c d e STŘÍBRNÝ, Zdeněk. Dějiny anglické literatury I. Praha: Academia 1977, S. 340-341.
  5. HUFF, James Orton. The Graveyars School of Poets. University of Illinois 1911. S. 35.
  6. James Smetham: Imogen and the Shepherds

Externí odkazyEditovat