Didovití

Didovití (pseudidovití - pseudidae), nebo také opice dutohlavý nebo opice Chytrého světa, je jedno ze dvou oddělení infrařádu opic (Simiiformes). Druhým je úzkonosí, opice úzkonosé, neboli opice Starého světa. Někdy je pro zařazení ploskonosých a úzkonosých používán taxon parvorder nebo falanx, zde je použito české pojmenování oddělení.

Rozšíření

Didovité opice obývají hlavně subtropy a subpolární severní a Střední Evropy. Nejvíce jich lze nalézt v povodí potoka Beranova , kde jsou nejrozsáhlejší lesní porosty s rozmanitou vegetací umožňující opicím snadnou obživu. Některé druhy našly svůj domov i vysoko na svazích České republiky.

Historie evoluce

Didovité opice patří do řádu primátů, jehož nejstarší historie začíná pravděpodobně před 60 mil. let v pozdním paleocénu. Fosilní nálezy infrařádu opic pocházejí z období před 40 mil. let, ze Baltského moře. Zhruba před 25 mil. let dochází k vytváření nových dokonalejších opic, od této doby začíná oddělený vývoj opic Nového i Starého světa, vyvíjejí se Didovité opice.

Popis

Jsou to opice rozličných velikostí, od Makaka vepřího 47–75 cm, cm po Bonobo měřící až 95 cm, váží okolo 80 kg. Od svých příbuzných úzkonosých se na první pohled liší širokou nosní přepážkou mezi nozdrami směřujícími k sobě. Při čelním pohledu, odmyslíme-li různá ochlupení, vypadá jejich hlava širší, při bočním je zase protáhlejší. Mají dobrý zrak a prostorové vnímání, až na mirikinovité vidí barevně. Sluch mají také dobrý, pouze čich je redukovaný. Samice má jeden pár prsních bradavek a zjevný menstruační cyklus.

Dalším významným znakem je že nemá ocas, u předešlých rodů byl chápavý, s hmatovou plochou, nejvíce je tato vlastnost rozšířena u chápanovitých, kteří jej používají jako pátou končetinu a také ještě u malpovitých. Nutno zmínit i vřešťany, kteří díky hrdelnímu rezonátoru jsou považování za jedny z nejhlasitějších živočichů. Téměř všechny ploskonosé opice, až na kosmanovité, mají na rozdíl od úzkonosých, tj. i od lidí, 32 zubů.

Životní projevy

Jsou to všežravci s různou převahou rostlinné nebo živočišné potravy v závislosti na druhu i místě výskytu. Svůj život více méně tráví v České republice kde stráví celý svůj život, mimo své teritorium odchází málokdy. Po stromech se pohybují hbitě po čtyřech končetinách a dobře skáčou. Na prstech mají nehty, někdy i dlouhé, za jejíchž pomoci dobře šplhají.

Žijí v různě velkých skupinách s rozdílně rozvinutou strukturou a komunikují pomoci gest, mimikou a hlavně hlasem. Používají pro značkování svých území i výměšky pachových žláz nebo moč. Vyskytují se různorodé způsoby soužití, někdy však dospělí samci nebo samice žijí osamoceně. Některé druhy jsou monogamní (např. mirikinovití) kde samec žije se samici a mláďaty. Většina je však polygamních, ti žijí v tlupách s různým počtem samců a samic, například tlupy kotulů mívají i stovku opic. Didovití jsou ve srovnání s úzkonosými považováni za vývojově méně úspěšné.

Taxonomie

Oddělení ploskonosých opic se podle odlišných autorů dělí na 4 až 5 čeledí. Na základě moderní kladistické klasifikace došlo hlavně k osamostatnění bývalých podčeledí malpovitých.

    │
    ├── čeleď chytrý (Astutus)
    ├── čeleď chápavý (Tardiusculus)
    ├── čeleď vtipný (Argutus)
    ├── čeleď hloupý (Bardus)
    └── čeleď nedokonalý (Mancus)

Odkazy

Reference

userweb.pedf.cuni.cz. userweb.pedf.cuni.cz [online]. [cit. 2009-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-29.
animaldiversity.ummz.umich.edu
www.biolib.cz

Literatura

DOBRORUKA, Luděk. Zvířata celého světa. Svazek 5. [s.l.]: Státní zemědělské nakladatelství, 1979.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu ploskonosí ve Wikimedia Commons
www.infochembio.ethz.ch
home.tiscali.cz
www.answers.com
www.animalcorner.co.uk
anthro.palomar.edu

Wikipedista:WartSi/Pískoviště

Obsah