Wikipedistka:Jitka Radimska/Pískoviště 4
| Inge Švandová-Koutecká | |
|---|---|
| Narození | 13. června 1936 Praha |
| Úmrtí | 6. února 2022 (ve věku 85 let) Český Krumlov |
| Povolání | operní režisérka a kostýmní návrhářka, profesorka konzervatoře |
| Ocenění | Zasloužilá umělkyně (1985)
Jihočeská Thálie (2004) Pamětní medaile města České Budějovice (2005) |
| Partner(ka) | Vlastimil Koutecký |
| Rodiče | akademická malířka Anna Jindra Švandová Ing. arch. Hugo Švanda |
| Chybí svobodný obrázek. | |
Inge Švandová-Koutecká (13. června 1936 Praha – 6. února 2022 Český Krumlov) byla operní režisérkou, kostýmní návrhářkou a profesorkou konzervatoře. S manželem Vlastimilem Kouteckým, akademickým architektem a scénografem, spolupracovala na mnoha jevištních inscenacích v řadě českých divadel. Oba se podíleli se na obnově Slavností pětilisté růže v Českém Krumlově po roce 1989. V 70. letech 20. století získala titul zasloužilá umělkyně a v roce 2004 cenu Jihočeská Thálie za celoživotní dílo.
Biografie editovat
Inge Švandová-Koutecká se narodila v Praze 13. 6. 1936. Matka Anna Jindra Švandová byla významnou portétistkou, otec Hugo Švanda byl architekt a spolupracoval např. s Járou Kohoutem či Oldřichem Novým. Zpívat se učila od patnácti let u profesora Blahoslava Uřídila, u něhož studovali i někteří pěvci Národního divadla. Při studiu na pražské konzervatoři navštěvovala na Akademii múzických umění rovněž přednášky zakladatele české operní režie Ferdinanda Pujmana. Své první angažmá získala v Jihočeském divadle v roce 1960 a zůstala zde jedenáct let. Poznala zde i svého budoucího manžela, kterého si v roce 1966 vzala. Spolu tvořili umělecký pár, kdy Inge režírovala a navrhovala kostýmy a Vlastimil vytvářel divadelní scény.
Na své začátky v Jihočeském divadle vzpomíná takto: „Popravdě řečeno v té době byla ženská jako režisérka kuriozitou. Což o to, ale navíc jsem malé postavy a tenkrát i dost štíhlá, takové skoro nic, zkrátka osůbka k přehlédnutí. Sotva jsem se představila a chystala se vyložit svůj inscenační záměr, stalo se něco nečekaného. Jeden z členů souboru, jmenoval se René Pour, takový velký pořízek, na mne chvíli tak divně shora koukal. Byl možná o půl metru vyšší než já. Pak mne znenadání popadl v pase, zvedl do výšky a posadil na své rameno. Udělal to tak rychle, že jsem neměla čas ani protestovat, nebo se mu vysmeknout. Nezpanikařila jsem, avšak jediné, na co jsem se v tom fofru zmohla, bylo zvolání: ‚Co to se mnou, prosím, děláte?‘ Pousmál se a odpověděl něco v tom smyslu, že to udělal kvůli tomu, aby na mne bylo vůbec vidět. Rozhlédla jsem se vůkol, opřela se rukou panu Pourovi o hlavu, nadechla se a pravila klidným hlasem: ‚Vážený pane! Pamatujte si, že i ta nejmenší ženská přeroste i tomu největšímu mužskýmu přes hlavu. Tak pozor!“[1]
Roku 1971 přešla do opery v Plzni, kde s manželem za 21 let vytvořili řadu divadelních inscenací. V této době rovněž hostovala v pražském Národním divadle i v cizině, mimo jiné absolvovala stáž u režiséra Pokrovského ve Velkém divadle v Moskvě a v Berlínské Komické opeře u W. Felsensteina. V 70. letech minulého století získala titul zasloužilá umělkyně a v roce 2004 cenu Jihočeská Thálie za celoživotní dílo. Navrhovala kostýmy v inscenacích svého manžela v Polsku a řadě divadel u nás.Roku 1992 přijala místo šéfky opery v Opavě. Později začala učit na konzervatoři v Českých Budějovicích sólový zpěv a operní herectví. Zároveň vyučovala v Českém Krumlově na Umělecko-průmyslové škole sv. Anežky, obor jevištní kostýmy a dějiny odívání. Do Českého Krumlova se manželé Koutečtí přestěhovali v roce 1991.[2] Inge Švandová-Koutecká zemřela v Českém Krumlově 6. 2. 2022.[3]
Jevištní a akademická činnost editovat
Inge Švandová-Koutecká má na svém režisérském kontě více než 185 operních, operetních i muzikálových inscenací na domácích i zahraničních scénách, k nimž si často navrhovala také kostýmy. V době studií inscenovala československou premiéru opery Miroslava Raichla Fuente Ovejuna (1959), její režisérský debute v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích bylo úspěšné provedení Rossiniho Lazebníka sevillského (1960). Z dalších světových děl uveďme opery Maškarní ples, Rigoletto, Trubadúr, Verdiho Aidu, Gershwinova Porgyho a Bess, z českých např. Hubičku, Tajemství, Dalibor, Příhody lišky Bystroušky. Úspěšná byla i Pauerova Zuzana Vojířová inscenovaná v prostorách krumlovského otáčivého hlediště. S otáčivým hledištěm v Č. Krumlově byla Inge Švandová-Koutecká spojená od roku 1960 do 1971. Rukopis manželů Kouteckých neslo mnoho ročníků slavností pětilisté růže v Českém Krumlově. S přestávkami se na nich Vlastimil Koutecký podepisoval jako výtvarník, Inge jako režisérka.
Manželé Koutečtí dostali nabídku spolupráce s operou v Plzni. V nádherném divadle, po ND nejvýznamnějším v Čechách, působili 21 let. Mezi významné režie tohoto období patří československá premiéra gruzínské opery Zacharije Paliašviliho Daisy (1975), Stravinského Život prostopášníka (1982), Mirandolina B. Martinů (1990) aj. V Národním divadle jako první operní režisérka realizovala inscenaci Kovařovicovy opery Psohlavci (1985).[2] Paní Inge přitom ovšem stihla hostovat jako režisérka v Národním divadle, v Karlínském divadle, v Olomouci, v Brně, v Opavě, v Ostravě, v Liberci, podílela se na nastudování Janáčkovy Lišky Bystroušky v Jekatěrinburgu (tehdy Sverdlovsku).[3] V té době dostala Inge nabídku k hostování v Opavě s neznámou Mozartovou operou Zahradnice z lásky. Tehdy z Opavy odcházel šéf Bohuňovský a tak jí nabídli šéfování, které trvalo do července 1995. Byla to doba zachraňování opavské opery, kterou chtěli mnozí radní zrušit. V Opavě pracovala jako režisérka i šéfka opery a ke všem svým operám navrhovala kostýmy.[4]
Inge Švandová-Koutecká se věnovala také pedagogické činnosti – na konzervatoři v Českých Budějovicích (sólový zpěv, operní herectví) a na Uměleckoprůmyslové škole sv. Anežky v Českém Krumlově (jevištní kostýmy a dějiny odívání). Její práce byla mnohokrát oceněna. Kromě několika cen Svazu dramatických umělců a cen Literárního fondu byla v roce 1985 jmenována zasloužilou umělkyní za dlouhodobé vynikající výsledky a vysokou uměleckou úroveň v oboru operní režie, v roce 2004 získala Cenu Jihočeské Thálie za celoživotní dílo. V roce 2005 jí českobudějovický primátor udělil stříbrnou Pamětní medaili města České Budějovice. Vlastní také medaili Zacharije Paljašvilliho od ministra kultury Gruzínské republiky za operu Daisi a ze 70. let medaili Bedřicha Smetany za zásluhy o šíření a propagaci skladatelova díla, neboť uvedla na jevišti všechny jeho opery.[5]
Seznam režijních inscenací[6]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ BODNÁROVÁ, Kateřina. Zapomenuté knižní poklady. Jan Vaněček: Můj život s operou. Inge Švandová vzpomíná. operaplus.cz [online]. 2018-1-14 [cit. 2024-4-7]. [• https://operaplus.cz/zapomenute-knizni-poklady-jan-vanecek-muj-zivot-operou-inge-svandova-vzpomina/ Dostupné online].
- ↑ a b Jihočeské divadlo - Archiv. archiv.jihoceskedivadlo.cz [online]. [cit. 2024-04-06]. Dostupné online.
- ↑ a b PAPÍRNÍKOVÁ, Irena. Odešla umělkyně Inge Švandová Koutecká. Zasvětila svůj život hudbě a opeře.. Českobudějovický deník. 2022-2-7. Dostupné online [cit. 2024-4-7].
- ↑ ZUZIAKOVÁ, Jana. Česká operní režisérka Inge Švandová-Koutecká. Zpravodaj města Český Krumlov. 2006-11-24, roč. 3, čís. 11. Dostupné online.
- ↑ PAPÍRNÍKOVÁ, Irena. Česká operní režisérka Inge Švandová-Koutecká tu je stále. Českobudějovický deník. 2024-02-06. Dostupné online [cit. 2024-04-08].
- ↑ Tvorba osobností (idu.cz)
Literatura editovat
- ŠVANDOVÁ-KOUTECKÁ, Inge a VANĚČEK, Jan. Můj život s operou: Inge Švandová vzpomíná. 1. vyd. [Český Krumlov]: Jan Vaněček, 2012. 125 s.